Mám problém navazovat přátelství. Možná je to i dáno tím, co jsem v minulosti či v minulých životech zažila. Či v tom, že jsem si to před příchodem na tento svět v tomto životě zvolila.
Abych byla upřímná – svá přátelství jsem si do nedávné doby stavěla na vratkých základech, jak se říká na písku – přijde bouře, liják, a vše se zbortí, jako domeček z karet.
Ach jo! Co nadělám.
Dnes už si nevytvářím žádné iluze. Vím totiž, že co má přijít, to přijde. Svá zklamání pouštím k ledu. Pak si je svojí sebelítostí trošku zahřeju a ony se odpaří….
Není dobré se babrat v minulosti. Ten, kdo má tu s Tebou teď být, ten tu bude. A kdo tu není , je tomu tak dobře.
Přátelství je radno stavět na důvěře a lásce, nikoliv na podlosti a lži. I když se to někdy jeví jako milosrdná lež. Já si v tomto ohledu mnohé zažila. A vím, že jsem si to pěkně zavařila. Teď už je to snad jiné….
Mám svůj svět. Svůj láskyplný svět. A dovolím sama sobě si do něj vpustit jen toho, kdo mi mou přízeň, lásku opětuje. Je to paráda. Najednou zjišťuju, že můžu mít kolem sebe jen ty bytosti, co jsou naladěni na stejnou vlnu. Nedávají mi žádnou planou naději a zároveň mě nepasují do role negativní energie.
Mojí drazí přátelé, kamarádi, sousedé přeju nám všem, ať si dokážeme uchovat svoji přirozenost a nadhled ve všech vztazích, které kdy s kýmkoliv navážeme. Ať nás provází láska na každém kroku.
Děkuju.
Mám Vás ráda.
Julie Dušková
