,,Když jste poražení a trpíte, nepředstírejte, že jste duchovně povýšeni. Jen si poplačte. Klidně volejte – Panebože, proč jsi mě opustil? – Máte dovoleno naříkat, máte dovoleno být poražení, nesnažte se vyhýbat utrpení, to byste jen obelhávali sami sebe. Ale dopřejte si pro to jen určitý ohraničený čas, řekněme týden, měsíc, cokoli pevného. A trpte vší silou – Tak fajn, budu trpět, budu brečet, nebudu jíst, budu jíst až moc, budu dělat tohle, budu dělat tamto, budu si stěžovat, budu občas urážet božskou energii. – A pak si řekněte – Tohle je jenom jedna část života. – Nevzdávejte se, prožijte tu situaci se silou, o níž jste netušili, že ji v sobě máte. Nebuďte zbabělí a nevyhýbejte se utrpení. Trpte! Na tom není nic špatného.
Já trpím hodně. Zažívám hodně protivenství. Ale když to překonám, řeknu si – Nenechám se paralyzovat, nebudu dělat to, co bych podle nich měl. – Cítím se silnější a to je pro mě dobré.“ (Paulo Coelho)
Jako malé dítě, vzpomínám, mívala jsem problém udržet svoje emoce tzv. na uzdě. Avšak mé okolí zastávalo jakýsi druh názoru, že jedině ten, kdo své emoce neprojevuje, je silný. Že jen slaboch brečí. Silný člověk dokáže své emoce potlačit a nedávat je najevo. A já tomu věřila. Proč by taky ne? A tak se ze mě, s odstupem času, stával ,,silák“, který měl své emoce pod kontrolou. Nebo – li lépe řečeno, začal je v sobě potlačovat a ony se hromadily a hromadily…
A jednoho dne, jako časovaná bomba, vypluly na povrch. Ouvej! Začala jsem ničit všechno, co jsem měla pod rukama – rodina, domov, přátelé – to všechno, jakoby znovu nabytá jistota v mé emoce, začala likvidovat. Můj domeček z karet, postavený na bludné iluzi potlačování mých emocí, se začal od základů hroutit…
Dnes už vím, že potlačování čehokoliv, nevěstí nic dobrého. Že jákékoli popírání mých pocitů, emocí se mi jednoho dne vrátí. A třebaže jsem se si myslela, jak jsem dobrá a silná, spadnu na ,,hubu“ a nebudu mít pod kontrolou sebe ani svůj život.
Rok 2015 mi hodně dal. A věřím že i vám všem. Byl neskutečný. Pro mě osobně úžasný. Naučila jsem se dávat najevo své emoce, naučila jsem se je naplno vyjádřit, naučila jsem se myslet optimisticky, naučila jsem se nevymlouvat se, nehledat chyby v druhých, ale hledat mezery v sobě samé, naučila jsem se vděčnosti, porozumění, radosti z každé nové výzvy. Naučila jsem se opustit to staré a těšit se z toho nového, co přijde.
Rok 2016? Věští pro mě nové vyhlídky, nové zážitky, nové vztahy, zkušenosti, emoce, přátelství, radosti, výzvy,…
To co bylo nechme být, to co je, nechme žít, to co jsme potlačovali nechme vystoupat na povrch a prožijme si to v plné síle, ať to může odejít a my můžeme jít dál.
Věřím, že nás všechny, v roce 2016, čeká jen to nejlepší, ať už se to – ono tváří jakkoliv.
Mojí drazí sousedé, známí, kamarádi, přátelé! Přeju nám všem krásné prožití svátků. Ať jsou naše srdce naplněna láskou, porozuměním, nadhledem, pokorou, soucitem, radostí,… A ať, když to na nás přijde, si dokážeme pořádně zavztekat, nechat volný průchod svým emocím, aby mohlo přijít něco nového. To NOVÉ je všude kolem nás, ať už se jedná o cokoli, stačí se jen rozhlédnout, jít tomu vstříc… s čistou duší!
Mějte krásné Vánoce a šťastný rok 2016!
Myslím na VÁS!
Julie Dušková
