[singlepic id=1721 w=101 h=133 float=left]Kdysi jsem absolvoval turistický zájezd do Andalusie a chodil po tamním pohoří Sierra Nevada. Při výstupu na nejvyšší horu Pyrenejského poloostrova, Mulhacén, jsem si povídal s tajemnicí strany, po níž už dnes ani pes neštěkne, přestože byla díky svému majetku nejbohatší u nás. Byl to hodně otevřený rozhovor. Dozvěděl jsem se, jak jednomu poslanci nabídli za přestup do jejich nepočetného poslaneckého klubu čtyři miliony korun. Za to se daly šest roků po sametové revoluci pořídit čtyři rodinné domy. Odmítl, ale později se objevil v jiné straně (!). Na tuto historku si vzpomenu pokaždé, když některý poslanec, hejtman, předseda pidistrany či náměstek převlékne stranický kabát. Vzpomínám často, přestupy se množí. Člověk už dávno ztratil přehled o tom, kam který politik patří. Nabízí se odpověď, že do jednoho pytle. Třeba proto, že většinu z nich spojuje touha po moci, čti penězích, potom být vidět a rozhodovat, potřeba tahat za provázky. Zní to jako fráze, ale zatím mě nikdo o opaku nepřesvědčil. Jak jinak si třeba vysvětlit příklon Starostů v Libereckém kraji směrem k straně TOP 09, když vezmeme v úvahu jejich minulost? Kolik podobných pokusů už společně nebo sami absolvovali? Mnoho. Co to má společného s mým výstupem na Mulhacén? Třeba to, že se nic od té doby nezměnilo. Česká politika nikdy nebyla, není a nebude o ničem jiném než o penězích. A na šibenici se mnou, jestli to není pravda!
(Publikováno: Sedmička 22. července)
