Úvodní rozhovor s malým chlapcem v předškolním věku pro práci v reedukační hodině.
Rozhovor proběhl s chlapcem v běžném pracovním týdnu a odpoledne u nich doma. Cílem rozhovoru bylo navázat s dítětem kontakt, spolupráci v klidném prostředí a zjistit jeho verbální a neverbální projevy. V rozhovoru jsem použila otevřené i uzavřené otázky.
Průběh rozhovoru
Chlapec byl čistě oblečen, na sobě měl mikinu se zvířetem a tepláky. Měl krátce střižené vlasy, kulaťoučký obličej a mírně obézní postavu. Po seznámení, oční kontakt s chlapcem jsem navázala poměrně rychle, mile se na mě usmíval a ihned mi kladl otázky (například: z jakého důvodu jsem ho navštívila). Maminka se ujala vysvětlení: “ Teta nás přišla navštívit proto, aby si mohla s tebou povídat, hrát a kreslit.“
Vzápětí mi chlapec sám navrhl, abychom si spolu kreslili. Během kreslení jsem chlapečkovi pokládala otázky. V procesu se snažil i odpovídat na otázky a bylo lehce poznatelné, že kladení otázek není příliš pro něj vhodné.
Jde vždy třeba respektovat dětskou soutředěnost pozornosti pro danou činnost (osvědčená pedagogická (speciální) zkušenost: „Dítě v činnosti přemýšlí, a pokud je do ní ponořené, není správné ho rušit, způsobujeme mu tím přerušení jeho délky procesu pozornosti v kognitivní (poznávací) oblasti, která v daném momentě (i v dalším biopsychosociálním rozvoji) je pro něj velmi důležitá. Tenacita (takzvaně – schopnost a dovednost natrvalo udržet déle pozornost) pozornosti se trénuje, prodlužuje se její čas a ve výsledku, v období školního věku ji efektivně využívá ve prospěch svého dětského, vlastního zájmu o učení.)).
Kreslené zvířátko chlapce imponovalo a více, než-li má přítomnost. Do svých obrázků vsouval svou fantazii a cítil se při tom uvolněně. Působilo to, jako když on – je ten – který pokládá otázky a zjišťuje sám, proč tu nyní jsem a poté, i sám sobě si zdůvodňoval to, proč maluje tak, či onak. Musím upřímně říci, že tato situace byla mým silným prožitkem. V závěru návštěvy jsme oba dokázali společnými silami odpovědi zformulovat. Záměrné otázky v diagnostickém úvodu péče o děti zněly takto:
„ Kolik ti je let?; Kolik máš sourozenců?; Líbí se ti doma?; Bydlíte od narození ve stejném bytě?; Co děláš nejraději doma? Jezdíš často k babičce a dědečkovi?; Co bys chtěl dělat až budeš velký?; S kým si doma rozumíš?; Které máš kamarády a kamarádky nejraději?; Posloucháš maminku a tatínka?; Máš rád bratříčka a jak se jmenuje?; Máš tety, která je nejhodnější a proč? atd…“.
Závěr rozhovoru s chlapečkem pro úvodní spolupráci s rodinou
V závěru činnosti jsem chlapce pochválila. Chválím vždy výsledek dané aktivity, nikoliv konkrétního jedince.
Odcházela jsem s pocitem klidu, protože i maminka se často zapojovala do našeho rozhovoru a dítě bylo šťastné, a to právě z její blízkosti a společného prožitku s ní.
Dítě si při činnosti povídalo samo se sebou, nebo-li s neživou představou, kterou kreslil.
Svou činnost často chválil a zvolával: „Mami, koukej, to je ale hezké!“
-
Velkou pozornost věnuji neverbálním projevům a z nich vyplynulo. Oči dítěte vyzařovaly radost a usmíval se, ale při činnosti v klidu nebyl, stále pokukoval na nás, zda-li ho pozorujeme, jak pracuje.
-
Vždy si všímám i verbálních projevů a z nich vyplynulo toto: Aktivní (pasivní) zásoba slov je na dobré úrovni. Na otázky odpovídal jasně a stručně, slovní zásoba byla na úrovni jeho věku.
-
Z artikulačního projevu vyplynulo: Výslovnost s občasnými přesmyky hlásek, zaměňováním či vynecháním hlásek ve slově .
-
Z písemného projevu: Chlapec používá pravou ruku. Úchop je tvrdý, to znamená, že má neuvolněné zápěstí.
V diagnostickém rozhovoru (a pozorování) jde speciálnímu pedagogovi vždy o několik cílů najednou, umět je vidět, využít ve prospěch další, navazující péče o dítě. V tomto případě, jde nám také o spolupráci s rodinou, aby samotná rodina vnímala problematiku svého dítěte jako „přinesenou čokoládu na rukou“, která nám bude chutnat, ale až poté, v době, kdy se všichni podílíme na jejím uvaření. Spolupráce s rodinou je „zlaté dno“, od kterého by se rodina měla odstrčit, jako „každý zkušený (speciální) pedagog“ ve své humánní speciálně pedagogické činnosti v oblasti vzdělávání a výchovy dětí.
