[singlepic id=1721 w=101 h=133 float=left]Seděli jsme u ohýnku, opékali buřty, pili lahvové ze sedmého schodu a přeli se o to, kdo jsou dnes největší bandité. Abych to vysvětlil. Moje manželka byla na začátku devadesátých let rok ve Švýcarsku v rodině jako hausfrau i ópér v jednom. Pokaždé, když pán domu posílal jednu ze čtyř dcer k lékaři, křičel na celý obrovský dům, že doktoři jsou ve Švýcarsku největší banditi. Nedivil jsem se, za návštěvu platil průměrně jeden můj tehdejší plat. U prskajícího ohně jsme z naší ankety vyjmuli ČEZ, RWE a ostatní monopoly, protože jejich banditismus byl a je nad naši představivost. Karel řekl: „Největší bandité jsou v pohřební službě. Za každé zastrčené, nikoliv vyrobené, písmenko ve jménu před rakví si počítají padesát korun.“ A co lékárnici, namítl Josef. Za položení krabičky léku na pult si účtují třicet korun. Kdosi namítl, že to je ze zákona, takže jde zřejmě o banditismus státní. Oldřich ukázal na jejich psa. Největší bandité jsou zvěrolékaři, děl. „Byl jsem loni dát našeho Enika očkovat,“ pokračoval, „pan doktor povídá, ten váš pes má slabé srdce. Musíme předepsat léky. Zeptal jsem se co by stály. Na týden 200 korun, což je ročně víc než deset tisíc. Odvětil jsem, že to necháme na přírodě.“ Dobře jsi udělal, chválili jsme ho, neboť každý z nás podobnou argumentaci veterináře už zažil. Nebylo to vše. „Letos jsme byli na očkování zas. Doktor si Enika poslechl a povídá, ten váš pes má srdce jako zvon.“ Zasmáli jsme se. O vítězi naší dnešní ankety bylo rozhodnuto.
(publikováno 24.9. Sedmička)
