Rodina má výrazný vliv v procesu sociálního učení a socializace jako celku. Hodnota a základní normy chování jsou sociokulturní standardy, vedle kterých mají nezastupitelné místo další skutečnosti, a to např.: kvalita vztahů rodičů k dítěti, vztahy sourozenců, atmosféra rodinného prostředí a životní styl rodiny.
Pod atmosférou rodinného prostředí bychom si měli představit převažujícího ducha spolupráce, vzájemný respekt, lásku a snahu o pochopení. Pokud dochází k opačným tendencím čí realizovaným krokům (např. soupeření mezi s sebou, sebeprosazování bez ohledu na potřeby ostatních členů rodiny) hrozí postupný, ale zřejmě skutečný rozpad dané rodiny a poté nárůst možných krizových situací, které zcela jistě vyvolávají stres.
Nezapomeňme na to, jak je důležité uspořádání rodinného systému a pozice, kterou v něm my zaujmeme, resp. nám ovlivní psychický další vývoj, jako například adaptaci na sociální prostředí, ve kterém se často pohybujeme. I přesto, že jsme dospělé osoby, mateřská osoba, tedy později celá rodina je pro nás pro všechny zdrojem jistoty a bezpečí, ale i zdrojem informací přes které se dívám na tento svět.
Škola a pracoviště jsou společenské instituce, které mají svá pravidla, specifickou hierarchii rolí a jasné vymezení jejich obsahu. Od žáků pedagogové dostávají v projevech chování a jednání přenosem do jejich vědomí tzv. zpětnou vazbu, která zcela jistě ovlivní jejich sebehodnocení či také může ohrozit jejich vzájemný vztah. Žák si je vědom, že pedagog je autoritou. Měl by ho respektovat se všemi klady a zápory! Bohužel, občas tomu tak není. Myslím si, že žáci ne vždy je mohou respektovat. Jejich nepříliš dobré vztahy se mohou stát ubíjejícím stresorem (stimulem), který může přecházet do krátkodobého či dlouhodobého stresu.
Po učitelích, už z profesní role, se vyžaduje mnoho úkolů, které by měl každý zaměstnanec školy splnit. Tedy i tyto požadavky mohou být zdrojem dalšího stresu. Rovněž kvalitní či nekvalitní vztahy mezi nadřízeným a podřízeným, mezi spolupracovníky, velmi ovlivňuje psychickou stránku člověka.
Společnost je základní sociologický pojem, kterým označujeme skupinu lidí, kteří žijí na určitém území a podléhají stejnému systému politické moci a jasně si uvědomují, že mají jinou identitu než ostatní skupiny žijící v jejich sousedství. Společnost je tedy zdroj zkušeností, které jsou pojaté jako aktuální sociální kontext nebo-li jinými slovy, žijeme v tzv. sociálních vrstvách, k nimž člověk patří. Společnost se postupem času mění, pochází zásadními změnami, které vytvářejí tzv. kohortovou zkušenost. Tedy každý jedinec je ovlivněn charakterem období, ve kterém delší dobu (v dětství a v dospělosti) žil.
Připomeňme si média, která prezentují aktuální společenské hodnoty a postoje jako účinný nástroj pro manipulaci s psychikou lidí (například v totalitních režimech či v současném systému politiky demokratického státu). Jinými slovy, masmédia nabízejí vlastní popis světa, a to tím, že například zjednodušuje výklad světa předhazováním lidem to, co je žádané a obvyklé a můžeme říci i pro větší procento obyvatelů naší republiky (střední vrstva společnosti). Působením médií můžeme více vnímat pouze vnější realitu. Tímto způsobem vnímání nejdeme do hloubky daného problému, čímž si ve vlastním či pracovním životě můžeme vytvářet představu, která nám naše realistické, uskutečnitelné myšlenky pro nápravu daného problému tlumí. Pokud ho chceme řešit, ve většině případech se stáváme více náchylnějšími pro stresy, a to v případě i svých nutných či spíše potřebných vnitřních změn požadovaných z vnějšího okolí. Změny mají prospět našemu okolí, ve kterém se pohybujeme. Jsou to tzv. kompetence nebo-li schopnost nepodléhat vnějším vlivům, tzv. vnějším stresorům s možným spolupůsobením dědičných predispozic pro vyšší míru citlivosti, kdy díky tomu se dříve dostáváme do stavu úzkosti a stresu, který nás zavede zcela jistě do krizové situace.
