Jaké náklady se váží k docházce vašeho dítěte na základku? Na Frýdlantsku je celkem 14 ZŠ a podrobně nám odpovědělo 11 z nich. Podívejte se na to, s jakými náklady musíte počítat a kolik to dělá celkem.
Pokud posíláte potomka do školy, neplatíte žádné školné. Na Frýdlantsku není zatím žádná soukromá škola. Rodiče, kteří mají děti v domácím vzdělávání, využívají v posledních letech neformální spolupráce v Jindřichovickém skanzenu Lunaria, kde se tzv. “domškoláci” během týdne pravidelně schází, ale příspěvek je jen symbolický (cca 20 kč za dopoledne).
To, co ale platíte, je vybavení školáka: od penálu, přes aktovku, výtvarné potřeby až po pomůcky na tělocvik. Dlouhé a podrobné seznamy pomůcek vystupují pravidelně v mých nočních můrách vždy již během srpna. A prodavačky v papírnictví již důvěrně znají tu scénu: bledý rodič, na pokraji vysílení, nepříčetný výraz a tik v oku, v natažené ruce drží papír a prosebně vzhlíží zpoza pultu s nadějí, že snad zde dojde spasení a odnese si trojúhleník s ryskou, který už je všude vyprodaný!
Základní vybavení pro prvňáka (pevná aktovka, penál se základním vybavením, přezůvky, ručník) vás vyjde přibližně na 1 600 Kč. Dalšími důležitými pomůckami, které vyžaduje téměř polovina ze škol na Frýdlantsku jsou desky na sešity A4, desky na písmenka a číslice, nůžky, tedy vybavení přibližně za 120 Kč. Dále potřebujete výtvarné potřeby, které pořídíte za 50 – 300 Kč. Některé školy zajišťují část pomůcek ve vlastní režii. Další výraznější položkou v rozpočtu tvoří tělocvik – potřebujete obvykle oblečení a boty na ven i do tělocvičny, což vás může stát i 1650 Kč. Celkem tedy za vybavení zaplatíte na začátku roku 3 420 Kč, pokud jej kupujete nové.
Vzhledem k tomu, že sociální situace některých rodin je tíživá, některé školy žákům vybavení na tělocvik bezplatně seženou nebo zapůjčí. Žáci prvních tříd na všech školách na Frýdlantsku obdrží od škol učebnice. Ve ¾ škol na Frýdlantsku obdrží žáci i sešity. Školy se také snaží pro děti zajistit i další pomůcky tak, aby náklady pro rodiče byly co nejmenší. Většina z nás si často vystačí s poděděnými nebo bazarovými věcmi. Zvlášť když tušíme, že náš zasněný potomek leccos ve škole zapomene nebo ztratí.
Dále je k výdajům potřeba připočítat výdaje spojené s kulturními akcemi, exkurzemi a výlety. Zhruba polovina škol zřizuje třídní fond. Na některé akce rodiče přispívají i nad rámec třídního fondu. Ve většině základních škol, které třídní fond zřizují se jeho výše pohybuje do 200,- Kč, výjimečně i 500 Kč za pololetí. My rodiče máme tendenci vnímat tyhle akce jako drahé “ulejvání” ze školy. Pro učitele je to ale často důležitá součást vzdělávání – v terénu se děti často naučí víc než v lavici, jinak vnímají a často si i víc zapamatují. Nemluvě o tom, že učitel má možnost vidět své žáky v jiné perspektivě než když jsou dutý při testu z matiky, lépe s nimi naváže přátelský vztah. A to prosím chceme, protože jak říká Rita Pierson: “děti se neučí od lidí, které nemají rádi”.
A teď ještě to jídlo. I na základní škole musí naše děti něco jíst. Odpovědnost za svačinu nese tentokrát rodič. V prvních letech máme obvykle ještě nějaké ambice a připravujeme dětem nutričně výživné, oku lahodící svačiny. Hrajeme zaníceně “svačinovou schovávanou” (mezi dva plátky salámu nenápadně pašujeme salát nebo okurku a čekáme, jestli bude zelenina zapykaná nebo ne). Naše dítě ovšem hraje zpravidla vyšší ligu (schovává svačiny pod gauč, do učebnice češtiny, za tabuli apod).
Většina rodičů hradí dětem ve škole také obědy, jejichž cena je dotovaná a rodič platí zpravidla jen 22-30 Kč za oběd (podle věku dítěte a možnosti školy). Měsíčně tak za obědy utratíte cca 440 – 600 Kč, ročně to je 4 400 – 6 000 Kč. Překvapivé je, že podobně Vás vyjde oblíbené obědové menu hyperaktivního dítěte energy-drink + brambůrky.
Dotace na stravování ve školní jídelně (ne na chipsy): pokud rodina pobírá dávky hmotné nouze, je možné získat dotaci na stravování díky projektu Obědy do škol. Záleží ale na tom, zda je vaše ZŠ do projektu zapojena. Většina škol spolupracuje také s nadací Women for Women, která proplácí obědy zejména dětem, jejichž sociální situace je vážná a dlouhodobá. Kromě skutečné potřebnosti je často kladen důraz na to, aby rodiče se školou dobře spolupracovali, protože rodiče musí obědy pravidelně objednávat případně omlouvat. Zeptejte se v konkrétní škole, paní učitelky budou vědět, jaké možnosti škola využívá.
Poslední položka, která se s docházkou do školy spojená, jsou poplatky za družinu případně kroužky. Poplatky za družinu jsou na většině škol symbolické (10 -50 kč měsíčně), podle možností nabízí mnohé školy také kroužky zdarma či za malý poplatek (50-300 Kč za pololetí), který slouží k nákupu materiálu. K tomu připravíme samostatný přehled.
Pokud patříte mezi rodiče, samoživitelky/samoživitele či pečující babičky nebo dědečky, kteří od Úřadu práce pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi, jste opravdu velmi nízkopříjmová domácnost. Je možné podat žádost o uhrazení odůvodněných nákladů vzniklých v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou činností potomka v MŠ (výlet, nástup do první třídy, škola v přírodě) a to prostřednictvím tzv. MOP mimořádné okamžité pomoci. Tato dávka je nenároková – úřad vždy posuzuje jednotlivé žádosti individuálně a přihlíží k příjmové situaci rodiny a sociálním poměrům, poté teprve dávku vyhodnotí. Před podáním takové žádosti se (můžete poradit) poraďte se sociálním odborem či terénním pracovníkem.
Takže kolik stojí Vaše dítě na základce? Pokud nemůžete ušetřit díky nějaké podpoře výše uvedené, zaplatíte za prvňáka přibližně 3 420 Kč na vybavení. Tyto náklady vznikají průběžně i v dalších letech školy. Dále ročně utratíte 4 400 – 6 000 za obědy a přibližně 400-1000 Kč za výlety, akce či družinu. Vydáte tedy zhruba 8 200 – 10 400 ročně.
Možná se Vám to zdá hodně, ale za takovou cenu pořídíte jen 1 noc ubytování v luxusním hotelu na Bali, několik luxusních balíků krbového dřeva (fakt, nekecám!) nebo jeden trochu vybavený náramek od Pandory. Takže vidíte, že peníze se dají utratit za mnohem nesmyslnější věci než je vzdělávání vašeho dítěte 🙂
Data a informace od škol nasbírala Anna Randáková a Michaela Bártová, článek sepsala Lucie Winklerová
