Přestože není v kalendáři, ani ho oficiálně neuznává žádná vláda světa, patř í 1. duben mezi nejbujařeji oslavované svátky.
Původ 1. dubna jako aprílové dne, kdy si ze sebe lidé dělají blázny, je zahalen tajemstvím. Evropané ho slaví od středověku, ale první oslavy tohoto druhu pocházejí už z doby před naším letopočtem.
V Íránu se slaví apríl už tisíce let. Vůbec první zmínka o něm pochází z roku 536 před naším letopočtem. Autorem svátku, který se zde nazývá Sizdah Bedar, je mýtický král Jamšíd. Íránci oslavují tento bláznivý den tradičně 13. dne prvního měsíce roku – a toto datum připadá právě na náš 1. duben. Věnují ho však více oslavě jara a přátelství, přestože na žertíky nikdy nezapomínají.
Hodně zmatený příběh
Vstupenka na fiktivní „ceremonii mytí lvů“ v londýnském Toweru, apríl 1857
Apríl v evropské podobě je anglosaská tradice, poprvé s ním přišli v Anglii ve 14. století. V Chaucerových Povídkách Canterburských je příběh, ve kterém liška napálí pyšného kohouta. Chaucer den povídky situoval na 32. den od března. Myslel tím zřejmě 2. květen, ale Angličané to pochopili jako 1. duben, Od té doby se tradice ustálila právě na 1. dubnovém dni. Tento den byl především oslavou radosti. Po dlouhé zimě se lidé upřímně veselili z tepla, slunce a květin – tak si to hodlali užít naplno.
A co apríl v českých zemích? U nás je tato tradice o něco mladší. Drobné zlomyslnosti a žertíky si u nás lidé 1. dubna provádějí zřejmě už od 16. století. První písemné sdělení o aprílu u nás pochází z roku 1690, jehož autorem byl Bartoloměj Chrystellia z Prahy. a konci 18. století byly zprávy o „aprílovém vyvádění“ už častější.
Tento den, tedy 1. dubna bývalo zvykem stejně jako 30. dubna, častovat známé a příbuzné „aprílem“. Dnes se takovým žertíkům říká „kanadské žertíky“. V dřívějších dobách se často posílalo „oběti aprílu“ něco vypůjčit či něco zakoupit. Šlo samozřejmě o věci, které neexistovaly, např. vtipné semínko, komáří sádlo, zaječí peří, obecní nůžky, hodinářskou motyku, červené hřebíky a v neposlední řadě bublinky do vodováhy nebo mezery do žebříku. Známou věcí bývaly i ohýbák na cihly nebo rovnák zatáček. Zkrátka v tento den si každý dával velký pozor, aby „nenalétl“ na nějaký apríl, o kterém by se mluvilo ještě velmi dlouho.
Aprílové žerty posledních let se staly mnohem více sofistikované a často reagující na aktuální události daného období. Například v roce 2013, kdy zastupitelstvo Prahy jednalo o výstavbě trasy D pražského metra, se v Univerzitních novinách ČZU iZUN se 1. dubna objevila informace, že zastupitelstvo Prahy schválilo investici na vybudování trasy D, která na rozdíl od původních plánů nepovede jihovýchodní částí města, ale bude vedena mezi stanicemi Stadion Strahov a Suchdol s mezilehlými stanicemi Střešovice a Pražský hrad a přestupní stanicí Dejvická pro přestup na linku A. Tento žert se autorovi vydařil, neboť v červenci téhož roku byl Pražkém deníku otištěn článek, který obsahoval stejné údaje o novém vedení linky D, jako článek v Univerzitních novinách.
I Francouzi se baví
Ve Francii se tento den (ale i zvolání při prozrazení žertu) nazývá poisson d’avril podle toho, že děti vystřihnou rybu (poisson) z papíru a připevní ji na záda někomu, kdo o výtvoru na svých zádech nemá tušení. Tradice „aprílování“ ve Francii vznikla, a to již roku 1564 a oproti ČR je zde žertování bráno mnohem vážněji. Těší se oblibě v hojné míře nejen mezi přáteli, nýbrž i v médiích.
Tady je pár tipů:
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Apr%C3%ADl
