Zdravím Vás všechny opět na pozitivní frekvenci, máte správně naladěno 🙂
Zajímalo by mne, co si vybavíte pod slovem „spolupráce“. Kolegu či kolegyni v práci? Nebo firmu, se kterou jste uzavřeli nějakou smlouvu, na jejímž základě spolu-pracujete, odebíráte pravidelně nějaké zboží, službu…? Jasně, i to je spolupráce. Ale když pomůžete paní s kočárkem vystoupit z autobusu, když poradíte někomu cestu, anebo když jdete kamarádovi pomoct se stěhováním. Prostě tady společně na tom světě nějak navzájem spolupracujeme. Sousedka zazvonila, že jí došlo kafe: „Nemáš?“ „Jasně, mám, vydrž, přinesu.“ To je taky spolupráce. „Ahoj Kubo, volám Ti S.O.S.! Nemám kde bydlet na dva měsíce, tak jsem se chtěla zeptat….“ Ani mne nenechal domluvit a odpověděl: „Jasně, v pohodě, já v bytě stejně moc nejsem…“ To je extra spolupráce! Andělská 🙂
Je to jako ve filmu, kde soutěžící na olympiádě najednou řeší ne závod samotný, ale úraz někoho z jiného týmu. Najednou jde soutěž stranou a dochází nám, o co tady jde. Ne o to vyhrát nad někým a udělat z jiných slabochy. Všichni jsou tam pro to, aby si ten sport společně užili. Aby jejich těla oslavovala pohybem to, že jsou zdravá, hbitá, a co všechno jejich fyzická těla umí. A díky za to!
Jednou jsem v TV slyšela rozhovor české vrcholové sportovkyně. Určitě by si zasloužila, abych ji jmenovala, ale bohužel si nevzpomenu. Ve sportu se fakt neorientuju, je to pro mne jako politika anebo DPH :-). A ona vyprávěla, jak byla trenérem od malička honěná za výkonem. Přesto, že už dosahovala později úspěchů a kvalifikací na mistrovství, tak stejně ale nebyla na žebříčcích slávy. Pak se jí ale něco v životě přihodilo, jestli to byl úraz? Už si nepamatuji. Každopádně ona se následně seznámila s někým, kdo jí změnil pohled na svět a převrátil myšlení. Její postoje k těm všem závodům byly už jiné a ona se radovala pohybu. Nebyla už ve stresu. A najednou?… začala vyhrávat. Ale i s tou medailí na krku si především uvědomovala tu radost z bytí, z účasti, ze zdraví a možností svého těla, a vítězství bylo jen jako bonbonek pro Českou republiku.
A bylo fajn, když jsem nedávno při stěhování balila talíře z Möbelixu do letáků z KIKY a žádný konkurenční boj v kuchyni nenastal 🙂 Möbelix s Kikou spolu-pracovali na bezpečném přestěhování mých talířů.
Možná jste nedávno také zaznamenali novou píseň s klipem od Robbieho Williamse Loser. Byla zveřejněná ve zprávách na netu, jako velké „boom“ hlavně proto, že v klipu si nedopatřením zahrála i dívka z České republiky a tak Robbie Williams poslal na konci písně pozdravy České republice, což mne teda potěšilo. Ale kromě toho nám Robbie svou písní sděluje úžasné jedno velké moudro.
Zjednodušeně řečeno: Konec soutěžení, konec přetahování se: Kdo z koho. Ale začněme tvořit a spolupracovat spolu, uděláme tak mnohem víc. Tímhle mne ta píseň strašně nadchla. Je podle mne hodně aktuální a nadčasová …
Takže pojďme spolu tvořit ten náš lepší svět 🙂
Hezký večer a víkend přeje Laura s Pozitivní frekvencí nejen na Freedlantsku.
Autor obrázku: Jana Kuželová
