Poruchy autistického spektra se řadí mezi poruchy vrozené. Leo Kanner tvrdil, že jejich projevy nejsou v čase stabilní a klinický obraz PAS se s věkem mění. Stěžejní projevy chování pro diagnózu PAS je do pěti let věku dítěte.
Období raného věku
Narození a první rok života (0 – 12 měsíců): V tomto období má určitá část dětí opožděný motorický vývoj, který můžeme považovat za první signál příznaku poruchy autistického spektra, ale ve většině případů nevede k prvotnímu podezření na autismus. Motorické opoždění je již zřetelné mezi čtvrtým a šestým měsícem, někdy dokonce i hned po narození. Můžeme uvést některé odlišnosti od zdravých dětí v tomto období: nezájem o okolí a manipulaci s předměty; při nové zajímavé činnosti neprojevují nadšení; mají menší tendenci sledovat dění v místnosti; děti nevkládají a nezkoumají hračku a předměty ústy; mají výraz tiché inteligence; ignorují snahy rodičů o jednoduché sociální hříčky (např. “kuk”, “baf”); určité procento dětí nevyhledává mazlení; projevuje se oduševnělý výraz obličeje jakoby bez emocí.
Batolecí období (12 – 30 měsíců):
Uvádím některé symptomy, které jsou nejzřetelnější během druhého roku života:
-
opožděný vývoj řeči – pokud dítě v šesti měsících nereaguje vzájemným sociálním úsměvem tak potom do dvanácti měsíců zpravidla ani nežvatlá a negestikuluje (nenatahuje ruku, nemává) a do šestnácti měsíců pak neukazuje na zajímavé předměty. U autistů existují tři typy opoždění ve vývoji řeči: a) dítě začalo mluvit jednoslovné věty, ale náhle vývoj řeči ustal, nastala regrese řeči, tedy dítě přestalo mluvit; b) dítě mluvilo a mluví, ale s malým progresem; c) řeč se nikdy neobjevila; d) řeč se objevila, ale přestala se vyvíjet a dítě ustrnulo na tomto stupni vývoje.
-
v oblasti sociální jde zejména o klasický osamělý projev (nikdy se na mne neusmál); běžný pasivní projev (mazlí se, ale pokud chce on, raději si hraje o samotě, nevyžaduje společnost, je fixován na rodiče, ostatní lidi ignoruje, ve společnosti dospělých je rád, ale nesnaží se být iniciativní); aktivní se zvláštním projevem (má rád fyzický kontakt, ale navazuje ho podivným způsobem, jakoby neznal hranice v odlišení, kdo je cizí a kdo je z rodiny, často bouchá a štípe ty, kteří se mu líbí).
Období předškolního věku
Okolo třetího roku věku může při diagnostikování PAS docházet k určité záměně, a to především díky si vzájemně podobným projevům či symptomům u Aspergerova, atypického či dětského syndromu. Jasnou a přesnou diagnózu je možné stanovit mezi čtvrtým a pátým rokem věku dítěte. Tolerování rizika určení nepřesné diagnózy můžeme nazvat “falešnou negativitou”. “Falešnou pozitivitou” myslíme nerovnoměrný opožděný vývoj dítěte, který může vést v období kolem třetího roku k nesprávným závěrům, že se jedná o PAS. Vhodné je, aby dítě po třech letech navštívilo mateřskou školu, aby bylo možné znovu posoudit úroveň projevů jeho chování (to považuji za klíčový moment). Mezi třetím a šestým rokem může dítě znovunabývat ztracené dovednosti, které ztratilo během vývojového regresu mezi 15. a 24. měsícem života. Mezi nejzřetelnějšími projevy stále zůstávají obliba rituálů, omezené zvláštní zájmy, sebezraňování, záchvaty vzteku či agrese. K nim také patří neschopnost využívat hračky kreativním způsobem, což se také projevuje v poruše exekutivních funkcí (narušené plánování hry, ulpívání na opakujících se činnostech).
Období mladšího školního věku
Školní věk (6-11 let podle L. Kannera) lze obecně považovat za období zlepšujícího se stavu a ústupu symptomů. V tomto období se dítě snaží navazovat s lidmi přátelství, je lítostivé a dokáže občas poskytnout i útěchu. S přibývajícím věkem dochází k značným rozdílům mezi jednotlivými syndromy v rámci PAS. Například Aspergerův syndrom je mnohem znatelnější právě v tomto období než syndromy jiné.
Období adolescence
Období puberty (adolescence) je pro každého jednotlivce zcela odlišný. V tomto období může docházet stejně jako v období předškolním k tzv. falešné negativní (některé projevy jsou považovány za psychotické onemocnění nebo poruchu osobnosti) a pozitivní diagnóze (psychotické projevy jsou považovány za autistické). Především v tomto období dochází ke změně prožívání (dochází sebepodhodnocování, až sebepohrdání) a některé děti či dospívající již touží po navazování sexuálních vztahů. Také mohou pociťovat úzkost, dostávat se do depresivního stavu (mohou se rozvinout fobie nebo panické poruchy). Neustálým strachem ze sociálního kontaktu může docházet k rozvinutí klasických projevů obsedantně-kompulzivní poruchy (neustálé mytí rukou, dotýkání osob).
Obsedantně-kompulzivní porucha často postihuje 1 až 2% dětí prepubertálního věku, ale již 4% adolescentů, a to stejně chlapce i dívky. Klinickými projevy této poruchy jsou např.: emoční prožívání je ochuzené o schopnost prožívat radost, převažuje úzkost, napětí, pocity ohrožení; opakované nesmyslné úkony slouží jako obrana proti neopodstatněnému, leč očekávanému ohrožení, děti jsou perfekcionistické a projevují se nadměrnou pečlivostí a snahou o dokonalost.
Období dospělosti
V období dospělosti zřetelněji vyplují na povrch dané, svým způsobem společensky nevhodné spontánní projevy postižených jedinců. V tomto případě nám toto období umožňuje sestavit si stabilní a do určité míry neměnný speciální program. Speciální program by měl uzpůsobit jejich projevy tak, aby odpovídaly daným okolnostem. Přesto bychom neměli zapomínat na možné (a často neuvěřitelné) potíže, které vznik-nou pokud potřebujeme upravit či změnit pravidla ve speciálním programu.8 Autističtí dospělí mohou mít problémy s kriminalitou, dále mohou vykazovat i psychia-trické problémy a také problémy v sexuálních vztazích. Mezi vysoce funkčním autismem a Aspergerovým syndromem je rozdíl v tom, že podle několika výzkumů (např. dle Sragga a Shaha z roku 1994 o hodnocení mužské populace v nemocnici s vězeňským dozorem v Broadmooru v USA z hlediska potencionálního postižení autismem) s použitím posuzovací škály chování a schopností dle Winga a Goulda (1978) se objevily tři případy autismu a šest případů Aspergerova syndromu v páchání trestného činu. Tedy z 392 pacientů věznice to představovalo asi 2 procenta v případě Aspergerova syndromu a u autismu asi 1 procento. Trestné činy zahrnovaly násilí, hrozbu násilím, zabití a žhářství.
Například v projevech komunikační schopnosti, jak jsem se již zmínila v teoretické části nepochybně patří echolálie, v řeči se objevují tzv. neologismy; specific-kým projevem řeči je idiosynkratické používání slov nebo-li idiosynkrazie a vlivem této řečové poruchy může dojít k určitému zkreslení a k nepochopení vyjadřovaného obsahu. Jinak řečeno, nevědomým přehlížením a mylným pochopením obsahu vyprávění autistou dochází k velkým obtížím v diagnostikování depresivních či úzkostných stavů, obzvláště nemají-li lékaři či pedagogové a ani rodiče dostatečnou znalost a zkušenost s poruchami autistického spektra. U autistů se mohou projevit např. tyto poruchy: častá špatná nálada, bludy, deprese, kolísání nálady, pokusy o sebevraždu, bipolární porucha, generalizovaná úzkostná porucha, afektivní poruchy a maniodepresivní porucha, těžká deprese, úzkost a deprese, sezonní deprese a epileptické psychózy.
Pokud pomineme již správně vytvořené základní hygienické návyky autistického dospělého, které patří v užším slova smyslu do sexuální výchovy, je třeba pomyslet na sexuální chování v širším slova smyslu, pod které je zahrnuté přátelství, láska, úcta a tvorba mravních hodnot. V projevech jejich narušení reciproční sociální interakce u autistického dospělého chybí snaha o sociální interakci; tito lidé často nereagují na bolest a nedávají najevo soucit; emoce neodpovídají sociálnímu kontextu (občas jsou až paradoxní). Jinými slovy: Dospělý jedinec s autistickými rysy bude mít vždy určité problémy s navázáním partnerského vztahu. Nastane-li pokus o navázání kontaktu s osobou opačného pohlaví, autistické chovaní bude spíše naivní a také na úrovni potřeb biologických, tělesných nebo-li pudových či archaických. Víme, že u mentálně postižených lidí, pokud rozumová složka (city, vnímání, představy) zaostává, obecně řečeno dovyrovnává to potom vývojová složka pudová (tělesná) s intenzivnější cítivostí tělesných pocitů (sexuálních) prováděných z nevědomí sexuálních pohybů (ukájení) v prostředí, které je tomu až příliš nevhodné a pochopení pro něj téměř žádné.
