LÁZNĚ LIBVERDA / NOVÉ MĚSTO POD SMRKEM – Fenomén s názvem Singltrek pod Smrkem i pro cykloturisty. Fotoreportáž Petra Kellnera. Singltrek pod Smrkem je první síť singltrekových stezek v České republice. Navržen a postaven byl tak aby zajišťoval maximální prožitek z jízdy na kole.
[flgallery id=2 /]
Singltrek jsou úzké přírodní stezky vlnící se mezi stromy, nikdy nevede dlouho rovně, příliš z kopce ani do kopce. Respektují tak lesní prostředí a vytváří tak podmínky aby si každý mohl užít jízdu v přírodě. Singltrek je přizpůsoben pro využití cyklisty a nabízí Vám celou síť singltrekových stezek.
Singltrek pod Smrkem zaznamenal obrovský úspěch ve vydaném seznamu nejlepších destinací pro terénní cyklistiku uveřejněného Mezinárodní organizací IMBA (International Mountain Bicycling Association). Singltrek pod Smrkem se zařadil mezi 7 nejlepších míst pro MTB na světě a stává se vůbec první evropskou mountainbikovou destinací, která toto prestižní ocenění získala.
Toto ocenění může u někoho vyvolat obavy z jeho návštěvy, že je příliš náročný a bude plný specialistů, terénářů, bikerů a že pro cyklistu – turistu zde nebude uplatnění. Mohu Vám ze své zkušenosti ubezpečit že takovéto obavy jsou zcela liché. Terénní trasy se dají dobře zvládnout i na skládačce či s elektrokolem. Vyžaduje to jen trochu odlišný způsob jízdy kdy si musíte pohlídat to, že kolo je nižší než terénní speciály. Požitek z jízdy a možnost návštěvy některých pamětihodností a zajímavostí podél trasy Vám pak vše vynahradí. Ve fotogalerii možná najdete inspiraci k zastávce právě na těchto místech. Zatím jsou fotografie pouze z okruhu v prvé části. Postupně však bude fotogalerie doplněna i o místa na dalších okruzích a z oblasti v Polsku. Při výpravě na Singltrek však nezapomeňte na základní bezpečnostní pravidla a nikdy se na cestu nevydávejte bez přilby. Pro osvěžení a načerpání nových sil můžete využít pramene Libverdské kyselky a sladkosti lázeňských oplatek „ Libverdky „ na lázeňské kolonádě.
http://www.singltrekpodsmrkem.cz/cs/singltrek-pod-smrkem/trasy1
FOTOGALERIE
1. Obří sud
Jedno ze dvou nástupních míst na singltrek je u Obřího sudu v Lázních Libverda. Zde doporučuji prohlídku ještě před nástupem. Z terasy Obřího sudu je krásný panoramatický pohled na celý hřeben Jizerských hor. Objekt výletní restaurace Obří sud byl postaven v roce 1931. Východně asi 150 metrů od Obřího sudu na okraji lesa se nachází dřevořezba ducha Jizerských hor – Muhu.
[nggallery id=145]
O několik desítek metrů dále se nalézá jeden z velikánů, buk lesní (Fagus sylvatica). Buk lesní je typickou dřevinou severozápadních a severních svahů Jizerských hor. Tyto buky se často vymykají svými rozměry okolním stromům. Nacházejí se často na místech potkávání historických hranic katastrů, lesních pozemků a vlastnických držav. Označují se jako hraniční stromy a pro svou funkci byly na svém místě zachovány a lesní hospodářství se jich nedotklo. To je pravděpodobně i případ libverdského buku. Nachází se na rozhraní úzkého pásu lesního porostu a pastvin na jižním svahu 300 metrů od Obřího sudu poblíž trasy singltreku. Stáří buku se odhaduje na 200 až 250 let. Obvod kmene měřený ve výšce 130 cm nad zemí je 495 cm, výška činí 28 metrů a průměr koruny je asi 22 metrů.
Převzato z článku Tomáše Korytáře
2. Vyhlídka Dobrého ducha Muhu
[nggallery id=146]
3. Zejdova památka
[nggallery id=148]
4. Novoměstská kyselka
[nggallery id=149]
5. O šachtách
Ve svahu pod Novoměstskou kyselkou asi 80 metrů nad trasou stezky můžeme najít zabezpečenou 16 metrů dlouhou štolu Nebeské vojsko ze šestnáctého století. Po dalším asi kilometru jízdy na západním úbočí Rapické hory jenom pár desítek metrů od místa kde stezka ústí na asfaltovou silnici projíždíte snad jen osm metrů od vstupu do jedné z nejhezčích štol. Rozdvojená štola Děti Izraele, 40 metrů dlouhá se vstupem do kterého je nutné se plazit. Založená byla v roce 1767 a byla zde nalezena řada původních hornických nástrojů které jsou dnes uloženy v Libereckém muzeu.
[nggallery id=150]
První písemná zpráva o cínu na severních svazích masívu Smrku je z roku 1576. „Cínová horečka“ vypukla v osmdesátých letech toho století. Frýdlantská vrchnost pozvala horníky z Krušných hor a z Tyrolska (odtamtud pocházel i Hans Rappelt, po kterém se jmenuje i Rapická hora nad Novým Městem) a ti během krátké doby otevřeli několik desítek jam a štol. Tehdy, v době prvních horníků, ještě Nové Město pod Smrkem neexistovalo, kovkopové bydleli v dnešní vsi Ludvíkově a tam žil ještě roku 1588 i hlavní perkmistr. Nové Město bylo založeno a postaveno roku 1584 podle jednotného plánu a podobá se tak svým půdorysem jiným hornickým městečkům např. v Krušných horách. Roku 1592 dostalo město od pana Melichara (Melchiora) Redera privilegia i městský znak, který měl navždy připomínat horní původ: dva svátečně odění strážci drží znak, v němž na modrém podkladě je stříbrné kolo a pod ním zkřížené stříbrné kladívko a mlátek.
Cín se těžil na české straně hor v řadě štol na třech místech. S těžbou se začalo pravděpodobně na Svinském vrchu nad Ludvíkovem, odkud je z listin známo i nejstarší, dnes již neexistující důlní dílo Asser (nazvané po jménu horníka) z roku 1576 a málo dochovalá štola Všech svatých andělů (1582) a na blízkém Závorníku Svatý Vavřinec (1585). Prakticky současně se těžba přesunula i na sousední vrch Měděnec a na vedlejší, pouze tokem Lomnice oddělenou Rapickou horu. Z dochovaných horních dél jsou známa data otevření u štol: Nebeské vojsko (1580), Erasmus (1580), Bohatá útěcha (1581), Beránek Boží (1582), Petr a Pavel (1583), Rapold (1585), Blažená bohatá útěcha (1585). Nejmladším datovaným dolem, který se ale zachoval jen ve zbytku, je Kateřina (1611). Kromě děl, v nichž se těžilo, bylo nutno pracně hloubit i tzv. dědičné štoly, které sloužily k odvodňování dolových polí. Protože nepřinášely přímý užitek, spojovali se finančně k jejich hloubení majitelé všech okolních horních děl. Takovou dědičnou štolu měl od roku 1585 Erasmus, obdobnou funkci měla pravděpodobně i štola Oukrop. Z bohaté dokumentace, která se z oněch časů dochovala ve frýdlantském zámeckém archivu (dnes uloženém ve Státním archivu v Litoměřicích) vyplývá, že v průběhu let bylo do odchodu Rederů do exilu v roce 1622 otevřeno a zapsáno v novoměstském revíru asi 70 horních děl. Ale již roku 1653 nebyl nikdo schopen určit polohu třiceti dvou z nich, existovaly pouze seznamy jmen, často velmi krásných, např. Svatý Jiří, Přikázání Boží, Nanebevstoupení Páně, Svatý Jeroným, Věrné bratrstvo, David, Ptačí zpěv, Děti Zebedeovy, Pomoc Boží a další. Dalších asi čtyřicet děl tehdy ještě lidé znali. Z nich bylo čtrnáct na Rapické hoře, sedmnáct na Měděnci a sedm na Svinském vrchu. Z nich se dnes podařilo přesně lokalizovat pouze asi dvanáct horních děl. Ostatní zanikly nebo jsou (a možná byly i tehdy, protože se evidovaly často i nepatrné výchozy rudy jen proto, aby „město nepřišlo o svou imunitu a práva“) jen nepatrnými prostorami bez původního jména. Po Valdštejnově smrti v roce 1634 jeho nástupce na frýdlantském panství hrabě Gallas sice Novému Městu jeho horní privilegia potvrdil, ale věhlas a výnosy zdejších dolů prudce poklesly a nikdy se již nevrátily ke staré slávě.
Úmrtím posledního novoměstského havíře v minulém století se ale lidé nevzdali úplně myšlenky na jizerskohorské rudné bohatství. Po válce byl od roku 1953 prováděn na Rapické hoře i Měděnci moderní rudný průzkum a kromě získávání vzorků ve starých štolách byly vyraženy nejméně tři štoly: Světlana, František a Josef. Geologická zpráva, která tehdy vznikla na základě průzkumu podzemního cínového bohatství nitra Jizerských hor uvádí, že bilanční zásoby kasiteritu zde jsou a rudy je dokonce značné množství, ale je tak rozptýlena, že by se v současnosti nevyplatilo ji těžit.
Převzato z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách
6. Kameny republiky
[nggallery id=151]
7. Streitův obrázek a Červený buk
Toto významné místo na křižovatce turistických cest je dáváno do souvislosti hned se třemi událostmi.
První příběh vážící se k vlastnímu Streitovu obrázku traduje, že:
…někdy v 18. století a ve svém domě se měl pilně k dílu mistr pekařský – pan Johann Peter-Paul Streit. Byl v Novém Městě uznávaným občanem a obchody šly dobře. Jako mnoho jiných spoluobčanů i on chodíval třikrát ročně do Hejnic na pouť. Na první pouť tohoto roku se vypravil jako vždy po Smuteční stezce do Hejnic. Byla to sice oklika, ale touto cestou přišli kdysi jeho předci do dnešních míst, aby se tu usadili.
Tentokrát šel obtěžkán nejen měšcem s drobnými šestáky, které nestihl směnit za bankovky, ale navíc jej tížilo svědomí. To když na poslední chvíli zjistil, že mu někdo na minulém jarmarku podstrčil falešný stříbrný šesták a on se dnes – Bůh ví proč — rozhodl trochu poškádlit představeného kláštera (Superiora) tím, že mu podstrčí falešnou minci. Nešlo se mu tedy lehce a není divu, že přišel do kostela teprve když mše právě končila.
Před kostelem byly stánky plné různého zboží mezi kterým Streita upoutal pěkný dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem, který měl u nohou upevněnou tabulku s textem: „Poutnice, shlédni na utrpení Tvého vykupitele a pomni, že Tvé hříchy jsou toho příčinou“! Novoměstský pekař Streit hleděl na kříž jako fascinován a dav lidí jej přitom pomalu unášel k zákristii. Ani nevěděl jak se dostal před představeného kláštera, výše poplatku byla sjednána a tak začal odpočítávat sumu v drobných, které stavěl do úhledných komínků. Pojednou se mu jedna z mincí vysmekla a upadla na zem. Zaznělo to jako když spadne kousek obyčejného plechu — však také Streitovi ztuhla v žilách krev: byla to ona falešná mince, kterou chtěl původně jen tak pozlobit otce představeného! Jenomže ten již byl nevrlý nad množstvím drobných mincí a navíc mu dnes nechutnal ani donesený koláč z dílny novoměstského pekaře – zdálo se, že si ničeho nevšiml! A tak Streit minci zvedl z podlahy a pěkně ji přiřadil k ostatním…
…až později v hospodě se mezi svými ke všemu přiznal, jenomže cestou domů šli zase kolem stánku s vystaveným Kruzifixem a to už Streit neodolal a koupil jej se slovy, že se k němu pomodlí za dobrou úrodu. Kříž pak se svatým obrázkem upevnil na mohutný buk stojící na Smuteční cestě, v sedle mezi Měděncem a Smrkem.
Památka doznala několika oprav. V současné době z mohutného buku zůstalo pouze shnilé torzo a tak loni opravený Streitův obrázek (spolkem Patron) byl umístěn na vedle stojící, mladý, zdravý buk.
Druhý příběh sděluje:
Ze záznamu ve výroční zprávě z roku 1910 (Festzeitschrift zum Heimatfest 1910 von Neustadt a.T. Seite 128) se dovídáme, že: Zde byl dne 24. dubna 1780 mezi půlnocí a jednou hodinou ranní (durch einen Grenzkordonisten) zastřelen pašerák jménem Lukas z Bílého Potoka.
Nu. a příběh třetí:
Příběh veselejší, protože zde ve stínu koruny rozložitého buku spatřilo prý světlo světa dne 1. srpna 1885 novorozeně — holčička – paní Františky Karasové z Nového Města pod Smrkem. Z holčičky vyrostla zdravá žena, která svému muži porodila 8 dětí. Zajímavé, ale nikoli nepravděpodobné.
[nggallery id=152]
8. Pašerák Körtel z Libverdy
Zde ustřelili v minulém století financové ucho pašerákovi Körtelovi z Libverdy, ale pašerák jim i s kontrabandem unikl. Na památku svého zachránění připevnil Körtel na místě, kde se říkalo U Červeného buku, kříž s plechovými postavami, který visel dlouhá léta na mohutné jedli až do podzimu 1960, kdy jej kdosi ukradl nebo zničil. Od roku 1983 visí na silném buku nedaleko odtud náhradní Körlelův kříž. (Citace z knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách)
[nggallery id=153]
9. Hubertka
[nggallery id=154]
10. Křížový buk
Buk se zarostlým křížem stojí pří červeně značené cestě vedoucí z Lázní Libverda na Tišinu, hned vedle chaty Hubertka. K tomuto místu se váže pověst z doby po bitvě na Bílé hoře.
Pověst se již tři sta let houževnatě drží Jizerských hor a vypráví o tom jak po Bitvě na Bílé hoře musel svá panství opustit i Kryštof hrabě z Rederů, stoupenec „ zimního krále „ Bedřicha Falckého a navždy musel odejít do vyhnanství. Kryštof z Rederů byl kornetem v kompanii polního maršálka Thurna a jak se o něm krásně psalo, “ věren víře svých otců a zúčastniv se odboje českých stavů proti císaři Ferdinandovi II „ doprovázel i 5.září 1619 Bedřicha Falckého při jeho pražské korunovaci za českého krále. Neví se zúčastnil li se bitvy na Bílé Hoře ale již o tři dny později byl na frýdlantském zámku. Podle pověsti si k útěku zvolil cestu přes Jizerské hory a staré mapy ji dodnes zaznamenávají jako Smuteční cesta. Tato začíná u Křížového buku a stoupá k horskému hřbítku pod Červeným bukem kde se údajně Kryštof z Rederů se svou matkou Kateřinou naposled rozhlédli daleko k západu přes údolí Smědé až k frýdlantskému zámku, po zemi která patřila jejich rodu a kterou navždy opouštěli. Tehdy prý pani Kateřina žalem a smutkem omdlela. Vzkřísili ji a jeli pak lesy dál kolem míst kde dnes na buku visí Streitův obrázek. Útěk posledního z Rederů tak dodnes vzrušuje lidovou fantazii. (Volně převyprávěno podle knihy M. Nevrlého: Kniha o Jizerských horách)
[nggallery id=155]
11. Kočičí kameny
Kočičí kameny – skalní vyhlídka se nachází severně od obce Bílý Potok pod Smrkem poblíž známé chaty Hubertky, u křižovatky turistických cest. V souvislosti se skálou se vypráví několik pověstí o pokladech. Skála v podobě kočičí hlavy byla zpřístupněna do žuly pečlivě tesanými schody se zábradlím hejnickou sekcí Horského spolku r. 1923. Vyhlídka skýtá pohled do údolí řeky Smědé, na obec Bílý Potok a severní svahy Jizerských hor.
[nggallery id=156]
Pro freedlantsko.eu připravil Petr Kellner.
Přípomínky a dotazy pište na redakce@frydlantsko.eu.
