Přelom září a října patřil v Liberci a okolí zdravotnickým záchranářům z Česka a Polska. Probíhalo zde dvoudenní mezinárodní cvičení Liberecký adrenalin s podtitulem Výměna zkušeností mezi zdravotnickými záchranáři v polsko – českém příhraničí. Čtyřčlenné posádky složené ze zdravotnických civilních a vojenských záchranářů plnily během 24 hodin množství rozličných záchranářských úkolů.
A kde má tato zajímavá akce svůj původ ? To mi pověděl jeden z hlavních organizátorů akce záchranář Tomáš Hess : “ Společně s kolegy z liberecké záchranky, Michalem Tomášem a Lukášem Jandou, jsme se před rokem vydali na cvičení nazvané Pražská 155. Absolvovali jsme množství úkolů, které vycházely z reálných případů, které se na území Prahy odehrály. Zaujal nás způsob jakým byly úkoly prezentované – nejednalo se o bodovanou soutěž, ale o jednotlivá cvičení, na jejichž konci nám bylo vždy řečeno, kde jsme udělali chybu, co jsme mohli či měli udělat jinak. Ze cvičení jsme se vrátili bohatší o množství zkušeností a zážitků a už cestou domů jsme přemýšleli, jak naše pocity zprostředkovat kolegům z liberecké záchranky. “
Myšlenka nejenže nezapadla, ale dostala i další rozměr. Tomáš, Michal a Lukáš pro svůj nápad získali další záchranáře, ale i podporu na liberecké záchrance. Na akci přizvali kolegy z dalších zdravotnických záchranných služeb z České republiky, ale i Polska a také vojenské zdravotnické záchranáře z 31.pluku radiační, chemické a biologické ochrany Armády České republiky. Jak čas plynul, cvičení dostávalo jasnější obrysy co do počtu cvičících posádek, ale i typu a množství úkolů a místě jejich konání.
V pátek 30.září bylo cvičení v areálu vojenské posádky v Liberci zahájeno. Bylo sestaveno patnáct smíšených mezinárodních posádek a během odpoledne se množství figurantů, ale i lektorů rozjelo na stanoviště svých celkem dvanácti úkolů. Následně po nich vyrazily první posádky zachraňovat například u dopravní nehody v Radčicích, u lezce po pádu v lezecké aréně Šutr, k alergikovi na rozhlednu V Trnčí nebo na mládežnický mejdan do Kateřinek. Správně rozhodnout musely i o způsobu léčby a transportu pacienta s vysoce nakažlivou infekční chorobou nebo hledaly zbloudilého a zraněného houbaře na Ještědském hřbetu. Sobota byla ve znamení volnější úloh a ukázek. Posádky si procvičily záchranu tonoucího v Libereckém bazénu, společně s Horskou službou Jizerské hory si ukázaly pohyb, jištění a záchranu ve skalnatém terénu na Ještědu a v OC Forum předvedly veřejnosti společně s paní Marcelou Augustovou oživování pacienta se srdeční zástavou s použitím automatického defibrilátoru. Sobotní odpoledne se unavení záchranáři sešli k závěrečnému vyhodnocení.
A jaké byly reakce ? Za organizátory opět Tomáš Hess : „ Naše počáteční nervozita opadla krátce poté, co se cvičení rozjelo podle připraveného scénáře. Potěšilo nás, že si záchranáři chválili pestrost jednotlivých úkolů a lokality kam byly úkoly situované.” Zástupce polských záchranářů MUDr.Arkadiusz Kawka doplňuje: „Často zmiňovaným aspektem mých polských kolegů byla spolupráce a komunikace v rámci smíšených česko-polsko-vojenských posádek s rozlišným přístupem k řešení úkolů. Jazyková bariéra byla velice rychle překonaná a stejně rychle jsme se shodli i na řešení jednotlivých úkolů a to i přesto, že u nás v Polsku mají záchranáři větší pravomoce například při podávání léků. “ A ještě jeden postřeh, tentokrát od „domácího“ libereckého záchranáře Adama Vitáska : „ Líbila se mi nálada v posádce během řešení úkolů. Nebyli jsme pod tlakem, jako v běžném výjezdu nebo v bodované soutěži. Mezi posádkami nebyla žádná rivalita. Mohli jsem se soustředit jen na řešení úkolů a užívat si jejich různorodost.“
Za sebe, jako lektora jednoho z úkolů, můžu říci, že jsem moc rád, že jsem byl k tomuto projektu přizván. Zaujalo mě neskutečné nasazení nejen hlavních organizátorů, ale i všech ostatních, kteří se na úkolech podíleli. Byl jsem nadšený z procesu realizace od prvotní myšlenky až po vlastní cvičení a moc se mi líbil pozitivní přístup a atmosféra obou dní.
Miloš Odstrčil
