Zdravím Vás všechny opět na Pozitivní frekvenci, máte správně naladěno.
Tolik se mi stýskalo po psaní Pozitivní frekvence a konečně jsem tu. Byla jsem několik týdnů v Turecku a krátce po mém návratu do Čech jsem se stěhovala. A do toho se snažím stíhat dvě práce a po nocích i nějaké korektury na knize, které už tikají hodiny, než bude konečně na pultech. Takže tímto se omlouvám za prodlevu.
Dneska se chci s vámi podělit o zkušenosti s úhly pohledu. Pro mne dost aktuální téma, neboť jsem se dnes dost pohádala se svou skoro 17ti letou dcerou. Máme totiž dost rozdílný úhel pohledu na to, co kdo děláme. Takže zatímco já vidím, že ona nedělá nic a my ostatní všechno – ona to vidí jinak. Ze svého 17ti letého úhlu pohledu to vypadá asi tak, že má hodně práce s facebookem, nikoliv se žehlením, nebo jakýmikoli jinými domácími činnostmi. Pak má taky dost práce každé ráno, než namaluje svá kukadla a já zase hodně trpělivosti, když otevřu dveře jejího pokoje… Určitě má i hodně práce sundat sluchátka, když jí ve dveřích už po páté opakuji jednu a tu samou větu. To je jasné, že to dá zabrat, otočit hlavu od počítače směrem ke dveřím a pak ještě vydržet být bez muziky tu vteřinu, než svou větu znovu a naposled zopakuji. Ale věřím jí, že hodně práce má i s tím vydržet pohled na můj kyselý obličej. Já zas mám hodně práce s tím, abych svůj temperament udržela na uzdě a její PC nevyhodila už z okna. Hodně práce by mi dalo zjišťování, jak vyřadit z provozu net pouze u jejího PC, nikoliv u nás ostatních. A tak dále a tak dále… Každá to samozřejmě vidíme jinak.
Jak si já vysvětluji úhel pohledu?
Stojí židle a kolem ní několik lidí. Jeden se podívá ze svého úhlu a řekne: „Ta židle má jen tři nohy.“ A ano, skutečně, z jeho úhlu pohledu má ta židle opravdu jen tři nohy. Má pravdu. Druhý poví: „Nene, ta židle má nohy jenom dvě.“ A opravdu, z jeho úhlu má ta židle fakt jenom dvě nohy, nekecá! Další řekne, že vidí čtyři nohy. A ten co se dívá svrchu si dokonce stojí za tím, že židle nemá nohu žádnou. A oni všichni mají vlastně pravdu. Ze svého úhlu ano. Takže asi by stálo za to, než se začneme hádat, zkouknout židli ze všech stran a možná zjistíme, že jsme nikdo nekecal. Taky si ušetříme nedorozumění anebo jen prostě můžeme akceptovat pravdy těch druhých. I když s nimi ne vždy souhlasíme, můžeme prostě a jednoduše pochopit, že z jejich úhlu pohledu můžou mít skutečně pravdu.
Měla bych asi jít zkouknout Kristýninu židli a ona by mohla jít zkouknout zase tu mou… Že bych fakt u její židle viděla těch nohou víc, než má?
Tak na uklidněnou posílám video s holčičkou, která má neskutečný dar od boha, jak by určitě řekla i Lucka Bíla: „Holka, když Bůh rozdával dary, tobě dal do hrdla rovnou kýbl.“ Tak si užijte tu malou holčičku, než jí bude sedmnáct :-).
Z nového bytu vás zdraví Laura a její Pozitivní frekvence nejen na Freedlantsku.
(Foto archiv Laury)
