,,Jste naživu – tak vezměte život do svých rukou a radujte se z něj. Narodili jste se s právem na štěstí, na lásku a na to svou lásku sdílet. Sebrat odvahu a radovat se ze života, zkrátka být – to je to jediné, na čem záleží.“ Don Miguel Ruiz (Čtyři dohody)
Být, žít, milovat? Ano, já souhlasím – to je to jediné, na čem záleží. Pro mě samotnou ale pravdou zůstává ten fakt, že hezky se to říká, ale už hůře to mám ve svém osobním životě. A že si zrovna nemyslím, že bych byla úplně na začátku své Cesty. Cesty k sobě samotné. Jak občas s lehkou nadsázkou pronáším: ,,Teorie je krásná věc, pokud se dá přenést do praxe!“ A tady je ten háček…
Nebo žádný není? Není! A třebaže se na tom háčku ještě držím, je stále jen a jen v mé hlavě. Vždyť můj život, či kohokoliv jiného, je plný možností, příležitostí, výzev, krás, hojnosti, radosti, štěstí, lásky. To co mi toto božství brání prožívat je jen a jen můj ,,mozkový našeptávač“. Snaží se mě přesvědčit, že já si to nebo ono nezasloužím, že na to či ono nemám. A vrací mě do minulosti: ,,Vždyť se podívej, stejně to dopadne jako posledně.“ A já mu občas ještě podlehnu.
Přitom mi stačí tak málo. Rozhlédnout se kolem sebe – kde teď jsem, jaká teď jsem, s kým tady jsem? Mám krásné děti, úžasnou práci, skvělý kolektiv, bezva přátelé, každý den můžu rozdávat radost, mohu se nadechnout čerstvého vzduchu, mám co jíst, v noci se můžu dívat na hvězdy, a každý nový okamžik jenž přichází můžu tvořit. Můžu být umělcem, jehož život je jedinečným dílem.
A stejně tak jako já si tvořím svůj vlastní život a držím jej ve svých rukách, stejně tak i každý z vás má tyto neomezené a kouzelné možnosti být mistrem svého žití. Kdokoliv z nás má právo na to vytvořit si svůj vlastní překrásný obraz.
Stačí jen vzít do ruky štětec a začít tvořit. Tvořit s vědomím, že i přes to, že mě zrovna potkala nějaká situace, jenž se mi nelíbí, mám ještě k dispozici nesčetnou paletu barev. Stačí jen svůj štětec namočit do jiného odstínu a malovat dál. Tak aby se mi můj obraz líbil. Odrážel můj vněm stěstí. Vždyť na ničem jiném nezáleží.
Naše životy jsou plné možností. Plné krásných okamžiků. Plné božství. Stačí si jen najít cestu sami k sobě. Objevit ono božství, onu lásku v sobě. Uvědomit si, že jediný kdo může něco změnit, jsem já sám. Že náš vlastní život, naše vlastní štěstí, je to jediné na čem opravdu záleží. Protože když najdeme lásku v sobě – k sobě – začnou se dít zázraky. Naše čistá láska, se jako lavina, začne šířit všude kolem nás. A to je podle mě nádherná představa.
Já jdu na to. Beru do ruky štětec, tedy svůj život a začínám malovat…
Moji drazí přátelé, kamarádi, známí, sousedé! Ať se právě nacházíte kdekoliv a ať se vám naskýtají jakékoliv možnosti, věřte, že máte právo na štěstí. Ať už vám kdokoli namluvil cokoli. Není to pravda. Pravda, tedy naše láska, je v každém z nás. Držím nám všem pěsti, ať v sobě objevíme božství a tak ať proudí skrze nás ke všem.
Mám vás ráda.
Myslím na VÁS!
Julie Dušková
