Říká se, že každá naše slabost, závislost, či snad nešvar je jen důsledkem naší nedostatečné sebelásky. A já, třebaže bych mohla sebevíc nechtít, tak s tímto tvrzením souhlasím.
Sebeláska?! Je to to, co nás žene dopředu, to co nám dává sílu, to po čem každý bezmezně, ačkoliv si to třeba neuvědomujeme, touží. Sebeláska, tedy čistá láska k sobě samému, kdy se nám podaří odhodit naše EGO, náš mozkový našeptávač a kalkulátor a zapojit srdce. Vždyť co může být pro nás samotné v našem žití lepším průvodcem, učitelem, rádcem, než naše srdce.
Asi jako někdy každý z vás, i já jsem poznala a zakusila docela krušná období. Jak s oblibou říkám, byla to pořádná dávka emocí. Opravdu. Emoce mé, jako by se domluvily, že mě dají co proto. Jojo, hezkých pár dnů jsem si je řádně užívala. Než jsem si uvědomila, že je to jen a jen mozek, kdo je řídí, ventiluje. Že mé srdce, můj nejbáječnější rádce, je absolutně v klidu. Přijal všechny tyhle příhody, situace, tak jak nastaly, bez ohledu na to, jaké měly grády. Vědělo totiž (to mé srdce), že takhle přijít měly, že přišly nejlépe, jak přijít mohly, a že přišly v pravý čas. A já jsem za to ráda.
A tak fungují naše srdce, dokážeme-li jim dát dostatek sebelásky, dokážeme-li dát pevnou půdu pod nohama sami sobě a nehledáme-li ji u jiných.
Hledáme-li? Pak jistojistě nemáme dostatek sebelásky, to co chceme, po čem toužíme, namísto v sobě, hledáme jinde. Ano, nacházíme to-ono, co nás může učinit tzv. šťastnými, ale jen na urputně krátkou dobu. Je to takový nepsaný zákon. Není nikdo, kdo by Ti mohl dát to, co Ty sám sobě neumíš dát, dříve jsem to nechápala. Ale dnes vím, cítím, že takhle to je, takhle to funguje.
Podle mě, osobně, je sebeláska, tedy čistá láska, tím nejkrásnějším darem, který si každý sám sobě můžeme dát. A nestojí nic. A dá hodně. Vždyť neexistuje nic kouzelnějšího, než mít vedle sebe přítele, který prostě je, žije. A v očích má ta nádherná světýlka, co značí štěstí.
Přeju vám všem milí sousedé, známí, kamarádi. Ať už se vám vede jakkoliv. Mějte se rádi! Mějte radost v srdci, úsměv na tváři, v očích něhu a v duši lásku.
Myslím na VÁS. Julie Dušková
KLÍČOVOU DÍRKOU
Jmenuji se Julie Dušková a jsem moc ráda, že se s vámi, prostřednictvím portálu freedlantsko.eu, budu moci pravidelně setkávat. Popravdě se mi teď plní jeden z mých dětských snů. Vždy jsem ráda psala, podílela se s ostatními o své postřehy, postoje, náhledy. A naopak si i vyslechla názory druhých. Třebaže častokrát byly absolutně v rozporu s mými vlastními přesvědčeními. Ale jsem šťastná, že jsem je ,,nezametla pod koberec“ a vložila je do svého života. A možná i díky nim, tu teď jsem, taková jaká jsem a píšu vám tyto řádky.
Kolikrát v životě jsem se ocitla na křižovatce a nevěděla, kterou cestou se vydat dál! Kolikrát v životě jsem se setkala se situacemi a nevěděla, jak se zachovat. Bloudila jsem a přála si mít GPS!
Netvrdím, že jsem nějaká navigace či rozcestník. To určitě ne! Však s radostí se s vámi budu dělit ve svých článcích o mé poznatky, zážitky a vůbec o všechno. Mé články budou jen a jen mým úhlem pohledu, jako bych se na dané situace dívala klíčovou dírkou.
A na závěr bych se s vámi ráda podělila o jeden citát z knihy Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize: ,,Važte si toho, kým jste. Jděte za svými sny. Jednat znamená žít naplno a být při tom sám sebou.“
Držím nám všem pěsti, ať jsme napříč všemu, vždy a za všech okolností sami sebou. Ať se máme rádi, takoví jací jsme a dokážeme si jít za svými sny.
Mně se teď jeden plní.
