Ferdinandov – Byli agresivní, nemocní, hrozila jim jatka, nikdo je nechtěl. Řeč je o koních, o něž se už šest let stará Nikola Kňavová z Ferdinandova u Hejnic.
Byli agresivní, nemocní, hrozila jim jatka, nikdo je nechtěl. Řeč je o koních, o něž se už šest let stará Nikola Kňavová z Ferdinandova u Hejnic.Autor: archiv
„Momentálně tady máme čtrnáct koňů,“ ukazuje na pastviny chovatelka, která vypadá až nezvykle mladě. „Je mi jednadvacet,“ odpovídá s úsměvem a já rychle počítám. „Stáj jsem založila sama ve čtrnácti,“ vyráží mi dech a pokračuje. „Vzala jsem si koně na ustájení, ale jeho majitelka řekla, že pokud si ho nenechám, tak ho dá na jatka. Pak se začali ozývat další lidé a za dva roky jsme jich měli šest.“
„Máme tady třeba kobylku welsháka, která byla zlá, měla dokonce vynášet děti v zubech. Tady se na nás stihla párkrát zašklebit a stačilo, aby se s ní začalo pracovat a získali jsme si její důvěru. Teď se na ní vozí děti.“
Začátky nebyly jednoduché. Zkušenosti měla Nikola z různých koníren, kde se starala o ustájené koně, spoustu vědomostí nabrala z knížek, poradili i kamarádi. Co však chybělo, byly peníze. Na provoz stáje si Nikola musela sama vydělat, takže místo do školy začala chodit, k malé radosti svých rodičů, na brigády. Všechny vydělané peníze pak putovaly do stájí, na žrádlo a seno.
