[singlepic id=2930 w=101 h=133 float=left]U firmy Anton Kratzer v Hejnicích pracovali mezi ostatními též dva inteligentní hrnčíři, Adolf Rösler z Pekla a A. Wildner. Oba se rozhodli založit a vybudovat vlastni porcelánku a zřídili proto v roce 1887 na Röslerově pozemku v Pekle malou vypalovací pec. Zpočátku vyráběli rukojetě k nožům, které dodávali výhodně pražské firmě Gallus a Wolfa také do Vídně. Rukojetě byly pro své zdařilé malby velmi žádané. Plat malíře za pěkné rukojetě obnášel tehdv 5 až 8 krejcaru za kus. Zaměstnávali až 32 dělníku. Potřebnou hrnčířskou hlínu a kaolín byl panu Röslerovi dodáván z okolí Karlovarska. Jelikož tato malá továrnička patřila k prvním v severních Čechách, měla zajištěný slušný odbyt. Vyráběla rukojetě k nožům a vidličkám, louskače ořechů, stojánky na ubrousky, figury Ježíše a boží matky, dále rukojetě k holím, zahradní ozdobné koule, lahvičky na voňavky (flakony) a další. První odbytiště bylo na území Čech a potom i další země Rakousko — Uherské monarchie, posléze též Rusko a Velká Británie. Británie přednostně odebírala zdobené rukojetě k holím a prohýbané nádobí.
Na přelomu století se přestalo obchodně dařit. Trh začínal být přesycený, v samotných Čechách se tehdy vyráběl porcelán v 68 porcelánkách. Již v roce 1893 se Rösler s Wildnerem rozešli. Les podél silnice do Lužce, odkud se těžilo dřevo do pecí byl rozdělen. Wildner získal menší část a Rösler větší část lesa, kterou opět zalesnil. Adolf Rösler se dostal do platebních nesnází po opakovaných podvodech některých českých firem. Ke všemu neštěstí se několikrát přidaly i požáry. Továrna byla sice postupné rozšiřována, ale přesto se stále více projevoval nedostatek provozních místnosti. A tak se stalo, že dřevo uskladněné v místnostech několikráte vzplálo, zejména roku 1904 a 1907. V noci 4. května 1907 vyhořelo vše. Bratr Adolfa Röslera, Ferdinand Rösler měl v továrně vložené rovněž své peníze. Rozkmotřil se se svým bratrem Adolfem a žádal zpět svůj podíl, takže továrna již nemohla být obnovena.
Rösler byl hlavně známý skrze své barevné glazury a to zejména kobaltovou modří. To vysvětluje, že ty nejkrásnější soupravy byly téměř výlučně dodávány do Vídně a do Petrohradu.
Zdroj textu: Faksmile z Pekla
Fragmenty z porcelánky zapůjčil Shirzad Al-Chalabi
Fotografie bez úpravy: Petr Bíma, freedlantsko.eu
Fotogalerie
[nggallery id=29]
