[singlepic id=1721 w=101 h=133 float=left]Za socialismu jsem neměl policajty v lásce. Nejen proto, že jsem od nich dostal několikrát pendrekem přes záda, jednou dokonce za takovou maličkost, jakou bylo močení cestou z hospody u nějakého pomníku. Měl jsem ale rád vtipy o nich a některé z nich patří do zlatého fondu anekdot vůbec. Můj postoj k nim se však po té naší „sametové revoluci“ postupně měnil a dnes stojím na jejich straně. Pochopil jsem, že věci mají mít řád a bez policie ho dosáhnout nelze. Škoda, že si to samé neuvědomují policajti samotní. Každou chvíli se provalí, že se někde nechali podmáznout nebo se stali členy lupičského gangu, což jim na důvěryhodnosti nepřidává. Nemusí to být ovšem hned úplatek nebo služby mocným, obraz o ní se skládá i z detailů. Nedávno mě přítel, slavný překladatel německé poezie, upozornil na dvojjazyčnou nálepku, kterou městští policajti v Liberci vylepují na auto s nasazenou botičkou. V německém textu je hned několik chyb. Srandovní je například ta, že místo termínu „na shora uvedené číslo“ (kam mají postižení zavolat) stojí „na vysoké číslo“. Nebudu to pitvat, každý Němec, který dostane v Liberci botičku, si jistě udělá o gramotnosti zdejších strážníků svou představu. Mně ta nálepka ale připomněla skvělý vtip z totality. Přijde policajt za náčelníkem a říká: „Pane náčelníku, tady v tomhle hlášení máte chybu, tady máte napsáno fčela.“ Náčelník se podívá: „No, máte pravdu, má tam být fčera.“
(Publikováno Sedmička 16. července)
