-
Kazuistický případ
Klient změnil pobyt trvalého bydliště a byl povinen (i nepovinen…pokud si platíte zdravotní pojištění) se přihlásit na úřadu práce. Přijetí do řad nezaměstnaných z úplného počátku to vše působilo jako pozitivní krok k co nejrychlejšímu a nejefektivnějšímu nalezení pracovního místa. Bohužel za pár dní, během pravidelných schůzek s poradcem přes zaměstnání (dnes zprostředkovatel), se to obrátilo. Vypadalo to tak, že vy jste ten pracovník na úřadě, který si sám má hledat práci a ještě si musí plnit mnoho dalších povinností okolo i pod výhružkou, že nastoupíte tam, kam nastupují lidé bez vzdělání a s nižším vzděláním přímo na směnný provoz mezi lidi s dělnickou profesí. Tento moment v jednání považuji jako psychický nátlak na klienta, anižby ho osobnostně chtěl poznat. Například, po delší době -pracovník – neboli poradce úřadu práce – vám začne nabízet nesmyslné – nepotřebné kurzy, které u většiny případů nekorespondují s vaším vzděláním. Pokud by jste něco namítali, přinejmenším vás zařadí do škatulky lidí, kteří zcela evidentně nemají zájem o nalezení práce.
Nerada bych se těmito větami něhoho dotkla, ale působí to tak, že se pozvolna ale jistě plížíme k zaběhlému byrokratickému způsobu jednání vůči klientovi i přesto, že má opravdový zájem o práci. Domnívám se, že není možné, aby poradce působil na občana s kvalifikací a s jasným zaměřením jeho profese a osobními požadavky tak – že bude doporučován na místa, která s tím profesně vůbec nesouvisí. Podotýkám, že pracovník úřadu je schopen se dívat na klienta z hlediska svých problémů a jeho postavení v této společnosti. Klient by neměl v žádném případě u poradce poznat či vycítit, že si je sám nejistý, zřetelně poznané v mluvě s prvky předsudků či bez empatických znaků v chování a jednání s klientem. Nabízí se nám nyní otázka: Rozvíjí se v této republice skutečně byrokratický způsob 1) jednání a chování vůči klientům? Můžeme toto jednání a chování pojmenovat jako egoistické?
Nedovolím si na otázky přímo odpovědět, ale pokud se nad těmito větami zamyslíme, přiznejme si, že stačí málo a za několik let takto přehlížené chování se stává tou opravdovou byrokacií daného úřadu. Vždyť žádný zákon nepíše, aby člověk se choval tak, jako kdyby dával ze svého. Dochází ke sporu, kdy na druhé straně tento člověk na vás působí asi takto: přinejmenším si plní své povinnosti a „soucítí se státem?“ a přitom je dlouhodobě! či strategicky“ vnímá? – tak působí na občana? (toto přeci neovlivní jedna paní či pan na úřadě!). Pokud by poradci soucítil(i) se státní ekonomickou situací našeho státu, potom je nelogické, aby poradce úřadu nabízel občanovi další kurzy (které uchazeče také i nenaplňují), když přichází jako vzdělaný člověk ve svém oboru, kterému je oddán a baví ho.
Poznámka:
1)Představitelem strukturálního funkcionalismu je Robert K. Merton, který byl schopen formulovat empirické hypotézy a ověřovat je osobně v terénu. Zajímal se o deviantní teorii chování, teorii byrokracie, referenčních skupin, teorii rolí a rolových konfliktů či teorií názorových vůdců. Merton zavádí kategorii dysfunkce, která se vztahuje na vše, co společnost destabilizuje a dezintegruje. V komplexní společnosti se velmi lehce stává, že totéž, co je funkční pro jedny, je zároveň dysfunkční pro druhé. Merton přispěl k analýze fungování byrokracie. Tvrdí, že byrokracie spočívá na důsledném dodržování pravidel, má-li vůbec být schopna plnit svou funkci, neboli správně vykonávat funkci v masovém měřítku.
Závěrem, ve výsledku a možná, je úředník je postižen za to, že nedodržel určité procedurální pravidlo, méně však za to, že nepomohl klientovi. Byrokracie je instituce, která se z nástroje změnila ve svůj vlastní sebeúčel. Úřední činnost se mění v rituál, který mohou pozorovat pouze zasvěcení. Byrokracie tím vytváří zcela nový sociální typ – byrokratického intelektuála. (převzato: KELLER, Jan.Úvod do sociologie.5. Vyd. Praha: Slon, 2005, 106 – 108.)
Ve svém životě, jako speciální pedagožka, vnímám svou práci i tam, kde se projevuje především neprofesionální chování, které na psychiku člověka působí především a vždy negativně. Sociální psychologie (přesto čerpám i ze sociologie) je opravdu zajímavá a velmi často se přehlíží či její prostá pravidla dle oblasti, ve které se klient či občan ocitá, se bohužel i nectí.
