Milí rodičové, chtěla bych Vás seznámit s úvodní spoluprací v rámci konzultační individuální hodiny věnované dítěti. Rozhovor s chlapcem proběhl v běžném pracovním týdnu a odpoledne v mé pracovně. Cílem rozhovoru bylo navázat s dítětem kontakt, spolupráci v klidném prostředí a zjistit jeho verbální a neverbální projevy. V rozhovoru byly použity otevřené (odpovědi ve formě ano – ne – nevím) a uzavřené (obšírnější odpovědi) otázky. Po představení se, oční kontakt byl navázán a poměrně rychle, mile se na mě usmíval a ihned mi kladl otázky. Vzápětí jeho maminka vše uvedla na pravou míru : „teta nám bude pomáhat a bude si s tebou povídat a hrát si“. Poté, chlapec sám navrhl, abychom si spolu kreslili. Během kreslení jsem využila chvíle klidu a začala jsem mu pokládat otázky. V procesu dění se snažil odpovídat, ale příliš mu to nevyhovovalo. Z toho vyplývá základní pravidlo : Vždy je třeba respektovat soustředěnost pozornosti pro danou činnost. Můžeme to nazvat osvědčenou pedagogickou zkušeností : „Dítě v činnosti přemýšlí, a pokud je do ní ponořeno, není správné ho rušit, způsobujeme mu tím do budoucna problémy v potřebné délce procesu pozornosti, která v daném momentě je pro něj velmi důležitá. Tzv. tenacita pozornosti je časový úsek schopnosti, natrvalo udržet pozornost, která se pravidelným tréninkem prodlužuje. V období školního věku ji efektivně využívá ve prospěch dětského, vlastního zájmu o učení. Lidově řečeno : „již ukazujeme dítěti, co je respektovat jeden druhého a do budoucna přecházíme k trvalé vzájemné úctě mezi dítětem a dospělým. “ Kreslené zvíře, různé věci dítě imponovaly více, než-li má přítomnost. Do svých obrázků vsouval fantazii a cítil se uvolněně. Působilo to, jako když on je ten, který vede úvodní rozhovor. Situace byla obohacujícím zážitkem. Až v závěru jsme spolu byli schopni zformulovat odpovědi. Hodina proběhla nikoliv dle dospělé osoby, ale dle potřeb dítěte. Respektovala jsem jeho chování a jednání. Velkou pozornost věnuji neverbálním projevům : pokukování, klidné oči, zda obličej vyzařuje dětskou radost apod. Vždy vnímám i verbální projevy.
Speciální pedagog nesmí opomenout úroveň slovní aktivní a pasivní zásoby, a ta vyplynula i z otázek, dále z jeho přirozené mluvy či nečekaných reakcí. Například, z artikulačního projevu vyplynulo, že výslovnost hlásek není úplně v pořádku. Z písemného projevu se ukázalo, že uchopení tužky je nesprávné. V diagnostickém rozhovoru a pozorování jde o um, nebo-li postřehnout celkovou problematiku v dané rodině, aby člověk dokázal opravdu pomoct. Pro dokreslení toho, co zde uvádím, Vám pomohou fotografie dětí.
V dalších příspěvcích, milí čtenáři, Vás chci pozvolna seznamovat s veškerým děním v Poradně Hejnice. Mnohokrát jsem zažila, že dítě bylo schopno se naučit řádu, tedy i smyslu pro pořádek, pracovat na svém místě, které se bude vždy respektovat. I ten malý pejsek má své místo, kde si vybavuje – co s Vámi během d
ne hezkého prožil …
