[singlepic id=6264 w=101 h=133 float=left]Blog Ester Brožové – V Libverdě je stodola. Je to hudební klub. A jmenuje se Stodola. Bezva. Když se v takové stodole roztočí pivo, párek místních kapel spustí říznou muziku a na mlatě se začne podupávat do rytmu, zní to jako dobrý nápad pro sobotní večer.
Když mi bylo dvacet, byly podobné akce, kluby, koncerty a festivaly převážně doménou mých vrstevníků. Inu, vrstevníci zůstali, říkám si hned u vchodu, jenomže teď je nám dobrých deset let k tomu. A co víc, vypadá to, že jsem tu ve svých třiceti nejmladší platící… Chce se mi rozrazit vrata a provolat do údolí, Kde jste, omladino?! Jenže nevím, jestli by mě na Facebooku někdo slyšel. Takže zpátky mezi „starce“. Tady aspoň každý ví, kdo je Saša Hemala!
Stodola je stodola, takže to tu voní navlhlým dřevem a hlínou zadupanou do stoleté podlahy, odevšad shlížejí zaprášené vzpomínky na zapomenuté pantáty, a těžké háky na napichování kdovíčeho přímo nad pódiem vypadají obzvlášť bizardně. Tomu dávám palec nahoru. Škvírami mezi prkny jsou vidět louky, šeřící se lesy a hory… A taky to jimi pekelně táhne! Za chvíli je jasné, že pokud nebude 20 nad nulou nebo narváno po strop, nezahřejem se. Ani jednoho se žel nedočkáme. Přestože by si to situace zasloužila.
Takže se mrzne, a to čím dál víc. Svorně mrzneme ve frontě na vynikající grilovaný steak, mrzneme při zvědavém koštování jahod na pepři (přestože jsou skutečně epesní), u piva mrzneme pochopitelně (protože to je přeci pivo), u čaje už pochopitelně o dost míň. Pomohlo by snad už jen nalít si ho na nohy… Mrzneme v družných rozhovorech i v nadšeném poslouchání starých známých fláků. Mrzneme, když jedeme za tmy domů. Je to terno, taková stodola! Asi jsme si tam jeli zadělat na chřipku a utvrdit se v čím dál zřejmější skutečnosti, že se dneska už téměř nikam nechodí!
A co je to teda za nadpis?! Proč je dobré chodit do (S)stodoly? Proč by vůbec dneska lidi měli trajdat někde po venku a vystavovat se nebezpečí ochoření a pocitu trapné nejistoty mezi cizími lidmi?! Asi proto, že i cizí lidé pořád vytvářejí pocit společenství. Asi proto, že setkání s reálnou partou zahřeje na duši… Takže o tom směle napíšu na Facebook a doufám, že se pár virtuálních kamarádů příště v nějaké takové stodole zhmotní a k heslovitým komentářům přidáme pěkných pár minut poctivého audio-vizuálního kontaktu .
Ester Brožová
Související: Fotogalerie ze Stodoly 15. 5. – 16. 5. 2010 …Wake Down a The Basement hráli ve Stodole
