Liberec

LIBEREC – Město Liberec – Liberec (německy Reichenberg) je statutární město na severu Čech a sídlo Libereckého kraje. Liberec má přes 100 tisíc obyvatel a je tak pátým největším českým městem (třetím v Čechách), Liberec ovšem spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou a okolními nejbližšími obcemi vytváří aglomeraci, která má už přes 160 tisíc obyvatel.

Liberec se nachází asi 91 km severo-severovýchodně od Prahy a asi 99 km severo-severozápadně od Hradce Králové. Město Liberec leží v Liberecké kotlině Žitavské pánve mezi Ještědsko-kozákovským hřbetem a Jizerskými horami. Pata radnice je ve výšce 374 m n. m., nejvyšším bodem katastru města Liberec je vrchol Ještědu (1012 m n. m.), bod nejnižší se nachází v městské části Machnín (325 m n. m.). Městem Liberec protéká Lužická Nisa a její přítoky, například Černá Nisa a Harcovský potok, na něm leží Harcovská přehrada. Přirozenými vodními plochami jsou rybníky: například Vesecký (tzv. Teich), Kačák (Žabák) v Krásné Studánce a rybník Seba.

Město Liberec se do roku 1939 rozprostíralo na ploše 6,2 km², což dnes představuje historický střed města Liberec. Po připojení 11 obcí roku 1939 se město Liberec déle rozrostlo o dalších 23 obcí v letech 1954, 1963, 1976, 1980 a 1986. Po roce 1989 se naopak čtyři obce od města Liberec oddělily. Celková rozloha města Liberec tak dnes činí 106,1 km². Z této rozlohy města Liberec tvoří 37,5 % zemědělská půda, téměř polovina jí jsou louky a pastviny. Dvě třetiny města Liberec nezemědělské půdy tvoří půda lesní.

Podnebí města Liberec je určeno jeho polohou v mírném podnebném pásu, je však dále ovlivněno polohou v kotlině mezi dvojicí horských masivů. Protože jsou tyto horské hřebeny překážkou proudění vlhkého atlantického vzduchu, jsou ve městě Liberec poměrně hojné srážky. Jejich průměrný úhrn je 803,4 mm ročně – nejdeštivějším měsícem je srpen s 88,4 mm, nejsušší je únor s 46,2 mm. Průměrná teplota vzduchu je 7,2°C, nejteplejším měsícem je červenec s 16,2 °C, nejchladnější leden, kdy je průměrná teplota −2,5 °C.

Liberec – Jméno města

Původ jména města Liberec je stále nejasný, býval předmětem mnoha diskusí, často dokonce národnostně podbarvených. Patrně nejstarším uváděným názvem je Reychinberch z roku 1352 a Raichmberg z 1369. Zatímco přípona -berg znamená německy „hora“, slovo reich se překládá jako „bohatý“. Protože však tehdejší osada nijak zvláštním bohatstvím neoplývala, považuje se toto jméno buď za přání osadníků, nebo za jméno přinesené z Německa.

Český ekvivalent jména vznikl zkomolením: Rychberk (1545), Lychberk (1592), Libercum (1634), Liberk (1790) a konečně Liberec (1845). V případě, že po sobě následovala v jednom slově dvě písmena „r“, docházelo v lidové mluvě ke změně jedné z nich na „l“, podobným vývojem prošel také název osady Liberk (původně Rehberg či Richnberg) u Rychnova nad Kněžnou. Přípona -ec se do slova dostala přes přídavné jméno „liberecký“, jehož původní tvar „liberkský“ byl obtížně vyslovitelný.

Liberec – Historie

Patrně na konci 13. století začala na obchodní cestě z Čech do Lužice, na brodě přes Harcovský potok, vznikat osada, kde si obchodníci mohli po náročném přechodu Ještědského hřebene odpočinout. První zmínka o této obci je z roku 1352 (původní název Reychinberch). V té době byl Liberec proti sousednímu Hrádku nad Nisou, nebo Frýdlantu bezvýznamný.

Prvními významnými vlastníky okolního území byli Biberštejnové. O rozvoj města Liberec se však zasloužili Redernové, kteří zde založili liberecký zámek s nádhernou kaplí, špitál a další stavby a za jejichž panování císař Rudolf II. roku 1577 povýšil Liberec na město. Na znaku nového města Liberec je od té doby také znak Redernů – stříbrné kolo. Kateřina z Redernu dala také podnět k budování radnice v letech 1599–1603. Ve stejné době již určovaly ráz města Liberec první kamenné stavby.

Když Redernové po Bitvě na Bílé hoře opustili Frýdlantsko i Liberecko, získal toto panství Albrecht z Valdštejna. Ten město změnil v továrnu na sukno, do kterého oblékal svou armádu. Založil také Nové Město v oblasti dnešního Sokolovského náměstí zastavěné hrázděnými domy. Poslední tři tyto „Valdštejnské domky“ zůstávají ve Větrné ulici. Po vévodově smrti připadl Liberec Matyáši z Gallasu.

Zlaté období nastalo pro Liberec v 18. století, kdy došlo k rozvoji textilního průmyslu. Nejprve došlo k přeměně původní cechovní výroby na výrobu manufakturní, kdy v Liberci pracovalo na 800 soukenických mistrů, 480 tovaryšů a víc než 1000 jejich pomocníků. Město Liberec se tak stalo největším manufakturním městem Království českého, získalo 21. prosince 1850^[5] postavení statutárního města a ze správního hlediska se, co se důležitosti týká, zařadilo hned za Prahu. Důležitost města Liberec ještě stoupla, když došlo k přeměně manufaktur na textilní továrny. Na počátku 19. století ve městě Liberec vznikla řada reprezentativních budov odpovídajících jeho významu jakožto druhého největšího města v Čechách. Toto století bylo zlatým věkem města, stavělo se mnoho honosných vil, moderních škol, do města byla roku 1859 zavedena železnice z Pardubic a Žitavy. V této době zde průmyslník Johann Liebieg založil továrnu Johann Liebieg & Comp. (pozdější Textilana). Ve městě Liberec byly 3 konzuláty, 50 textilních továren a 60 kovoprůmyslových podniků včetně automobilové továrny RAF. Na konci 19. století byla také postavena nová radnice a divadlo. Liberec byl v této době převážně německým městem se 7% českou menšinou. Éra prosperity skončila za 1. světové války. Na místě dnešní čtvrti Ostašov tehdy také vznikl zajatecký tábor pro víc než 40 000 ruských a italských vojáků.

Národnostní složení města Liberec se stalo problémem po vzniku českého státu roku 1918. Aby se sudetští Němci neocitli ve státě, kde jejich město budou ovládat Češi, založili v severním pohraničí provincii Deutschböhmen s vlastní vládou, měnou a Libercem jako hlavním městem. Jejich snaha přidružit se k Německu, nebo Rakousku skončila, když nová československá armáda téměř bez boje území obsadila.

Na základě vyhlášky č. 68/1923 prezidenta české zemské správy politické ze 6. dubna 1923 byly libereckému magistrátu odňaty kompetence okresního úřadu a území města Liberec bylo spojeno s okolním politickým okresem Liberec-venkov do politického okresu Liberec, čímž prakticky přestalo být statutárním městem, ačkoliv jím formálně i nadále zůstalo. V roce 1935 vyhrála volby v Liberci Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP), jejímž předákem byl místní rodák z Vratislavic nad Nisou Konrad Henlein. Po Mnichovské dohodě připadly Sudety německé Třetí říši a téměř veškeré české obyvatelstvo bylo roku 1938 vyhnáno do vnitrozemí. Liberec se stal hlavním městem nové sudetské župy a sídlem místodržícího. 1. května 1939 došlo připojením dosavadních předměstských obcí Rochlice, Horní Růžodol, Dolní Hanychov, Janův Důl, Františkov, Růžodol I, Staré a Nové Pavlovice, Ruprechtice, Starý a Nový Harcov ke vzniku tzv. Velkého Liberce. Válka město výrazně nezasáhla, vynutila si však změny struktury průmyslu. Během posledních dnů druhé světové války byly v Liberci vydávány polooficiální bankovky v hodnotě 20 říšských marek. Po skončení 2. světové války byli během dvou let vysídleni Němci.

Roku 1945 se Liberec stal opět plnohodnotným statutárním městem. Roku 1949 přestal být Liberec statutárním městem a stal se správním střediskem Libereckého kraje. Tento kraj však byl zrušen roku 1960 a Liberec se tak stal pouze městem okresním v rámci Severočeského kraje spravovaného z Ústí nad Labem.

V srpnu roku 1968 projížděla Libercem okupační vojska Varšavské smlouvy. Tento vpád ve městě mimo jiné způsobil následující: zahynulo 9 nevinných obětí, jejichž památník je dnes umístěn na radnici, a bylo zničeno průčelí domů na dnešním Náměstí Edvarda Beneše. Invaze také zastihla v Liberci Václava Havla.

Po sametové revoluci v roce 1989 se Liberec roku 1990 stal opět statutárním městem. V dnešní době prochází Liberec mnoha změnami. Došlo k množství rekonstrukcí v zanedbaném centru města Liberec. Po krachu textilních továren se také nutně mění struktura průmyslu, vznikají nové průmyslové a obchodní zóny.

Liberec – Symboly města

Jedním ze symbolů města Liberec je radnice, novorenesanční stavba z roku 1893, která nahradila starou libereckou radnici z let 1599–1603 (původně renesanční stavba s věží a štítem, stavitel Marcus Antonio Spazio de Lanza) jejíž půdorys je naznačen v současné dlažbě náměstí Dr. E. Beneše. Širším symbolem nejen města Liberec, ale i kraje je hotel a vysílač na Ještědu. Významnou památkou města Liberec je také liberecký zámek, nejstaršími dochovanými stavbami jsou pak tzv. Valdštejnské domky ve Větrné ulici, které pochází z let 1678–1681. Kromě zámku se na Zámeckém kopci (375 m n. m.) nachází zřícena hradu Hamrštejn, nad Libercem lze také nalézt Libereckou výšinu, restauraci a rozhlednu postavenou v letech 1900–1901. Na břehu Lužické Nisy byl roku 1771 postaven tzv. Šolcův dům, patrový roubený domek, kde dnes sídlí správa CHKO Jizerské hory. V údolí Harcovského potoka se nachází novorenesanční bývalé sídlo rodiny textilných průmyslníků Liebiegů z roku 1897, tzv. Liebiegův zámeček. Naopak u městského zámku je možné navštívit Liebiegovu vilu, postavenou taktéž v novorenesačním slohu mezi roky 1871 a 1872, kde se dnes nachází Oblastní galerie v Liberci.

Novorenesančních staveb je ve městě Liberec více, jednou z nich je Divadlo F. X. Šaldy, postavené vídeňskými architekty Fellner a Helmer v letech 1882–1883. Divadelní opona pochází od Gustava Klimta. Dále to mohou být městské lázně z let 1901–1902 nebo budova spořitelny, která byla realizována v letech 1888–1891. V Liberci jsou ovšem i doklady baroka nebo klasicismu. Jde o domy například na Sokolovském (před válkou a těsně po druhé světové válce Masarykově) náměstí (čp. 264 z roku 1793, klasicistní se sloupovým portálem a balkónem, tzv. Appeltův dům), na Barvířské ulici (čp. 122 z roku 1800 s lomenou atikou se sochami čtyř ročních období; čp. 46 kolem roku 1820, klasicistně-empírový s portálem), Růžové ulici (čp. 299 klasicistní se štítem), náměstí Dr. E. Beneše (čp. 14 z roku 1796, klasicistní se štítem a bohatou štukovou výzdobou, tzv. Krausův dům), Kostelní ulici (čp. 7 z let 1784–1785, klasicistní budova arciděkanství), Moskevské ulici (čp. 10 klasicistní s podloubím; čp. 14 z roku 1800, klasicistní), náměstí Českých bratří (čp. 24, 25, 26 a 35 z let 1796–1797, všechny klasicistní, dva s bohatou štukovou výzdobou) nebo Boženy Němcové (čp. 70 po roce 1800, klasicistní).Od roku 1823 se pak na dnešním náměstí Dr. E. Beneše nacházela empírová Neptunova kašna, která byla roku 1925 přenesena Nerudovo náměstí, aby se roku 2010 opět vrátila na původní místo. Originál sochy Neptuna je ale uložen v muzeu.

Významnou stavbou města Liberec je i Severočeské muzeum z let 1897–98 s hranolovou věží (kopií věže původní liberecké radnice), před nímž se na Masarykově třídě nalézá busta Tomáše Garrigue Masaryka, odhalená Přemyslem Sobotkou k prezidentovým 160. narozeninám. Dominantou spodního centra Liberce je pak budova Krajského úřadu Libereckého kraje. Se svou výškou 78 metrů je desátou nejvyšší budovou v České republice a nejvyšší budovou v Libereckém kraji (mimo věže). Budova má 30 pater, v 17. patře je vyhlídka. Známou stavbou byl dříve obchodní dům Ještěd v centru města Liberec půdorysného tvaru „včelích buněk“, výrazný netradičním žlutým keramickým obkladem a ocelovým obložením, který byl zbourán roku 2009 a postupně nahrazen budovami Fora Liberec.

I přes poměrně vlažný vztah Liberečanů k církevním záležitostem je zde poměrně dost kostelů. Jako je např. kostel svatého Antonína Velikého, původní jednolodní stavbu, která byla roku 1579 přestavěna na zděný trojlodní kostel, nebo kostel svatého Kříže, který je brán za nejcennější v Liberci. Původně šlo o hřbitovní kostel, postaven byl v letech 1695–1698 a později přestavěn v letech 1753–1756 v barokním slohu. Jde o sálovou stavbu s pravoúhlým presbytářem, oratořemi, sakristií a knihovnou, průčelí je zvlněné a kostel má dvě hranolové věže. Uvnitř se nachází bohaté rokokové zařízení, nástropní fresky z roku 1761 znázorňují legendy o svatém Kříži, přemalovány byly roku 1864. Vedle kostela se nachází sloup Panny Marie z let 1719–1720 z dílny Matyáše Brauna a kaple křížové cesty z let 1854–1855. Dalšími kostely jsou: kostel Božího Srdce Páně a bývalý klášter a škola Voršilek, které byly postaveny v novogotickém stylu v roce 1896, v klášteře se ale dnes nachází poliklinika, kostel svatého Antonína Paduánského, kostel Matky Boží U Obrázku, kostel sv. Bonifáce v Dolním Hanychově, novobarokní kostel svaté Máří Magdalény z let 1910–1911, což je sálová stavba s postranními kaplemi, půlkruhově zakončeným presbytářem, otevřenou předsíní a obytnou přístavbou (kapucínská rezidence) v zahradě, novorománský kostel sv. Vincence z Pauly na Perštýně z let 1864–1868, stejnolodní stavba s průčelím se dvěma věžemi, portálem a kopulí, nebo pozdně empírový kostel Navštívení Panny Marie ve Starém Harcově z let 1858–1860. Je třeba se také zmínit o kostelu sv. Jana Křtitele v Rochlicích, který byl na začátku 17. století založen jako evangelický náhradou za středověký dřevěný kostel. Jde o barokní stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem a věží na západě. Po požáru roku 1800 byl upraven a věž byla postavena znovu. V kostele se nachází hrobka Appeltů z roku 1746. Zařízení je barokní a novorenesanční.

Ze zaniklých církevních staveb města Liberec jde zejména o starou synagogu, vypálenou za tzv. Křišťálové noci nacisty, na jejímž místě však byla jako součást Krajské vědecké knihovny, tzv. Stavby smíření, postavena za účasti německého kapitálu synagoga nová. Roku 1974 byl také pro celkovou zchátralost a zanedbání základní údržby stržen novogotický evangelický kostel postavený dle plánů Gustava Sacherse na náměstí Českých bratří v letech 1864–1868.

Liberec – Kultura

Nejvýznamnějším divadlem města Liberec je Divadlo F. X. Šaldy, kromě něj je zde Malé divadlo, Krátké a úderné divadlo, Divadlo bez opony a loutkové Naivní divadlo. Také se zde koná pravidelný festival loutkového divadla Mateřinka, zaměřený na děti předškolního věku. Stále fungují kina Varšava a Lípa a kromě nich multikina Cinestar a Palace Cinemas.

Ze vzdělávacích institucí města Liberec jsou významné krajská vědecká knihovna, v jejímž rámci působí i nová synagoga, dále Severočeské muzeum, oblastní galerie, zoologická zahrada (nejstarší v Česku) a botanická zahrada.

Kromě toho je v Liberci i dům kultury, Lidové sady (kulturní a společenské centrum postavené v letech 1900–1901 na konečné tramvajové trati), Centrum Babylon, kde lze nalézt jak kasino, tak aquapark a zábavní, společenský a hotelový komplex, dále Obchodní centrum Nisa Liberec, největší obchodní, kulturní a společenské centrum na sever od Prahy, a Obchodní centrum Forum Liberec přímo v centru města Liberec.

Liberec – Školy a školky

V Liberci existuje 36 mateřských škol a 25 základních škol (z toho jedna nižšího stupně, zbytek vyššího stupně). Dále je zde šest středních odborných učilišť a 15 středních odborných škol, včetně škol zdravotnických, např.:

• Střední průmyslová škola stavební Liberec,
• Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola Liberec nebo
• Střední průmyslová škola textilní.

Existuje zde také Obchodní akademie a Jazyková škola Liberec, čtyři vyšší odborné školy a čtyři gymnázia:

• Gymnázium a střední odborná škola pedagogická Liberec,
• Gymnázium F. X. Šaldy,
• Podještědské gymnázium a
• Gymnázium a střední odborná škola Na Bojišti.

Z vysokých škol zde funguje v městě Liberec zejména Technická univerzita v Liberci, kromě ní pak pobočka Vysoké školy Karla Engliše v Brně a pobočka Metropolitní univerzity Praha.

Vědu a výzkum provádí Výzkumný ústav textilních strojů a Technická univerzita v Liberci.

Liberec – Sport

Okolí města Liberec i město samotné skýtá velké množství příležitostí k nejrůznějším sportům provozovaným jak na amatérské, tak i na profesionální úrovni. K rekreačnímu sportování využívají obyvatelé města Liberec okolních hor vytvářejících ideální podmínky zejména pro turistiku, cykloturistiku a běh na lyžích. Na Ještědu je vybudován sportovní areál určený pro sjezdové lyžování, běh na lyžích a skoky na lyžích, pro běh na lyžích se také buduje Běžecký areál Vesec. Ke sportování přímo ve městě je možné využít Tipsport arenu, moderní multifunkční arénu, která je domovským stánkem hokejového klubu Bílí tygři Liberec, fotbalový Stadion U Nisy, domovský stadion Slovanu Liberec nebo plavecký bazén.

Liberečtí sportovci mají zastoupení v nejvyšších republikových i mezinárodních soutěžích. Nejúspěšnějšími sporty jsou basketbal, volejbal, lední hokej, fotbal, florbal, házená, orientační běh, karate a lyžování.

 

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Liberec

http://www.liberec.cz/wps/portal/statutarni-mesto-liberec

https://www.frydlantsko.eu/mesta-a-obce-frydlantska/frydlant/