Vítejte na největším informačním portálu ve Frýdlantském výběžku. Více jak dvanáct let nabízíme zpravodajský servis z regionu Frýdlantsko a jeho blízkého okolí.

Jizerská nota / 40 let

Notes 2021, Jizerská nota 1981–2021 / Text: Déčko – Pavel Vinklát; pamětníci, pořadatelé, muzikanti atd. / Fotografie: Roman Čejka, Karel Čtveráček, Havran – Martin Novák, Belmondo – Milan Plch, Déčko – Pavel Vinklát, Aleš Zemánek, archiv Jizerské noty / Grafická úprava a návrh obálky: Petr Bíma, www.bima.cz. Tisk: Irbis, Liberec / Vydal: zapsaný spolek Jizerské aktivity, Liberec, 2021

Když se řekne Jizerská nota…

Nevybaví se mi spontánně má první Nota, která se konala prvně v Perunu. Tu jsem prožila v jakémsi polobezvědomí, protože poprvé měly před širším publikem zaznít mé trampské básničky. Jako první se mi vybaví až následující ročníky. Zase před sebou vidím sál Perunu, jehož jeviště i hlediště jsou dosud prázdné, a přece je v nich už cítit určité napětí. Očekávání hodin příštích. Jako by sál byl vědoucí. Jako by cítil lidi, kteří jsou kdesi v dálce v pohybu. Na cestě. Blíží se. Někteří pomaleji, jiní rychleji, jako pramínky životadárné vody, které se v jednu chvíli slijí ve velikou řeku, která bude mít podobu nadšením burácejícího sálu. Umííííí. Ale ještě tu nejsou. Ještě je čas vyjít ven, nechat na sebe působit krajinu a fascinující scenérii hor. A pak zase rychle zpátky. Poslední přípravy… A už přicházejí. Postavy divnejch tvarů a vůní v batlech i v bundách, v pohorách i v kanadách, s batohy i s usárnami. Mnozí nesou hudební nástroje, ostatním tepe hudba v srdci… A už je to tu. Radostná setkání s lidmi, které tak dobře znáš, a přitom často neznáš jejich civilní jména, ani jejich civilní profese, protože vlastně nejsou vůbec důležité.
Tohle je jiný svět. Svět svobody vnitřní i svobody vnější. Svět prostý, a přitom hluboce pravdivý. Svět kamarádství a lidské sounáležitosti. Kdo má to štěstí, že mohl alespoň jednou vkročit do tohoto paralelního světa, už nikdy nezapomene na prožité chvíle čirého štěstí. Na volnost a ničím nezkalenou radost v duši. Na vítr ve tváři i vítr ve vlasech, na písně o vlacích i o kolejích, o zapadajícím slunci, o cestách, botách, horách, stromech, kroužících ptácích. O touhách. O kamarádech i o samotě, která už nebolí. Písně z pódia se prolnou s ozvěnou ze sálu a pak vybuchne nadšení. S nocí dojde i na písně trochu méně profesionálně provedené, ale o to vroucnější. Jejich tóny budou stoupat a klesat v rojích jisker a v praskání ohně…
Díky Lumíre, díky Déčko, díky všichni, kdo jste tento svátek hudby a svobody stvořili a pro další generace jste jej udrželi při životě. Suchou stezku a pevné boty všem.

Dája Spalková
bývalá pořadatelka a ilustrátorka zpěvníků

A jak to všechno začalo?

Čtyřicet let s Jizerskou notou, což v mém případě představuje dvě třetiny života, je dobrým důvodem podívat se trochu nazpátek. Aby to nevyznělo nabubřele, s patřičnou pokorou říkám, že zřejmě budu jediný, kdo zažil všech 40 ročníků, a to jak z pozice organizátora, dramaturga, porotce, též účinkujícího a vlastně i diváka. Vzhledem k těmto a dalším okolnostem jsem si tak nějak přirozeně přivlastnil funkci kronikáře Jizerské noty, a navíc jsem sběratelem všeho, co festival od samotného vzniku dokumentuje, jako jsou zpěvníky, Notesy, plakáty a propagační tiskoviny, camrátka, razítka, vstupenky, texty a notové zápisy soutěžních písniček, fotografie, videa, hudební záznamy, ale i novinové výstřižky, různé úřední doklady, objednávky či faktury. No, zkrátka, za ty roky jsou toho čtyři napěchované bedny od banánů.
A jak to všechno začalo? Člověku bylo jednadvacet a myslel si, že může změnit svět, ale jak je známo, většinou mění jen sebe. Stalo se to při jednom jarním vandru po Jizerkách, kdy jsme se s přítelkyní Káčou toulali opuštěnými a zamračenými horami. V sobotním podvečeru 4. dubna 1981 jsme sestoupili z našeho osadního kempu dolů do Ferdinandova, kde zašli na pivko do oblíbené hospůdky Pod Vodopádem, které trampové, horolezci, turisté a vůbec přírodní lidičky říkali podle někdejšího hospodského Cimpl. Seděli jsme hned za vstupními dveřmi a kolem nás jakási rocková kapela nosila do sálu aparaturu na večerní tancovačku. Vtom mě v hlavě bliklo, co tady uspořádat večer trampských kapel, a hned to ze mě před Káčou vypadlo.
Totiž, coby studenti FTVS UK jsme na konci roku 1979 založili trampskou skupinu Jitro Praha a soutěžili na pražských Písních dlouhejch cest a Portách, vystupovali v Malostranské besedě a toho roku měli i poprvé hrát na Svojšickém slunovratu… Navíc jsme již měli zkušenosti s organizací vlastních klubových pořadů, když na našich Trampských meditacích hráli Wabi Ryvola, Honza Nedvěd, Chudinkové a další známí písničkáři a kapely.
Ještě v noci pod širákem jsme začali o rodícím se festivalu diskutovat a od rána při vandru z Ferďáku do Liberce v tom pokračovali. Když jsme vystoupali Malým Štolpichem k Bílé kuchyni, věděli jsme, které z nám nejbližších pěti až šesti kapel pozveme. Cestou jsme se zastavili na Islandu, kde se shodli, že muzikantská setkání budeme pořádat U Cimpla každoročně, a tak založíme novou hudební tradici, protože široko daleko žádný trampský festival nebyl. Někde na přítoku Černé Nisy do bedřichovské přehrady mě napadlo, že by to mohla být soutěž o nejhezčí trampskou písničku, o které budou rozhodovat diváci a současně i porota, která udělí cenu naší T.O. Jitro. Stále jsme však koumali nad nějakou originalitou, čím bychom se od ostatních festivalů odlišovali. Už jsme šlapali po „kanále“, když Káču napadlo, že by jedna písnička zúčastněné skupiny mohla být předem vylosovaná pro jinou kapelu, a ta by ji musela přes prázdniny nazkoušet a na koncertu zahrát. Já pak kousek před sedlem Maliníku přišel s návrhem vydávat k této příležitosti ilustrovaný zpěvník, v němž bude mít každá skupina písničku zapsanou v notách s akordy a svůj profil. O tom, že muzikantské setkání bude zakončené slavnostním ohněm a jam sessionem, se nebylo třeba bavit. Během putování se však ukázalo, že není vůbec samozřejmé a snadné shodnout se na názvu plánovaného minifestivalu. Oba jsme šli zadumaní a pomalu se blížili k domovu… Vtom jeden z ničeho nic něco vyřkl, ale druhý to hned zamítl. Padaly nejrůznější kombinace názvů, v nichž se mísily všelijaké vandrácké propriety, jako třeba usárna, žracák, ešus, cancák a také muzikantské atributy jako kytara, struny, houslový klíč, akord, zpěvník… Všechny spárované s adjektivem „jizerský, jizerská, jizerské, jizerští“, aby hned na první poslech či pohled bylo každému jasné, kde se to koná. Šlapali jsme dál zamyšlení a trochu nás žralo, že jsme většinu důležitých věcí k zorganizování akce už vyřešili a název nikde! Vylezli jsme z lesa na silnici u České chalupy, když Káča vykřikla: „A co, Jizerská nota?“ A bylo to na světě!
Ještě ten den večer jsme se sešli s kamarádem Lukem – Lumírem Kučerou z naší T.O. Jitro a všechno mu s nadšením převyprávěli. Luk se vším souhlasil, ale přeci jen to zprvu viděl jako dost náročnou akci a chtěl to celé o rok odložit. Když jsme začali dávat na papír konkrétní nezbytnosti, produkci, propagaci, rozpočet… a úkoly si rozdělili, zjistil, že se to zvládnout dá. Bylo jasné, že na přípravy potřebujeme alespoň půl roku. Když je nyní jaro, festival se může uskutečnit nejdřív na podzim. A to nám přišlo ideální, protože v ten čas jsou zbarvené Jizerky nejkrásnější. Hned padl nejreálnější možný termín – 10. říjen 1981.
Další víkend jsme zajeli do Ferdinandova k Cimplovi, abychom vše domluvili s hospodskými Yettim – Petrem Zemanem a jeho ženou Káčou Zemanovou. Yetti, svérázný horolezec a tramp, byl okamžitě pro! Ukázal nám sál, který nabídl zcela zdarma, a slíbil, že ještě něco provede s těmi páchnoucími toaletami. V duchu jsme si říkali: hm, sál zadarmo, to je příjemné pro náš rozpočet. Pak jsme spočítali veškeré náklady na zvukaře, kapely, plakáty, zpěvník atd. a došli k tomu, že potřebujeme zhruba dvě stovky diváků, abychom dopadli finančně s nulou.
Tenkrát jsme ale vůbec neuvažovali o nějakém velkém festivalu, spíš jsme měli pocit, že připravujeme hudební potlach pro kamarády. Do organizace jsme také postupně vtáhli členy spřátelených trampských osad: Z mlžných hor, Ox-Bow, Virginie a další kamarády, takže se postupně vytvořil širší pořadatelský tým. Do něho mj. patřili Muty – Jana Vinklátová, Hanz – Jan Bek, Tom – Tomáš Krčil, Cipča – Jan Černý, Drobeček – Jaroslav Rydval, Bubu – Libor Rygál, Semča – Pavel Semerád, Makeri – Petr Stárek, Dája Spalková, Jéňa Zeman, Ota Svačina.
Ze všech úředních míst věděla o plánované Jizerské notě jenom Libuše Svobodová, kulturní referentka MěNV v Hejnicích. Ta nám později prozíravě doporučila festival uspořádat jen „na oko“ s oficiálním subjektem, aby nevznikly problémy ze strany povolovacích orgánů. Jako jediná se nabízela základní organizace SSM v Hejnicích. S ní jsme se dohodli, že oni poskytnou potřebnou hlavičku, ale veškerou organizaci a financování si zajistíme sami. A tak se na prvním plakátu objevilo „pikantní“ kompromisní záhlaví: ZO SSM v Hejnicích spolu s T.O. Jitro Liberec pořádá
1. ročník trampské autorské přehlídky O Jizerskou notu.
Od samého začátku nám Libuše Svobodová držela palce, což se projevilo i v roce 1983, kdy 3. ročník Jizerské noty OV SSM zakázal, a ona nám domluvila nový oficiální subjekt TJ Autobrzdy Hejnice, kde byl předsedou její manžel Stanislav Svoboda.
Z neznalosti, ale i vědomě jsme některá potřebná povolení neřešili. Třeba jsme obešli schválení plakátu s ilustrací, který normálně musel projít posouzením a povolením odborem kultury KNV v Ústí nad Labem, a nám ho prostě jakýsi známý vytiskl pokoutně bez registračního čísla v liberecké Severografii. Také výlep plakátů jsme zvládli po celém okrese zcela sami. Lepili jsme je na jakoukoliv prázdnou zeď, špendlili na stromy a ploty, dávali na nádraží, do krámů a hospod. Pak jsme však „z okresu“ (ONV) kvůli „černým“ výlepům obdrželi napomenutí a pokutu. Obešli jsme také schvalování písňových textů a kreseb ve vlastnoručně vytvořeném zpěvníku, který nám načerno vytiskli v jedná pražské tiskárně. Ten se stal vedle vstupného jediným a potřebným zdrojem příjmů do rozpočtu. Říkali jsme si, na co komouši přijdou, tak na to přijdou! Byli jsme mladí a cítili se krásně svobodní.

Déčko – Pavel Vinklát
zakladatel a dramaturg Jizerské noty

Komanče šlo porazit už tehdy

Nemám ráda pochody a pohledy do minulosti, otáčení se se vzdycháním za sebe, ať mi v tom brání cokoli. Jednak to není moje disciplína, jednak to má většinou zabránit jen tomu, aby zavřené zůstalo zavřené, aby otevíralo něco, co by následně mohlo otevřít strach či bolest, co nasype sůl do ran, možná ještě nezahojených. Srazy po x-letech s bývalými spolužáky vedou nejčastěji k opakovanému dolévání skleniček či brzkému odchodu, neb sedíte mezi lidmi, které v podstatě ani neznáte – vyrostli, někteří…
S vracením se k Jizerské notě to cítím velmi podobně. Za těch 40 let se změnili nejen lidé… Když mě Déčko vyzval, abych napsala pár řádků o našem původně společném dítěti, tak jsem prvotně razantně jeho žádost odmítla. Teď jsem se rozhodla jinak. S kapelou Jitro, kterou jsme založili na vejšce v Praze, jsme prožili určitě spoustu hezkého, co z paměti nevymažeš, i když se někde ztratily všechny nahrávky z počátečních pokusů stát se slavnými. Avšak na co se zapomenout nedá, je radost, v lepším případě nadšení tleskajícího publika. A když si lidé v hledišti starobylého žofínského paláce s námi pošeptávali (tehdy ještě nebylo pitomým zvykem přeřvávat zpěváka) text mé Tulácké krásy, tak to byl dupot mrazení po zádech.
To jsme tak jednou s Déčkem courali Jizerkami a hlavám k varu zatápělo srdce i nadšení i to mrazení v zádech: proč někam jezdit za „potleskem“, když si ho můžeme zařídit tady, a kde, no přece ve Ferďáku, odkud jsme zrovna odcházeli, a kdy, do podzimu to určitě zvládneme, a jak, no přece jako soutěž, a co ještě, zrodila se myšlenka „losované“ písničky, a co ještě navíc, uděláme ze soutěžních písniček zpěvníček a a a a a… A zrodila se Jizerská nota (někteří z nás mají prostě talent na vymýšlení názvů a jiných pitomostí).
Pak už to jelo jako dobře namazaná kára. Byla to doba, kdy slovo kamarád fakt fungovalo. Začala jsem volat vedoucím trampských skupin s tím, že pořádáme trampský festival, zda by přijeli, i když nevíme, kolik dojde lidí, tj. kolik vybereme korunek neb nemáme žádné sponzory a dotace (znali jsme tenkrát vůbec ta slova?!). A oni, jestli jim budeme moct „proplatit cestu“. Zavolala jsme desetkrát a měli jsme deset kapel. Prostě to chodilo tak – my přijedeme do Ferďáku, Jitro zas pak zahraje u nás. A bylo to! Jednání s hejnickými svazáky (tehdy to prostě jinak nešlo) dopadlo souhlasem, stejně jako s funkcionáři města. Cenu, velkou dřevěnou putovní Jizerskou notu udělá Déčkův brácha Ivan, drobnější a velmi krásné odměny pro vítězné písničky a vítězné kapely vytvoří někdo z osad, se vším pomůže Lumír, ilustrování zpěvníčku si vzal Monte, notičky, texty a vše ostatní my dva s Déčkem. A už to jelo!
A jedna vzpomínka nakonec. Naše nadšení, natož pak znalost zákonů nemělo zábran. Když Monte dodělal krásné plakáty 1. ročníku Jizerské noty s „indiánem“ a my jich celých 300 kusů přivezli, nakoupili kýble, štětce a lepidla a začali je vylepovat všude po Liberci a okolí, Nota málem nebyla, neb se to tedy soudruhům v Liberci opravdu, tedy opravdu nelíbilo! Ale jak vidno, komanče šlo porazit už tehdy, když k tomu byla odvaha a síla.
Jizerské notě je dnes 40 let! Tak se přidávám ke gratulantům, i když jsem se posledních 30. ročníků neúčastnila ani pasivně, natož pak aktivně.

Káča – Jarmila Kaštanová (Vinklátová)
zakladatelka Jizerské noty

Vzpomínka na první ročník

Byli jsme tři nadšenci (dva studenti a jeden výdělečně činný), neznalí zákonů a pořádku, zato znalí trampského prostředí.
Káča s Déčkem nechali udělat plakát. Dle mého snad nejhezčí svého druhu. Vzali jsme kbelík s lepidlem na tapety a jali jsme se vylepovat, kde nás to napadlo. Jeden z plakátů jsme nalepili na kandelábr od tramvaje, přímo proti budově OV KSČ. Ten tam vydržel nejdéle.
Asi tři týdny před akcí si mě pozvali na kobereček na OV KSČ.
Tam mě přijal politický pracovník Jarda Hemek, který mě znal z tělovýchovy. „Poslyš, inženýrskej, my tu akci zakazujeme!“ To byla rána pod pás. Odpověděl jsem, že je to velmi špatné politické rozhodnutí a že je to nejhorší, co mohou udělat. „To si to u mládeže pos….!“ a dodal jsem, že beru za akci osobní záruku a garantuji, že vše proběhne v pořádku. Zaplať pán Bůh, že to přijal. Ulevilo se mi. Neměl jsem žádné závazky, takže klidně mohu bručet. Nebyly mobily, takže jsem tím Káču a Déčka ani neotravoval.
Když jsme týden před akcí připravovali s kamarády výzdobu pro jeviště (to měla na starosti Olina, sestra Déčka), zjistili jsme, že v Lesní restauraci neboli U Svazu je lepší sál. Rozhodli jsme Notu přesunout od Cimpla tam, opět bez vědomí Káči a Déčka.
V den konání v sobotu jsme s dvorní taxislužbou (zajišťoval ji Honza Bek se sidekárou) zajeli k vlaku pro Déčka. Když jsme míjeli odbočku k Cimplovi, Déčko protestoval. My ho uklidnili.
Když uviděl sál, bylo jasné, že jsme udělali dobře. Od Cimpla jsme navěsili navigaci ke Svazu, jediná vada byla, že tam nebyly téměř žádné židle. Někdo pak zajistil zapůjčení židlí z hotelu Perun. Prostranství před Svazem se začalo plnit. Bylo to úžasné! Počítali jsme totiž s účastí tak 200 lidí. Vykoukl jsem tedy z okna a požádal kamarády, zda by přinesli židle z Perunu. Šli a donesli je a po skončení zase odnesli.
Nejednou přijela semilská volha, z které vystoupili čtyři chlapi v baloňácích. Hned mi to došlo. Vyskočil jsem oknem ven, dveřmi se už nedalo. Přišel jsem k nim a říkám: „Jmenuju se Lumír Kučera a mám to tady na starost.“ A oni na to: „Jak jste nás poznal?“ Povídám: „Podívejte se kolem sebe…“
Zhodnocení prvního ročníku Jizerské noty udělali sami účastníci, kterých bylo kolem tisícovky.

Luk – Lumír Kučera
zakladatel Jizerské noty, bývalý pořadatel

Jizerská nota 1981 / trampská autorská přehlídka

Přípravy festivalu začaly již v pátek a v sobotu se dolaďovala výzdoba pódia a sálu Lesní restaurace (U Svazu). Pořadatelé sice měli od místních hasičů povolení na zapálení slavnostního ohně, přesto MěNV Hejnice vyslal pracovníka s multikárou, aby hranici rozebral a odvezl. On to však neudělal, a navíc přivezl židle z Perunu, které si z Hejnic do Ferdinandova přinášeli i sami diváci a po skončení odnesli.
Na akci dohlíželi příslušníci SNB a StB. Na plakátu nebyla uvedena ani jedna kapela, jenom, že jde o trampskou autorskou přehlídku, přesto namísto očekávaných dvou stovek diváků jich přijelo tisíc! Hned se rozhodlo, že se pro druhou půlku diváků bude koncert opakovat, a to v obráceném pořadí skupin. Moderování se v 16 h ujal člen pořadatelského štábu a T.O. Jitro Luk – Lumír Kučera. Každá skupina hrála tři soutěžní písně, jedna z nich byla předem vylosovaná od jiné zúčastněné skupiny, což byla originální soutěžní podmínka. Organizátoři rozhodli, že o nejlepších písních (tedy vítězích) budou vždy rozhodovat sami diváci na hlasovacích lístcích. Jako první host vystoupil Kapitán Kid se svým Islandem a druhý blok uzavíraly Střepy. O nazvučení kapel se staral pražský zvukař Pečený. Po sečtení hlasů byly ve 21 h vyhlášeny výsledky. Na rozloučenou s diváky byla všemi účinkujícími provedena a capella Rosa na kolejích. Namísto slavnostního ohně se na sále odehrál trampský sejšn. Všechny restaurace v okolí musely být zavřeny, přesto hospodský U Cimpla Yetti – Petr Zeman pro trampy a muzikanty otevřel. Tento ročník založil tradici ilustrovaných zpěvníčků, které vycházely pravidelně do roku 1993. První plakát stejně jako zpěvník ilustroval Monte – Milan Vytlačil z Prahy. Celkem jich vyšlo 13, průvodní slovo, profily kapel a texty psala Káča, notový zápis kreslil Déčko s jedinou výjimkou roku 1991, kdy zpěvník kompletně připravil Trhánek – Petr Peuker.

Skupiny: Cestáři Praha, Chrpa Chrudim, Chudinkové Praha, Jitro Praha, Kytka Říčany, Ozvěna Brno, Sázava Praha, Ženáči Pardubice. Nepřijeli: Touláci Litoměřice. Host: Kapitán Kid (Island), Střepy Světec. Divácké hlasování: 1. Samotář (Jiří Sup Polák, Ozvěna, zpívali Chudinkové), 2. Vandrovník (Mirek Hoodlan Mánek, Chudinkové), 3. Vandráci (Hana Janovská, Kytka).

Jizerská nota 1982 / trampská autorská přehlídka

2. ročník, 16. října 1982, hotel Perun Hejnice, pořadatel: ZO SSM Hejnice

Po loňském úspěchu se festival přenesl do sálu hotelu Perun v Hejnicích, největšího na Frýdlantsku, kde se odehrával až do roku 1994. Program se rozšířil na oba víkendové dny. V sobotu dopoledne proběhly v Lesní restauraci (U Svazu) recitály bluegrassové skupiny Farmáři Jablonec n. Nisou a kytaristky Jarmily z Mariánských Lázní, přednáška ochranáře Ing. Petra Vetešníka o Jizerských horách a autorské čtení trampských básní Dáji Spalkové. Festival zahájila v 15 h Vlajka a diváky ve zcela zaplněném sále přivítal Čára – Jiří Hantl z Prahy, jenž se stal na dalších jedenáct ročníků (do r. 1993) konferenciérem Noty. Obdobně i inspicient Ota Svačina a pražský zvukař Jaroslav Pecka se svým „bedňákem“ Vajcem – Václavem Martinovským. Vedle písničkové soutěže diváci poprvé určovali i nejlepší skupinu po stránce interpretačního výkonu či sympatie. Jako host vystoupily Střepy a své básničky četla Dája Spalková. Poprvé byla předána vítězi hlavní putovní cena – dřevěná nota, vysoká 74 cm a vážící 5 kg, kterou vysochal Ivan Vinklát (bratr Déčka). Do jejího podstavce se začaly umísťovat štítky se jmény vítězných písní. Na závěr zazněla písnička No, to se ví od Kapitána Kida, ta se jako závěrečná píseň zpívá dodnes! Večer ve Ferdinandově zahořel slavnostní oheň. V neděli dopoledne se v Perunu konal poprvé Trampský kalendář, při níž většina soutěžících kapel zahrála nejznámější trampské evergreeny. Zpěvník a plakát ilustroval Monte
– Milan Vytlačil.

Skupiny: Bystřina Brno, Cestáři Praha, Floky Liberec, Houby Pardubice, Chudinkové Praha, Jitro Praha, Sekvoj Praha, QKV Kladno, Soumrak Praha, Vodáci Pardubice, Vysočina Havlíčkův Brod, Ženáči Pardubice. Nepřijeli: Karabina Brno, Kytka Říčany, Ozvěna Brno. Host: Střepy Světec. Divácké hlasování: 1. Na trempu (Pavel Machek, Vysočina), 2. Jogurt rock (Max – Jiří Rohan, Chudinkové), 3. Jarní král (Milan Blšťák, Soumrak). Nejlepší skupina: 1. Vysočina, 2. Chudinkové, 3. Jitro.

 

Jizerská nota 1983 / trampská autorská přehlídka – nepovolena!

3. ročník, 8.–9. října 1983, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: ZO SSM Hejnice

Jizerskou notu liberecký OV SSM tři týdny před jejím konáním zakázal z důvodu: nesrovnalostí, nevyřešení…, jak bylo napsáno v rozhodnutí. Oficiální pořadatel ZO SSM Hejnice dostatečně přehledně nevyúčtoval minulý ročník 1982. Již vytištěný zpěvník, který ilustroval Bronislav Kráčmar, se postupně rozprodával na různých festivalech, velký zájem byl toho roku na plzeňské Portě. Ceny, které vyrobil umělecký kovář Petr Polák z Prahy, však nebyly nikdy předány.

Pozvané skupiny: Brzdaři Kutná Hora, Cestáři Praha, Floky Liberec, Jitro Praha, Lokátoři Brno, Petrklíč Plzeň, Povijan Svitavy, QKV Kladno, Rychtáři Cheb, Sekvoj Praha, Topas Pardubice, Touláci Litoměřice, Trampoty Červené Pečky, Vodáci Pardubice, Vysočina Havlíčkův Brod.

Jizerská nota 1984 / trampská autorská přehlídka

4. ročník, 22.–23. září 1984, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: TJ Autobrzdy Hejnice

Díky Libuši Svobodové ze Střediska kulturních zařízení MěNV Hejnice, která přemluvila svého muže Standu, předsedu TJ Autobrzdy Hejnice, aby se tělovýchovná jednota stala oficiálním pořadatelem. Do organizačního štábu, tvořeného členy T.O. Jitro a dalšími osadami, pak byli z TJ nominováni Stanislav Svoboda, Jaroslav Bak a velmi spořivý pokladník Karel Bouška. V sobotu dopoledne poprvé probíhaly recitály soutěžních skupin v kině uváděné Jéňou Zemanem, kde se stal na dlouhá léta dobrou duší promítač a osvětlovač Karel Brener. Koncert začal v 15 h, uváděl ho Čára a zvučil Jarda Pecka. Jako hosté vystoupili Kapitán Kid a Chudinkové. Poprvé členové osady Jitro udělovali cenu T.O. Jitro za nejlepší původní píseň. Keramické ceny pro vítěze vytvořila Hana Ďoubalíková. Zpěvník ilustroval Monte. Večer byl zapálen slavnostní oheň. Nedělní dopoledne patřilo Trampiádě plné her a soutěží, na níž hrály zúčastněné kapely, ale pro zazpívání písničky dostaly prostor i místní děti.

Skupiny: Borovice Liberec, Brzdaři Kutná Hora, Jitro Praha, Ozvěna Brno, QKV Kladno, Sekvoj Praha, Soumrak Praha, Ševci Nymburk, Trampoty Červené Pečky, Vysočina Havlíčkův Brod. Nepřijeli: Cestáři Praha, Floky Liberec, Lokátoři Brno, Topas Pardubice. Host: Kapitán Kid, Chudinkové Praha. Divácké hlasování: 1. Kam chce zapadat slunce (Déčko – Pavel Vinklát, Jitro), 2. Kalendář (Déčko – Pavel Vinklát, Jitro), 3. Inzerát (Káča – Jarmila Vinklátová, Jitro, zpívala Ozvěna). Cena T.O. Jitro: Po řece dolů (Pitt – Petr Vyhlas, Ozvěna). Nejlepší skupina: 1. Jitro, 2. Ozvěna, 3. Sekvoj.

Jizerská nota 1985 / trampská autorská přehlídka

5. ročník, 12.–13. října 1985, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: TJ Autobrzdy Hejnice

V sobotu dopoledne se v kině konaly za velkého zájmu diváků recitály skupin, které uváděl Jéňa Zeman. Hlavní koncert zahájila v 15 h Vlajka a opět před zaplněným sálem konferoval Čára, jenž si připravil několik vtipných vstupů. O zvuk pečoval Jarda Pecka. V čase sčítání hlasovacích lístků vystoupili Farmáři, Chudinkové a Tulák Charlie Praha se starými trampskými písněmi. Večer byl v autokempu zapálen slavnostní oheň. V neděli se konala Trampiáda, společné zpívání kapel s publikem, a kde svůj pěvecký um předvedlo i několik malých z Hejnic. Zpěvník s texty kapel sice prošel schvalovací komisí, ale ilustrace Vinceho – Jaroslava Pospíšila odbor kultury KNV Ústí nad Labem nepovolil. Ceny a camrátka vytvořila Vydra – Irena Dvořáková-Dolanská. Vstupenka stála 15 Kčs.

Skupiny: Brzdaři Kutná Hora, Cestáři Praha, Floky Liberec, Orsej Kladno, Ozvěna Brno, Sekvoj Praha, Ševci Nymburk, Šlapy Polička, Trepka Nejdek, Topas Pardubice, Trampoty Červené Pečky, Vysočina Havlíčkův Brod. Nepřijeli: Bystřina Brno. Host: Farmáři Jablonec n. Nisou, Chudinkové Praha, Tulák Charlie Praha, Krčmáři Hejnice. Divácké hlasování: 1. Ve jménu života (Radovan Píša/Jan Slabý, Topas), 2. Nezapomeň (Alena Danyiová/Miloslav Krupička, Trepka), 3. Trója (Miloš Náprstek, Orsej). Cena T.O. Jitro: Padá čas (Roman Horký/Jaroslav Zábranský, Bystřina, zpívala Sekvoj). Nejlepší skupina: 1. Topas, 2. Vysočina, 3. Sekvoj.

Jizerská nota 1986 / trampská autorská přehlídka

6. ročník, 27.–28. září 1986, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: TJ Autobrzdy Hejnice

V sobotu dopoledne probíhaly v sále Perunu zvukové zkoušky a scénu ladil výtvarník Petr Kraus. Současně se v kině konaly recitály skupin, což si pochvalovali jak diváci, tak skupiny, které měly vystoupení jako dobrou přípravu na hlavní soutěž. Vzhledem k menší účasti kapel, oproti minulým ročníkům skupiny vystoupily s více, tedy se čtyřmi soutěžními písněmi. Koncert uváděl svým osobitým humorem Čára, především originálně pomocí na pódium nainstalovaného počítače Karla a do svých akcí zapojoval i osmisetčlenné publikum. O kvalitní nazvučení kapel se staral Jarda Pecka. Velkým zklamáním byla neúčast hlavních hostů Wabiho Ryvoly a jeho bratra Mikiho. Večer zahořel již tradiční slavnostní oheň v kempu a v neděli se konala oblíbená Trampiáda. Zpěvník ilustrovala Dája Spalková a ceny pro vítěze vyrobila Vydra.

Skupiny: Omyl Liberec, QKV Kladno, Sekvoj Praha, Topas Pardubice, Trdlo Pardubice, Trepka Nejdek, Vysočina Havlíčkův Brod. Nepřijeli: Wabi a Miki Ryvolové, Trampoty Červené Pečky. Divácké hlasování: 1. Nechoď ještě spát (Ladislav Vlček, I. Novotná, W. A. Mozart/ Ladislav Vlček, Trdlo), 2. Stará zeď (Radovan Píša/Jan Slabý, Topas), 3. Létání (Lenka Valentová/Jitka Váňová, Omyl). Cena T.O. Jitro: Jsme jedné krve (Roman Slezák, Vilém Janoušek/Petra Hedvičáková, Sekvoj). Nejlepší skupina: 1. Trdlo, 2. Omyl, 3. Sekvoj.

Jizerská nota 1987 / trampská autorská přehlídka

7. ročník, 3.–4. října 1987, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: TJ Autobrzdy Hejnice

Sobotní dopoledne patřilo od 10 h recitálům soutěžních skupin v kině, kde zvučil Josef Novák. Současně probíhaly na sále Perunu zvukové zkoušky, při nichž zvukovou aparaturu obsluhoval Jarda Pecka, a rovněž se instalovala podzimní „lístková“ scéna od Agnes – Zuzany Peukerové a jejího manžela Trhánka – Petra Peukera. Od 15 h začala soutěžní přehlídka, opět uváděná Čárou, na níž se postupně představilo devět kapel. Po vyhlášení výsledků a předání cen se všichni přesunuli do kempu, kde byl zapálen tradiční slavnostní oheň. Nedělní dopolední Trampiáda nabídla kromě písniček také rozmanité soutěže pro diváky. Program doplnila výstava fotografií a keramiky Jany Fontánové, která také připravila keramické zvonečky pro vítězné skupiny. Zpěvník ilustrovala Dája Spalková.

Skupiny: Handlíři Praha, Omyl Liberec, Promiňte Slatiňany, Regenerace Pardubice, Roháči Loket nad Ohří, Sekvoj Praha, Trampoty Červené Pečky, Trdlo Pardubice, Trepka Nejdek, Vagóny Kraslice. Divácké hlasování: 1. Sejfy (Čekal – Václav Nedoma, Vagóny, 197), 2. Jarní (Ladislav Vlček/Aleš Mokren, Trdlo, 167), 3. Sobotní blues (Kiďák – Vojta Tomáško, Roháči, 143). Cena T.O. Jitro: Já je znal (Oldřich Dolejš, Sekvoj). Nejlepší skupina: 1. Trampoty (94), 2. Roháči (92), 3. Trdlo (82).

Jizerská nota 1988 / trampská autorská přehlídka

8. ročník, 24.–25. září 1988, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: TJ Autobrzdy Hejnice

V kině se celé sobotní dopoledne hrálo a zpívalo, oblíbené recitály skupin uváděl Jéňa.
V 15 h byla zahájena přehlídka soutěžních kapel, kterou poznamenala neúčast čtyři skupin, takže v soutěži zůstalo sedm statečných. Program konferoval nenapodobitelný Čára a o zvuk se rovněž tradičně staral Jarda Pecka. V roli hostů vystoupili se svými satirickými písněmi pražští písničkáři a kytaristé Zip – Jiří Suchý a Jan Houška. Po předání cen a závěrečné písně No, to se ví byl v kempu zapálen slavnostní oheň. V neděli dopoledne proběhla od 10 h Trampiáda vyplněná známými písničkami a doplněná o netradiční soutěže pro diváky. Zpěvník ilustrovala Edita Semiginovská z Liberce a Jana Fontánová z Prahy připravila stejně jako vloni keramické zvonky pro nejlepší skupiny.

Skupiny: Cestáři Praha, Náhoda Radotín, Osika Jihlava, Sekvoj Praha, Tarantule Opava, Vagóny Kraslice, Zlatý orel Praha. Nepřijeli: Strejdové Karlovy Vary, Trampoty Červené Pečky, Trdlo Pardubice, Tuláci Ostrov nad Ohří. Host: Zip – Jiří Suchý a Jan Houška Praha. Divácké hlasování: 1. Strach (Michal Šebesta, Tarantule), 2. Stromy (Pavel Hurt/Hana Řeháčková, Oldřich Dolejš, Sekvoj), 3. Ledová knajpa (Oldřich Dolejš, Sekvoj). Cena T.O. Jitro: Červený víno (Jaroslav Řehoř/Miloš Opletal, Cestáři). Nejlepší skupina: 1. Sekvoj, 2. Vagóny, 3. Zlatý orel.

Jizerská nota 1989 / trampská autorská přehlídka

9. ročník, 29. září–1. října 1989, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: TJ Autobrzdy Hejnice

Dosud dvoudenní festival se rozrostl o jeden den, o páteční country bál v Perunu, na kterém zahráli jablonečtí Farmáři, hejničtí Krčmáři a pražská Sekvoj. Předtančení provedl liberecký Country rytmus a pod vedením Jéni proběhla i malá výuka country tanců. Sobotní dopoledne patřilo vystoupení několika skupin v komorní atmosféře kina. Pohoda z kina se přenesla i do zaplněného sálu Perunu, kde od 14 h vypukla přehlídka autorských písní osmi soutěžních kapel, kterou uváděl Čára. O dobrý zvuk se staral Jarda Pecka. Ani letošní ročník se neobešel bez hudebního hosta, tím byla zpěvačka a kytaristka Káča – Jarmila Vinklátová s pražskou skupinou Causa. Káča je jedním z trojice zakladatelů Jizerské noty a svým vystoupením ukončila své působení ve štábu Noty. Po sečtení anketních lístků
došlo na vyhlášení výsledků a předání cen skupinám s nejvíce diváckými hlasy. Slavnostní oheň byl v kempu zapálen s úderem 21. h. V neděli se konala tradiční Trampiáda s obdobným programem jako v předchozích letech. Zpěvník ilustrovala Edita Semiginovská a upomínky pro zúčastněné skupiny vytvořila Vydra. Hudební program festivalu doplnila výstava fotografií Jizerských hor Jiřího Bartoše z Hejnic, Zdeňka Lína z Liberce a Leo Exnera.

Skupiny: Bubáci Habartov, Cestáři Praha, EKG-M Hořovice, Kluci Luby u Chebu, Sekvoj Praha, Tarantule Opava, Větrno Liberec, Zlatý orel Praha. Nepřijeli: Soumrak Praha. Host: Káča Vinklátová a Causa Praha. Divácké hlasování: 1. Pramínek vlasů (Martin Čarný, Bubáci), 2.–3. Rád bych chtěl říct (Eda Wild, Zlatý orel) a Vzpomínkám najmu kout (Oldřich Dolejš/František Gregor, Sekvoj). Cena T.O. Jitro: Divoký koně (Oldřich Dolejš/Hana Řeháčková, Sekvoj). Nejlepší skupina: 1. Bubáci, 2. Sekvoj, 3. Větrno.

 

Jizerská nota 1990 / trampská autorská přehlídka

10. ročník, 28.–30. září 1990, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: TJ Autobrzdy Hejnice a Country & Western Club Liberec

Revoluční změny po listopadu 1989 se mj. projevily v poli organizátorů, někteří pořadatelé skončili, objevila se však mladá krev, takže jakási generační výměna. Vlastní pořadatelství z velké míry stálo na liberecké kapele Větrno (Déčko, Trhánek, Agnes, Zdeněk), dalších členech T.O. Z lesů (Harri – Radim Lešák, Willy – Jiří Valeš) a jejich kamarádech. V pátek proběhl od 19.30 h country bál, kde se o taneční pohodu postaraly skupiny Farmáři a Krčmáři a o předtančení Country rytmus. Od 10 h v kině probíhaly hudební bloky jednotlivých skupiny uváděné Jéňou. Hlavní soutěžní přehlídka začala ve 14 h a své písně prezentovala osmička účinkujících, na které čekala některá z cen. Jako host měl vystoupit Wabi Daběk, který se však dvě hodiny před produkcí telefonicky omluvil. Na závěr koncertu se u příležitosti 10. ročníku festivalu poprvé udělovala Zlatá nota. Tu získala skupina Sekvoj za autorský přínos trampské písni. Notu uváděl Čára a zvučil Jarda Pecka. Večer zahořel v kempu slavnostní oheň, jinak se také muzicírovalo u zlatavého moku v různých místních hospůdkách. V neděli se konala Trampiáda po vedením Káči a Čáry. Zpěvník, jenž přinesl všechny dosud vítězné písničky a povídání o průběhu všech devíti ročníků, ilustroval Króča – Jiří Kročil a graficky upravil Makeri – Petr Stárek ze spřátelené T.O. Ox-Bow. Jako připomínka vzniku festivalu byla na plakát použita Monteho ilustrace z plakátu 1. ročníku.

Skupiny: Bubáci Habartov, Pata Brno, Sekvoj Praha, Topas Pardubice, Trampoty Červené Pečky, Trdlo Pardubice, Vagóny Chodov, Vřesovník Dobronín. Nepřijeli: Wabi Daněk, Tarantule Opava. Divácké hlasování: 1. Tenkrát (Oldřich Dolejš/Hana Řeháčková, Sekvoj), 2. Až jednou umřu (Oldřich Dolejš/Petra Hedvičáková, Sekvoj), 3. K horám (Jiří Sup Polák, Pata Brno). Cena T.O. Jitro: Oči (Radek Píša/Jan Slabý, Topas). Nejlepší skupina: 1. Sekvoj, 2. Pata, 3. Trampoty. Zlatá nota: Sekvoj Praha.

Jizerská nota 1991 / trampská autorská přehlídka

11. ročník, 27.–28. září 1991, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: Country & Western Club Liberec

Jizerskou notu vzal od letošního ročníku zcela pod svá křídla vloni založený Country & Western Club při libereckém Experimentálním studiu OKS. Gamby – Petr Vostřák, předseda C&W Clubu a vedoucí Experimentální studia, kde začal od ledna 1989 pracovat jako dramaturg Déčko, se zapojil do pořadatelství a s bývalými oficiálními organizátory z TJ Autobrzdy projednal účetní vyrovnání. Z původně třídenního festivalu pořadatelé odstřihli nedělní Trampiádu. Plakáty byly vylepeny pouhé tři dny před akcí, ale ukázalo se, že trampské tam-tamy a šuškanda fungují, neboť přijelo na 600 diváků. Na Country bále hrála jablonecká kapela Znova a o předtančení se postaral Country rytmus. Na bále také probíhala nefalšovaná trampská tombola s hlavní cenou kytarou. Na hlavním koncertu, od 14 h uváděném Čárou, soutěžilo sedm skupin a kupodivu uspěly právě ony losované písně od jiné skupiny. Roli hosta přijala kapela Sekvoj posílená o houslistu. Zvukařem v Perunu se na další roky stal zkušený Josef Novák z Liberce. Slavnostní oheň v kempu hřál všechny přítomné romantiky, zatímco někteří pragmatici trávili noční čas ve ferdinandovské hospůdce. Zpěvník připravil Trhánek a po několika letech ho znovu ilustroval Monte – Milan Vytlačil z Prahy.

Skupiny: Bubáci Habartov, Cestáři Praha, Náplava Ústí n. L., Vegetarián Děčín, Větrno Liberec, Zlatý orel Praha, Žabáci Liberec. Nepřijeli: Kamínky Nymburk, Myland Prosetín u Děčína, P.T.P. Český Krumlov. Host: Sekvoj Praha. Divácké hlasování: 1. Orient (Martin Čarný/Marie Gregorová, Bubáci, hrálo Větrno), 2. Louisiana (tradicionál/ Bobr – Roman Piroch, Větrno), 3. Smutek koní (Jan Masojídek, Vegetarián, hrál Zlatý orel). Cena T.O. Jitro: Chvíle unavených dlaní (Trhánek – Petr Peuker, Větrno). Nejlepší skupina: 1. Větrno (124), 2. Žabáci (26), 3. Náplava (18), 4. Bubáci (15), 5.–6. Vegetarián, Zlatý orel (7), 7. Cestáři (5)

Jizerská nota 1992 / trampská autorská přehlídka

12. ročník, 25.–26. září 1992, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: Country & Western Club Liberec

Na pátečním country bále, kde pořadatelé zaznamenali rekordní účast téměř 300 diváků, hrály kapely Farmáři a Znova z Jablonce n. Nisou. Taneční program s výukou country tanců však narušovaly militantní skupinky opilých „amíků“, které se projevovaly házením dělbuchů a lahví. V kině se uskutečnily recitály skupin pod taktovkou Káči. Došlo také na změnu soutěžních pravidel, na přání většiny skupin byla zrušena tzv. losovaná písnička pro jinou zúčastněnou skupinu. Trampskou autorskou přehlídku zahájila v 15 h Vlajka a po ní se uskutečnila pietní vzpomínka na dlouholetého inspicienta Otu Svačinu z Mladé Boleslavi, který nečekaně v březnu zemřel. Koncertu, který konferoval Jéňa a zvučil Pepa Novák, se zúčastnilo sedm kapel a jeden sólista. Jakási podivná smůla spojená s neúčastí legendárních písničkářů provází pořadatele už po několikáté, na plakátech avizovaný host Žalman – Pavel Lohonka svůj koncert jen pár dní před Notou odvolal. Slavnostní oheň se vrátil z areálu u autokempu na své původní místo blíž k horám, do Ferdinandova, u něhož se zpívalo do ranních hodin. Ilustrací ve zpěvníku se zhostil Roman Piroch.

Skupiny: Bubáci Habartov, Chudinkové Praha, Jemeha Chrastava, Lístek Praha, Náplava Ústí nad Labem, Sekvoj Praha, Jiří Šidelko Raspenava. Nepřijeli: Pavel Žalman Lohonka, Střepy Světec. Divácké hlasování: 1. Karolína (Oldřich Dolejš, Sekvoj, 185), 2. Ovečky (František Prückner, Chudinkové, 160), 3. Od pátku do neděle (Renata Lankašová, Náplava, 159), 4. Jiří Šidelko (135), 5. Lístek (134), 6. Bubáci (80), 7. Jemeha (28). Cena T.O. Jitro: Brána (Zbyněk Zatloukal, Lístek)

Jizerská nota 1993 / trampská autorská přehlídka

13. ročník, 24.–25. září 1993, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: Country & Western Club Liberec

V pátek od 19 h proběhl country bál, na němž hrál Modrotisk Jablonec n. Nisou a průvodcem byl Jéňa. Sobotní dopoledne již tradičně patřilo recitálům skupin v kině, kde se již po několikáté vytvořila velmi příjemná a uvolněná atmosféra. V 15 h po Vlajce nastoupila první z devíti skupin, kterou na pódium Perunu společně pozvali Čára a Jéňa. Nejdříve ale divákům vysvětlili, že došlo ke změně soutěžních pravidel, že tedy kapela mohla přihlásit do autorské soutěže pouze jednu píseň. Diváci tak měli snazší volbu při výběru nejlepší písničky. A toto pravidlo se udržuje dodnes. O dobrý zvuk se staral Pepa Novák. Po předání cen se ve Ferdinandově zapálil slavnostní oheň, zpívalo a hrálo se u něho do dlouhé noci. Naposledy vyšel zpěvník, místo ilustrací doplnily profily jednotlivých skupin jejich fotografie. Poprvé se na plakátu objevily reklamy firem, které Notu sponzorovaly.

Skupiny: Chariot Jablonec nad Nisou., Jemeha Chrastava, Lístek Praha, Náplava Ústí nad Labem, Sekvoj Praha, Sousedi Náchod, Vodáci Stráž p. Ralskem, Milena Zíchová Praha. Host: Kapitán Kid Nový Libouchec. Divácké hlasování: 1. Jizerská sova (Milena Merhautová, Chariot)

Jizerská nota 1994 / trampská autorská přehlídka

14. ročník, 23.–25. září 1994, hotel Perun Hejnice. Pořadatel: Country & Western Club Liberec

Letošní ročník se uskutečnil jako velký třídenní potlach u příležitosti 60 let od vzniku trampingu v Jizerkách. K tomuto výročí zpracoval Déčko – Pavel Vinklát brožuru Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934–1994. V pátek po dopoledním usilovném úklidu zaprášeného sálu z rekonstrukce Perunu začal od 19 h Trampský bál, který uváděli Jéňa s Lukem za doprovodu skupin Modrotisk a Znova, předtančení provedl Country rytmus. V sobotu od 10 h se konaly na náměstí recitály, na valníku vystoupily kapely S.O.S., Jarret, Jemeha ad. Poprvé byl uveden nový komponovaný pořad Potlach v kině, na němž proběhl audiovizuální pořad Jizerky v barvách podzimu, pásmo diapozitivů Siegfrieda Weisse a textů Miloslava Nevrlého v přednesu Ctirada Jelínka, který připravil Déčko. Oba tvůrci poté vystoupili před diváky k rozhovoru s Jéňou. Současně pod „oprášeným“ názvem Trampiáda probíhaly v kempu soutěže v zálesáckých dovednostech a hry pro děti a mládež. Opět se prohloubily problémy s tzv. „amíky“, kteří před Perunem návštěvníky provokovali a klid narušovali házením lahví (mj. došlo mezi nimi k vážnému úrazu hlavy úderem mačety, takže zasahovali zdravotníci a policie). V 15 h vypukl koncert nazvaný Jizerský kalendář, který byl komponován jako vývoj trampské písničky od předválečných let do současnosti. Koncert, uváděný Gambou a Kapitánem Kidem, zahájil Václav Absolon, poslední žijící člen S.T.O. Rykatado Liberec, jejichž osadní vlajka zdobila pódium. Zvuk zajišťoval Pepa Novák. Dramaturgie festivalu rozhodla, že se pro tento ročník udělí hlavní putovní cena nejlepší skupině v interpretační soutěži, o které rozhodnou diváci. Po vyhlášení výsledků diváckého hlasování byl v autokempu zapálen slavnostní oheň. V neděli od 10 h pokračovala v kempu Trampiáda a v poledne vyrazila z Hejnic skupina trampů na Expedici Island ´94 – výstup na osadní camp u příležitosti 30. výročí založení T.O. Island vedla Mufová. Od 16 h ještě proběhl v raspenavském ranči Klondike majitele Kozy – Josefa Heindorfera trampský sejšn příznačně nazvaný Jizerské notování. Plakát nakreslila Eva Bartošová a namísto zpěvníku začal vycházet zpravodaj festivalu Notes (nepřetržitě do r. 2013), v němž bylo představeno první oficiální logo Noty od grafika Raka – Libora Hofmana z Liberce. V týmu pořadatelů se objevily nové tváře: Halma, Tom, Kenedy, Skukum, Koza, Tomsah, Gargi, Mufová, Gogo, Číča, Pety, Bedla… Nikdo netušil, že se Jizerská nota ve staticky silně narušeném hotelu Perun konala naposledy.

Skupiny: Chariot Jablonec nad Nisou., Chudinkové Praha, Kapitán Kid Nový Libouchec, Legendy Pacifiku (H. Maršálková, T. Linhart, J. Blažejovský), Wabi Ryvola Praha, Sekvoj Praha, Zlatý orel Praha. Divácké hlasování: 1. Legendy Pacifiku.

Jizerská nota 1995 / trampská autorská přehlídka

15. ročník, 22.–24. září 1995, Autokemp Hejnice. Pořadatel: Country & Western Club Liberec, MěÚ Hejnice

Jako jediné možné místo pro pořádání festivalu se pořadatelům nabízel venkovní areál hejnického autokempu. Páteční Trampský bál se uskutečnil od 20 h v Lesní restauraci ve Ferdinandově, uváděl ho Luk, k tanci hrál Modrotisk a nechybělo předtančení s ukázkami country tanců. Opilí „amíci“ strhli bitku, takže musela být přivolána rychlá zásahová jednotka, která provokatéry zpacifikovala a odvezla. Potlach v kině aneb Eště je to s náma dobrý uváděl a na příští léta se pořadů ujal Cimbura – Karel Vidimský z Prahy. Promítaly se na něm diapozitivy kempů z Jizerek s komentářem Willyho a Déčka, čtena byla tvorba Psavců, byl promítnut trampský film Gold rush (Zlatá horečka) a redaktor Tony – Michael Antony z pražského sdružení Avalon představil svůj trampský časopis Puchejř. Zahráli Tony Linhart a Lístek. Dopoledne probíhaly v autokempu recitály skupin, které uváděli Jiří Rážek a Oldřich Dolejš, z nichž čtyři kapely postoupily do hlavního koncertu. V 15 h festival zahájila Vlajka a po ní se na pódiu vystřídalo sedm skupin. Koncert poprvé moderoval Jiří Rážek a o kvalitní nazvučení areálu se staral Pepa Novák. Naposledy byla putovní cena udělována autorovi písně, která se nejvíc líbila divákům. K běžně udělovaným cenám, které vytvořila Vydra – Irena Dolanská, ještě přibyla od C&W Clubu pro osobnost Jizerské noty. Ve 21 h byl zapálen slavnostní oheň. V neděli od 10 h na hejnické střelnici poprvé proběhla dovednostní klání (vrh nožem, hod sekerou, střelba z perkusních zbraní apod.) nazvaná Soutěž Rolfa zálesáka, kterou řídil Jaromír Dolanský s bezpečnostní agenturou D & D. Ve 12 h vyrazilo několik trampů na tzv. Expedici Island ´95 a od 16 h se konalo Jizerské notování jako nefalšovaný sejšn u Kozy v Oldřichovském sedle. O letošní plakát se postaral grafik Rak – Libor Hofman, mj. autor loga Noty.

Recitály: Emulze Praha, Myland Prosetín u Děčína, Suchaři na Řípu Frýdštejn, sourozenci Špringrovi Jablonec nad Nisou, Vegetarián Děčín ad. Skupiny: Ajeto Praha, Auris Praha, Chariot Jablonec nad Nisou, Dobře utajená dívčí. Host: Legendy Pacifiku Praha, Lístek Praha, Sekvoj Praha. Divácké hlasování: 1. Flašinetář (Dan Bednář/Radka Fišarová, Auris, 121), 2. Karavana (Milena Merchautová, Chariot, 70), 3. Trápení (???, Dobře utajená dívčí, 26), 4. Horám (Hanka Řeháčková, Ajeto, 19). Cena T.O. Jitro: Horám (Hanka Řeháčková, Ajeto). Cena C&W Clubu pro osobnost JN 95: Jiří Rážek (konferenciér).

 

Jizerská nota 1996 / přehlídka trampské písně

16. ročník, 27.–29. září 1996, Autokemp Hejnice. Pořadatel: Country & Western Club Liberec, MěÚ Hejnice

Celý víkend byla zatažená přeháňková obloha. Tradiční páteční Trampský bál se nekonal pro absenci nezbytně velkého sálu, a tak ho v kempu nahradilo volné posezení u ohně s kytarou nazvané Čekám, až se vrátí z modrých podzimní den. Na Potlachu v kině, uváděném Cimburou, hráli Junioři Praha, Kavče – Jaroslava Šálková četla své humorné povídky a poezii z trampského prostředí, promítal se film z Jizerské noty 1984 od Dalibora Pietschmana. V autokempu se muzicírujícím návštěvníkům nabídla od 13 h otevřená scéna pro vlastní produkci. Dvě hodiny před začátkem si každá kapela na místě vylosovala jednu předválečnou trampskou píseň, kterou musela zařadit do svého programu. Koncert, zahájený v 15 h Vlajkou, uváděl Jiří Rážek, který měl pro diváky, trápené chladem a zkrápěné deštěm, připravené nejrůznější bavičské a pohybové vstupy, třeba i soutěž „o pravého trampa“, tedy toho, co nosí trenýrky. Zvučení kapel se věnoval Josef Novák. Diváci poprvé svými hlasy udělovali hlavní putovní cenu skupině za interpretační výkon, cena T.O. Jitro (cena poroty) pro nejlepší píseň zůstala zachována. Vítězné skupiny si odvezly keramické ceny od Vydry. Ve 21 h byl zapálen oheň a později se roztočil jam session v hospůdce Kongo s milou a neúnavnou šenkýřkou Káčou Zemanovou. V neděli od 11 h probíhala Soutěž Rolfa zálesáka a od 15 h Jizerské notování, trampské posezení na Hausmance (U Kozy) v Oldřichovském sedle.

Skupiny: Čtyřlístek Teplice, Chariot Jablonec nad Nisou, Junioři Praha, Lístek Praha, Podhoubáci Praha, Posázavský expres, Sekvoj Praha, Vegetarián Děčín. Divácké hlasování: 1. Lístek (99), 2. Sekvoj (91), 3. Chariot (72), 4. Čtyřlístek (47), 5. Vegetarián (45), 6. Posázavský expres (38), 7. Podhoubáci (31), Junioři (7). Cena T.O. Jitro: Marta (Jarka Mottl, Posázavský expres). Cena C&W Clubu pro osobnost JN 96: Jiří Rážek.

Jizerská nota 1997 / přehlídka trampské písně

17. ročník, 26.–28. září 1997, Autokemp Hejnice. Pořadatel: Country & Western Club Liberec, MěÚ Hejnice

Pořadatelé riskli uspořádat páteční country bál pod širým nebem na asfaltové silnici protínající autokemp. Zahráli Noví Farmáři z Jablonce nad Nisou a zatančili si jen ti nejodvážnější. Od sobotních 9 h probíhaly v kempu zálesácké soutěže Rolf zálesák. Potlach v kině uváděl Cimbura, který do programu namíchal křest básnické sbírky věhlasné trampské autorky Tapi – Ivy Synákové z Brna, promítání diapozitivů Jizerek Willyho – Jiřího Valeše a hudební doprovod skupin Cestáři a Chariot, které ozvučil Josef Beránek. Od 13 h se v kempu otevřela scéna (lešenářské pódium bylo zapůjčeno a převezeno ze zámku Frýdlant), na níž mohli vystoupit muzikanti z řad diváků. V hlavním koncertu, uváděném Jéňou a Cimburou, musela každá kapela zahrát jednu trampskou píseň z šedesátých let, kterou si na místě s předstihem vylosovala. Skupina Chudinkové vystoupila v triu, neboť vloni zemřel jejich kytarista Hoodlan – Jaromír Mánek (autor
písně Vandrovník, která na 1. ročníku získala od diváků 2. místo). O zvuk se staral Josef Novák. Večer hořel slavnostní oheň samozřejmě se sborovými zpěvy trampských evergreenů. V neděli od 14 h se konalo U Kozy Jizerské notování. Ceny pro vítěze vymodelovaly Eva Bartošová a Maxa – Markéta Lešáková. V redakci Notesu, který ilustrovali Šklíba – Eva Obůrková z Brna a Tom Válek z Frýdlantu, se k Déčkovi připojil Skukum – Vojtěch Vaner. O občerstvení všech návštěvníků se starala Eva a Koza – Josef Haindorferovi, majitelé známé knajpy v Oldřichovském sedle.

Skupiny: Ajeto Praha, Auris Praha, Chariot Jablonec nad Nisou, Chudinkové Praha, Lístek Praha, Podhoubáci Praha, Sekvoj Praha. Divácké hlasování: 1. Sekvoj, 2. Auris, 3. Chariot, 4. Lístek. Cena T.O. Jitro: Tunel jménem čas (Miki Ryvola, Lístek). Cena C&W Clubu pro osobnost JN 97: 1. Helena Růžičková, 2.–3. Cimbura a Koza.

Jizerská nota 1998 / přehlídka trampské písně

18. ročník, 25.–27. září 1998, Autokemp Hejnice. Pořadatel: Country & Western Club Liberec, MěÚ Hejnice

Páteční country bál začal v 19 h a tradičně ho uváděl Jéňa, k tanci i poslechu hráli Noví Farmáři. Potlach v kině, věnovaný 80 letům českého trampingu, připravil a konferoval Cimbura. Od 13 h se konaly soutěže Rolf zálesák a v tomto čase se opět zájemcům nabídla k vystoupení otevřená scéna. Od 15 h probíhal hlavní koncert, jehož průvodcem byl opět Jiří Rážek a o zvučení se staral Pepa Novák. Večer ve 21 h zahořel slavnostní oheň a jako obvykle se u něho sedělo téměř do kuropění. V neděli se po muzice stále „hladoví“ trampové vydali ke Kozovi na session Jizerské notování, který začínal ve 13 h. Poprvé byl v Notesu, který doplnil kresbami Tom Válek, použit Déčkův slogan: O poslední zářijové sobotě, ahoj v Hejnicích na Notě!

Skupiny: Ajeto Praha, Auris Praha, Chariot Jablonec nad Nisou, Kaluže Trutnov, Kvokál Praha, Lístek Praha, Podivín Praha, Sekvoj Praha. Divácké hlasování: 1. Sekvoj (39), 2. Lístek (36), 3. Chariot (19), 4. Auris (16), 5. Kvokál (12), 6. Podivín (9), 7. Kaluže (5), 8. Ajeto (3). Cena T.O. Jitro: Vzorek (Zbyněk Zatloukal, Lístek). Cena C&W Clubu pro osobnost JN 98: 1. Drak, 2. Varťas, 3. Lucka ze Sekvoje.

Jizerská nota 1999 / přehlídka trampské písně

19. ročník, 24.–25. září 1999, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, MěÚ Hejnice

Příprava 19. ročníku přinesla změnu pořadatele festivalu, jímž se stalo občanské sdružení Jizerské aktivity (OSJA). Šlo však o změnu zdánlivou, neboť sami zakladatelé Noty (Déčko, Luk) s kamarády (např. Harri, Kenedy, Halma, Tom, Madla, Píďa, Vydra), kteří nezištně organizovali Notu už od začátku devadesátých let, iniciovali opustit dosavadní C & W Club a založit vlastní právní subjekt pro pořádání Jizerské noty. Do sdružení se všichni ihned přihlásili a zapojili do příprav dalšího ročníku. Předsedou sdružení, a tedy i štábu Noty byl zvolen Déčko.
Páteční country bál, který uváděl Luk, proběhl v kempu za doprovodu Nových Farmářů a s předtančením skupiny Devil´s Dream. Potlach v kině se tentokrát zaměřil na 25 let Trapsavce pod vedením zasvěcených psavců Tapi – Ivy Synákové a Cimbury, hudební doprovod obstarával Magison. Ve 13 h vypukly zálesácké soutěže Rolf zálesáka. Novinkou festivalu se měla stát od 14 h Dětská nota, ale skupiny do 18 let se nepřihlásily. Naplánováno bylo uskutečnit hlavní koncert poprvé na nakloněné travnaté ploše přímo na koupališti s pódiem pod dubem. Mohutné lešenářské podium, zapůjčené z frýdlantského zámku, se náročně stěhovalo na místo, a když bylo postavené, vše překazil sílící déšť. Rozhodlo se tedy koncert přenést do kina, kde ho od 15 h ve skvělé atmosféře uváděl Jiří Rážek. Novým zvukařem se stal Jakub Lis z Prahy. Kvůli dešti zůstal oheň nezapálen, ale mohutné trampské zpívání se odehrálo v Penzionu VV v těsném sousedství kempu. V neděli proběhlo Jizerské notování, tradiční trampský session U Kozy v Oldřichovském sedle. Pochvalná recenze z letošního ročníku vyšla v hudebním časopise Folk & Country (č. 12/1999).

Skupiny: Chariot Jablonec nad Nisou, Lístek Praha, Magison Praha, Náplava Ústí n. L., Posázavský expres, Poupata Pardubice, Sekvoj Praha. Nepřijeli: Načas Blatná, Těžká pohoda Říčany. Divácké hlasování: 1. Magison (100), 2. Sekvoj (98), 3. Lístek (95), 4. Poupata, 5. Chariot, 6. Náplava, 7. Posázavský expres. Cena T.O. Jitro: Nejkrásnější sen (Vít Troníček, Poupata). Cena OSJA pro osobnost JN 99: Carmen.

Jizerská nota 2000 / přehlídka trampské písně

20. ročník, 22.–23. září 2000, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec

Páteční country bál od 20 h uváděl Luk, zahrál na něm jablonecko-liberecký Modrotisk a o předtančení se postaral liberecký Countryon. Sobotní Potlach v kině, který připravili a od 11 h uváděli Cimbura a Belmondo, byl věnován nedožitým 65. narozeninám Wabiho Ryvoly (1935–1995), hudební složku obstaraly skupiny Magison a Sekvoj. Odpolední koncert, který od 13 h uváděl Jiří Rážek a zvučil Kuba Lis, se odehrával za teplého slunečného počasí, ale jakmile zapadlo slunce, teplota klesla k 10 °C. Vystoupení skupin se trochu natahovalo, a tak ještě před poslední soutěžní kapelou musel začít hrát host festivalu, Hop-Trop, aby tímto byly dodrženy smluvní podmínky začátku jejich produkce. Po vyhlášení výsledků, při nichž byla u příležitosti 20. ročníku udělena skupině Chudinkové Zlatá nota, zahořel slavnostní oheň, který všem „zmrzlým“ návštěvníkům přišel vhod. Keramické ceny pro vítěze vytvořila Vydra a současně připravila výstavku fotografií, plakátů a zpěvníků z minulých 19 ročníků. Plakát i Notes vysázel Jelen – Ivan Vydra z Chrastavy, již dříve spolupracující na propagačních tiskovinách. Plakáty také informovaly, že vstupné na všechny akce čítají 100 Kč a děti do metru mají vstup zdarma.

Skupiny: Chudinkové Praha, Lístek Praha, Magison Praha, Modrotisk Jablonec nad Nisou, Posázavský expres Praha, Poupata Pardubice, Sekvoj Praha. Hosté: Kapitán Kid, Hop Trop, Verlib (Vláďa Charvát a Tomáš Veselý). Divácké hlasování: 1. Magison (84), 2. Sekvoj (81), 3. Modrotisk (78), 4. Chudinkové (63), 5. Lístek (57), 6. Poupata (34), 7. Posázavský expres (20). Cena T.O. Jitro: Nechce se mi domů (Vít Troníček, Poupata). Zlatá nota: Chudinkové Praha. Cena OSJA pro osobnost JN 2000: Kapitán Kid – Jaroslav Velinský.

Jizerská nota 2001 / přehlídka trampské písně

21. ročník, 28.–29. září 2001, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec

Do sálu legendární trampsko-horolezecké putyky U Cimpla ve Ferdinadově se po letech díky novému majiteli Miloši Weselemu vrátila muzika. V pátek od 17 h se zde odehrál recitál 20 let kamarádství s Jizerskou notou k výročí založení Sekvoje. Coby gratulanty si sekvojáci pozvali: Ajeto, Magison a Hlas hor, které uváděl Cimbura. Po mnoha letech si přijel zazvučit Jarda Pecka. Na navazujícím country bále, uváděném Lukem, hrála Sešlost Liberec, nechybělo předtančení a trampská tombola. Country bály se pak U Cimpla zahnízdili až do roku 2013. Sobotní Potlach v kině byl od 11 h v režii Šaolína s Carmenem, kteří nakombinovali londonovské téma, tedy čtení z knih Jacka Londona s filmovým dokumentem Potlach z roku 1965 a ještě krátkým filmem Made in Pade (píseň W. Ryvoly), hudebním klipem natočeným letos na Kokořínsku. V hejnickém kině zahráli Kapitán Kid a Tempo di vlak. Hlavní koncert s osmi soutěžícími a třemi hosty poprvé konferoval Tomáš Hrubý, muzikant a redaktor časopisu Folk & Country, o zvuk se staral Jakub Lis. Zasloužené ovace sklidil kytarista Štěpán Rak, který zahrál několik tradičních trampských písní v úpravě pro klasickou kytaru. Cena pro osobnost JN byla zrušena a nahrazena cenou pořadatelů z OSJA, která oceňovala nejlepší sólový zpěv, sborový zpěv a instrumentální výkon. Po vyhlášení výsledků zahořel slavnostní oheň. Notes ilustroval Hrošíto – Pavel Zícha a graficky upravil Petr Bíma. Permanentka na všechny akce stála 190 Kč.

Skupiny: Ajeto Praha, Cestáři Praha, Lístek Praha, Magison Praha, Posázavský expres Praha, Přístav Brno, Sekvoj Praha, Tempo di vlak Ostrava. Hosté: Nezmaři České Budějovice, Štěpán Rak Praha, Kapitán Kid Nový Libouchec. Divácké hlasování: 1. Sekvoj (86), 2. Lístek (74), 3. Tempo di vlak (62), 4. Přístav (52), 5. Magison (43), 6. Ajeto (31), 7. Cestáři (10), 8. Posázavský expres (4). Cena T.O. Jitro: Kolejí pár (Ája – Silvie Hillová, Tempo di vlak). Cena OSJA: Nejlepší zpěvák: Jiří Šatoplet (Cestáři). Nejlepší vokál: Přístav Brno. Nejlepší instrumentalista: Jan Frühwirt (kytara, Magison).

Jizerská nota 2002 / přehlídka trampské písně

22. ročník, 27.–28. září 2002, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec

Na pátečním country bále U Cimpla zahrála od 20 h liberecká Sešlost, předtančení se ujali členové The Wings a pořadatelé připravili trampskou tombolu. Od 11 h byl Potlach v kině věnován tématu Lomy Velké a Malé Ameriky, jak je neznáme. O jejich tajemstvích hovořil Ladislav Lahoda, prezident CMA (společnost pro výzkum historického podzemí). Pořad uváděl Šaolín a zahrál Lístek. Chladné a deštivé počasí zapříčinilo, že hlavní koncert byl spíše komorní nejen divácky, ale i počtem čtyř soutěžních kapel, neboť z důvodu nemoci další nepřijely. V soutěžním odpoledni, uváděném Tomášem Hrubým, vystoupil jako první host kytarista Jeroným Lešner a koncert zakončil v nadšené atmosféře zpívajícího publika Žalman & spol. Zvukařský pult obsluhoval Jakub Lis. Čas umožnil z udělování cen, kdy zahrály po písničce vítězné skupiny, vytvořit příjemný ukončovací rituál, na který plynule navázalo zapalování slavnostní ohně. Zvířátkové polštářky jako ceny připravily Eva Bartošová a Maxa – Markéta Lešáková. Diváci, co se rozhodli navštívit všechny pořady tohoto ročníku, nechali v pokladně 170 Kč.

Skupiny: Lístek Praha, Přístav Brno, Sekvoj Praha, Tempo di vlak Ostrava. Nepřijeli: Trepka Nejdek, Ajeto Praha. Hosté: Žalman a spol., Jeroným Lešner. Divácké hlasování: 1. Lístek (288), 2. Sekvoj (190), 3. Přístav (149), Tempo di vlak (143). Cena T.O. Jitro: Den pramenů (Zbyněk Zatloukal, Lístek). Cena OSJA: Nejlepší zpěvák: Oldřich Dolejš (Sekvoj). Nejlepší vokál: Přístav. Nejlepší instrumentalista: Radek Polívka (kontrabas, Lístek)

Jizerská nota 2003 / přehlídka trampské písně

23. ročník, 26.–27. září 2003, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, MěÚ Hejnice

Pořadatelé přidali do pátečního podvečera muziku k poslechu tzv. Notování, v sále U Cimpla proběhly od 18 h recitály skupin Ajeto a Bezefšeho. Od 20 h navázal Country bál, na kterém hrál k tanci jablonecký Hazard, o předtančení se postarala skupina The Wings. Potlach v kině měl v podtitulu Jindřichohradecké úzkokolejky – kdo nebyl na Kaprouně, jakoby nežil. Od 11 h byl průvodčím po starých úzkých železnicích Belmondo, zahrál Lístek a celý pořad uváděl Šaolín. Hlavní koncert zahajoval v 15 h Vlajkou a poté na scénu uvedl Tomáš Hrubý první z šesti soutěžících kapel, které zvučil Jakub Lis. Na hlavním koncertu hostovala Sekvoj a závěrečnou tečku před předáváním cen vyplnily písničky Tonyho Linharta s Pacifikem. U slavnostního ohně se zpívalo jako vždy do brzkých ranních hodin. Plakát vyšel z dílny Jelena – Ivana Vydry, ilustrace do Notesu dodala Vítězslava Peří. Permanentka stála 200 Kč.

Skupiny: Ajeto Praha, Bezefšeho Praha, Hluboké nedorozumění Praha, Lístek Praha, Spolktrio Liberec, Trepka Nejdek, Vltavín Frýdlant. Hosté: Tony Linhart a Pacifik, Sekvoj. Divácké hlasování: 1. Lístek, 2. Bezefšeho, 3. Vltavín. Cena T.O. Jitro: Cestou za tebou (Alva – Jiří Matěk, Lístek). Cena OSJA: Nejlepší zpěvák: Bobr – Roman Piroch (Vltavín). Nejlepší vokál: Bezefšeho. Nejlepší instrumentalista: Sylva Čekalová (Panova flétna, Lístek)

Jizerská nota 2004 / přehlídka trampské písně

24. ročník, 24.–25. září 2004, Beseda v Raspenavě, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, MěÚ Hejnice

Jizerská nota se nesla ve znamení oslav 70 let trampingu v Jizerských horách, neboť v roce 1934 si jako první postavila první srub v Jizerkách T.O. Severní Ryves (později Rykatado). Páteční country bál, na kterém od 20 h hrály jablonecké kapely Berušky a BG Bazar a přetančení tradičně provedla taneční skupina The Wings, proběhl v sále Besedy v Raspenavě. Na Potlachu v kině se od 11 h uskutečnily hned dva křty knížek; povídky Náčelníka – Míly Nevrlého Bílý pavouk (vydalo sdružení Avalon) a Pavla Déčka Vinkláta Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934–2004 (vydalo nakl. Knihy 555), kterou pokřtil Miki Ryvola za účasti zástupců trampských generací od čtyřicátých let do současnosti. Déčko uvedl průřez historií trampingu i s promítáním dobových fotografií. Samostatný vstup měl Honza Dobiáš, bývalý redaktor Mladého světa. Potlach uváděl Šaolín a Déčko. Současně od 11 h vypukly obnovené soutěže a hry v autokempu nazvané Rolf zálesák. Hlavní koncert se kvůli vytrvalému dešti nastěhoval do raspenavské Besedy, kde koncert sedmi soutěžních kapel uváděl Tomáš Hrubý. S ne příliš ideální akustikou v sále bojoval zvukař Jakub Lis, který Notu zvučil naposledy. Namísto avizovaného Hop-Tropu přijel zahrát pouze jediný z trojice Samson – Jaroslav Lenk, Kapitán Kid se pro nemoc omluvil. Keramickou notičku jako poděkování obdržel Luk – Lumír Kučera, jeden ze tří zakladatelů Noty, který se s pořadatelským týmem po 23 letech rozloučil. Kvůli deštivému počasí slavnostní oheň nezahořel a v Besedě proběhl spíše komorní sejšn. Notes vyšel poprvé s barevnou obálkou, kterou zajistil pražský Avalon, do redakčního týmu se přidala Stráša –Jitka Bílská, o grafiku se postaral Mravenec – Zdeněk Antl.

Skupiny: Berušky Jablonec n. Nisou, Bezefšeho Praha, Lístek Praha, Přístav Brno, Sekvoj Praha, Vltavín Frýdlant, Zlatý orel Praha. Nepřijeli: Kapitán Kid, Přístav Brno. Hosté: Jaroslav Samson Lenk, Miky Ryvola. Divácké hlasování: 1. Bezefšeho (247), 2. Zlatý orel (206), 3. Lístek (201), 4. Sekvoj (145), 5. Berušky (107), 6. Vltavín (51). Cena T.O. Jitro: Zase už jdou (Oldřich Dolejš, Sekvoj). Cena OSJA: Nejlepší zpěvák: Oldřich Dolejš (Sekvoj). Nejlepší vokál: Bezefšeho. Nejlepší instrumentalista: Zuzana Vítová (Berušky).

Jizerská nota 2005 / přehlídka trampské písně

25. ročník, 23.–24. září 2005, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec

V pátek se od 20 h konal country bál stejně jako vloni v Besedě v Rapenavě. K tanci hráli BG Bazar, o předtančení se postarala skupina The Wings, nechyběly soutěže a tombola. Potlach v kině začal v 11 h a byl věnován nedožitým sedmdesátinám Wabiho Ryvoly, takže se promítal filmový klip Wabiho písně Made in Pade. Promítnut byl také Trampský týdeník č. 13 a prostor mezi jednotlivými bloky vyplňovala brněnská Ozvěna. V roli průvodců se vystřídali Tony – Michael Antony, Carmen – Jiří Lipka a Bodlák – Jan Hokeš za pomoci Belmonda –
Milana Plcha. Znovu souběžně probíhal v autokempu Rolf zálesák plný soutěží a her zvláště pro děti a mládež. Hlavní koncert za příznivého slunečného počasí začal v 15 h tradičně Vlajkou. Soutěžní kapely uváděl Tomáš Hrubý a došlo i na krátké rozhovory s kapelníky. O kvalitní nazvučení muzikantů staral nový a dodnes věrný zvukař Lišák – Pája Jindrák z Prahy. Pod příjemně hvězdnatou oblohou a písničkové atmosféře probíhal i slavnostní oheň. Notes upravil Mravenec a obsah z pera Déčka, Skukuma a Tonyho vyzdobila ilustracemi Stráša a Hvězdička. Pořadatelský tým se rozšířil o Hanu Plíhalovou, Marťu – Martinu Plíhalovou, Mrně – Moniku Holanovou, Doktora – Jana Rubeše, Ronnyho – Romana Adámka, Kýžu – Ladislava Vyšohlída ad.

Skupiny: Bezefšeho Praha, Chudinkové Praha, Lístek Praha, My3.AVI Praha, Nainzerát Praha, Ozvěna Brno, Pouta Pardubice, Sekvoj Praha, Spolktrio Liberec. Nepřijeli: Chudinkové Praha. Divácké hlasování: 1. Lístek (258), 2. Sekvoj (157), 3. Bezefšeho (139), 4. Ozvěna (129), 5. Pouta (104). 6. My3.AVI (84), 7. Spolktrio (79), 8. Nainzerát (48). Cena T.O. Jitro: Mezi mosty (Alva – Jiří Matěk, Lístek). Cena OSJA: Nejlepší zpěvák: Radka Geigerová (Bezefšeho). Nejlepší vokál: Ozvěna. Nejlepší instrumentalista: Jiří Horecký (trubka, perkuse, flétna My3.AVI Praha)

Jizerská nota 2006 / přehlídka trampské písně

26. ročník, 29.–30. září 2006, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec

Country bál se opět vrátil do hospůdky U Cimpla ve Ferdinandově, kde od 20 h zahrál k tanci BG Bazar, několik tanečních vstupů měli tanečníci z The Wings a diváci se mohli těšit z některé z výher v tombole. Potlach v kině si pro sebe v 11 h zabrala kapela i osada Paběrky banjisty a kreslíře Marko Čermáka (dříve Greenhorsns), která si připomínala 40 let své existence. Historií této party vtipně prováděl její člen Čiksika – Jiří Macek, rovněž hudební role připadla oslavenci. Přečteno bylo i několik povídek Fredyho Schuberta a o plynulý chod celého pořadu se starali glosátoři Tony a Belmondo. V sobotu se od 15 h rozjelo soutěžní klání kapel a současně Rolf zálesák, soutěže a hry určené nejmladším účastníkům pod vedením Havrana – Radka Sváška. V kempu nastal neskutečně teplý víkend, což se projevilo i na návštěvnosti s 500 diváky. Po bloku sedmi soutěžních kapel vystoupili jako hosté Paběrky a písničkář Kiďák – Vojtěch Tomáško s kytaristou Ríšou Melicharem. Notu naposledy uváděl Tomáš Hrubý, zvuk měl na starosti Pája Jindrák spolu s Šaolínem. Po vyhlášení vítězů, kteří si odnesli keramické ceny Bohuslavy Jelínkové, zapálila slavnostní oheň kapela Sekvoj slavící 25 let existence. Na hlavní putovní cenu přidělal její autor, Ivan Jelínek, druhý podstavec, neboť ten první byl již zaplněn mosaznými štítky s vítěznými písněmi a kapelami. Slavnostní oheň, zapálený ve 21 h, se pak stal nejpříjemnější tečkou za velmi podařeným festivalem. Ceny pro vítěze zajistila Sylva Čekalová, flétnistka Lístku, Notes vyzdobila kresbičkami Stráša a camrátka zhotovil Gargi.

Skupiny: Bezefšeho Praha, Hluboké nedorozumění Praha, Lístek Praha, Ozvěna Brno, Pětník Praha, Posázavský expres Praha, Sekvoj Praha. Hosté: Paběrky Marko Čermáka, Vojta Kiďák Tomáško a Ríša Melichar. Divácké hlasování: 1. Lístek (186), 2. Sekvoj (163), 3. Bezefšeho (137), 4. Ozvěna (111), 5. Pětník (95), 6. Hluboké nedorozumění (58), Posázavský expres (35). Cena T.O. Jitro: Čápi (Pitt – Petr Vyhlas, Ozvěna). Cena OSJA: Nejlepší zpěvák: Pavla Střechová-Dvořáčková (Ozvěna). Nejlepší vokál: Pětník. Nejlepší instrumentalista: Sylva Čekalová (Panova flétna, Lístek).

Jizerská nota 2007 / přehlídka trampské písně

27. ročník, 28.–29. září 2007, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, MěÚ Hejnice

Na velmi povedeném country bálu U Cimpla hrála jablonecká kapela Hazard, o předtančení se postarali tanečníci z The Wings a poprvé se uskutečnila úspěšná dražba trampských propriet a dalších všelijakých „bezcenností“. Od rána lilo, takže se celá Nota nastěhovala do kina. Potlach v kině za hudebního doprovodu Epy de Mye připomněl trampskou rubriku Táborový oheň v týdeníku Mladý svět, založenou a víc jak dvě desítky let tvořenou novinářem Janem Dobiášem, kterého zpovídal Belmondo. Bývalý redaktor Mladého světa, šéfredaktor Melodie a zkušený spíkr Porty v plzeňském Lochotíně, Svojšického slunovratu a Svojšického Letorostu se nechal umluvit do role konferenciéra Noty (mj. se jako divák zúčastnil již 1. ročníku v roce 1981). Dětské soutěže a hry nazvané Havraní pero byly kvůli dešti zrušeny. V 15 h začal v kině hlavní koncert sedmi soutěžících, o jehož klidnou a hudbě vstřícnou atmosféru se staral Honza Dobiáš. V diváky nacpaném kině si svého vystoupení viditelně užíval písničkář Wabi Daněk a kytarista Miloš Dvořáček. Jejich účinkování však muselo být předčasně ukončeno, v kině totiž musela proběhnout filmová projekce, a tak poslední písničky zazpívali už bez aparatury, kterou balil Pája Jindrák. Vyhlášení výsledků s předáváním cen proběhlo u slavnostního ohně a do rozfoukaných jisker se spustil písničkový maratón. Ceny vytvořila keramička Jana Kuthanová z Prahy a camrátka připravil Gargi – Vít Žíla. Občerstvení zajišťovala Bebe – Jana Budková s rodinou.

Skupiny: Bezefšeho Praha, Epy de Mye, Hluboké nedorozumění Praha, Lístek Praha, Přelet M.S. Blovice, Spolktrio Liberec, Sekvoj Praha. Hosté: Wabi Daněk a Miloš Dvořáček. Divácké hlasování: 1. Bezefšeho, 2. Sekvoj, 3. Lístek, 4. Epy de Mye, 5. Přelet M.S., 6. Spolktrio, 7. Hluboké nedorozumění. Cena T.O. Jitro: Ženy mužů (Maugli – Jan Přeslička, Epy de Mye). Cena OSJA: Nejlepší zpěvák: Jan Noha, ml. (Bezefšeho). Nejlepší vokál: Přelet M.S. Nejlepší instrumentalista: Timil – Vlastimil Marušák (saxofon, klarinet, Bezefšeho).

Jizerská nota 2008 / přehlídka folkové a trampské písně

28. ročník, 26.–27. září 2008, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec a MěÚ Hejnice

Po dobu konání festivalu vládlo nefalšované babí léto, které přilákalo na pět stovek diváků včetně těch nejmenších. Jizerská nota byla tradičně zahájena ve 20 h patečním country bálem U Cimpla se skupinou Hazard z Liberce. Nechyběly předtančení skupiny The Wings, tombola či dražba trampských doplňků se speciálním obřím masovým dortem darovaným firmou Klouček z Raspenavy. Novinkou se stala Dětská nota, soutěž skupin a sólistů do 18 let, kterou v sobotu od 11 h na hejnickém náměstí uváděl Miklon – Michal Miklánek z Bezefšeho. Z tohoto klání postoupily tři nejlepších skupiny do hlavního koncertu. Před tím se od 10 h uskutečnilo v kině vystoupení kouzelníka Alexe (připravilo Mateřské centrum Mateřídouška), a poté se v parčíku před kostelem konal program Na divokém západě, děti při něm plnily speciální úkoly, soutěžily a také si mohly odnést svůj rukodělný výrobek. Ve stejný čas začal Potlach v kině, kde se představil spisovatel Zdeněk Šmíd, autor oblíbených knih (Proč bychom se netopili, Proč bychom se nepotili, Trojí čas hor, Babinec ad.). Pokřtěna byla jeho sbírka povídek Jak nabalit plavou dívku (vydal Avalon, Praha). V programu za hudebního doprovodu Roháčů dostaly ještě prostor letošní Trapsavec a vítězné snímky fotosoutěže Brdská vločka. Ve 14 h vypukla hlavní soutěžní přehlídka Jizerské noty, na níž se představilo sedm folkových a trampských skupin. Na závěr jako host vystoupila kapela Roháči z Lokte n. Ohří. Průvodcem odpoledne byl Jan Dobiáš a o zvuk se staral Pája Jindrák. Po vyhlášení výsledků, kdy byly předávány keramické ceny Bohuslavy Jelínkové, byl ve 21 h zapálen slavnostní oheň, u něhož se sešla velká část diváků a muzikantů, takže zpívání znělo do časných ranních hodin. Notes vyšel v tradiční podobě a přinesl nejen profily jednotlivých kapel, ale další zajímavé čtení a tipy „kam po Notě“.

Skupiny: Bezefšeho Praha, Hluboké nedorozumění Praha, Chudinkové Praha, Kámen úrazu Praha, Ozvěna Brno, Sekvoj Praha. Nepřijeli: Lístek Praha. Host: Roháči Loket nad Ohří. Divácké hlasování: 1. Bezefšeho Praha (153), 2. Sekvoj Praha (147), 3. Ozvěna Brno (130), 4. Chudinkové Praha (98), 5. Hluboké nedorozumění Praha (58), 6. Kámen úrazu Praha (45). Cena T. O. Jitro: Zapomenutá trať (Jepťák – Ladislav Černý, Hluboké nedorozumění). Cena OSJA: Nejlepší zpěvák: Forzajt – Pavel Pavlík (Ozvěna). Nejlepší vokál: Bezefšeho. Nejlepší instrumentalista: Jan Noha, ml. (bicí, Bezefšeho).

Dětská nota 2008 / 1. ročník, 27. září 2008, centrum Hejnic
Skupiny: Atakama Jablonec n. Nisou, Duo D Jablonec n. Nisou, GF Band Frýdlant, Kabája Jablonec n. Nisou, Žito Česká Lípa. Host: Duo Jáma Jablonec n. N. Divácké hlasování: 1. Kabája (110), 2. Duo D (105), 3. Atakama (97). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Karel Novotný (Žito). Nejlepší vokál: Atakama. Nejlepší instrumentalista: Petr Holeček (baskytara, GF Band Frýdlant).

Jizerská nota 2009 / festival trampské a folkové hudby

29. ročník, 25.–26. září 2009, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice a sdružení Avalon Praha

Letos se mezi spolupořadatele vedle MěÚ Hejnice přidalo i sdružení Avalon z Prahy, jehož guru Tony – Michael Antony založil a vydává trampský časopis Puchejř, připravuje k tisku publikace trampských autorů a podílí se i na dalších akcích v trampské kultuře, jako je např. Trapsavec. Na Notě organizuje především Potlachy v kině, ale pomáhá zrovna kde je třeba. Páteční country bál U Cimpla měl od 20 h obvyklý průběh, hrála kapela Hazard, přetančení se ujali členové The Wings, proběhlo několik soutěží pro účastníky včetně tomboly a dražby. V sobotu připravilo Centrum Mateřídouška na 9.30 h v kině pohádku Koblížek na cestách (Divadlo Úsměv). Současně se konal v parku před kostelem soutěžní a dovednostní program pro děti Na divokém západě, jenž připravili Pavlína a Karel Horníkovi a Petra Petrnoušková. Komponovaný pořad Potlach v kině byl od 11 h tentokrát věnován rumunským, slovenským a ukrajinským Karpatům. Hostem byl spisovatel a přírodovědec Miloslav Nevrlý, autor věhlasných publikací Knihy o Jizerských horách, Karpatské hry ad. Pořad uváděl Tony, písničkami ho provázel Lístek a zvučila Alena Vítová z Berušek. Hlavní soutěžní přehlídku zahájila ve 14 h Vlajka a po ní přivítal diváky Honza Dobiáš, aby následně zval na pódium dětské skupiny a šestici soutěžních kapel, o jejichž nazvučení se staral Pája Jindrák. Na závěr se představila folková a swingová zpěvačka Jitka Vrbová se Stanislavem Chmelíkem a skupinou Knezaplacení. Po vyhlášení výsledků a předání cen z keramické dílny Katky Procházkové z Ferdinandova byl ve 21 h zapálen slavnostní oheň, kde se muzicírovalo do svítání. Občerstvení zajišťovala Olga Blablová s rodinou. Z jednotlivých částí programu festivalu natočil Čertík – Jaroslav Kvarda čtyři DVD, které si později zakoupily téměř dvě stovky zájemců.

Skupiny: Bezefšeho Praha, Epy de Mye Týn n. Vl., Hluboké nedorozumění Praha, Lístek Praha, Přelet M.S. Blovice, Sekvoj Praha. Host: Jitka Vrbová a Stanislav Chmelík, Knezaplacení. Divácké hlasování: 1. Lístek (263), 2. Epy de Mye (199), 3. Bezefšeho (191). Cena T. O. Jitro: Klid v tvých očích (Zbyněk Zatloukal, Lístek). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Jana Ježková (Přelet M.S.). Nejlepší vokál: Bezefšeho. Nejlepší instrumentalista: Sylva Čekalová (Panova flétna, Lístek), Jan Noha (bicí, Bezefšeho).

Dětská nota 2009 / 2. ročník, 26. září 2009, Autokemp Hejnice
Skupiny: Duo D Jablonec n. Nisou, Kabája Jablonec nad Nisou, Věndy Litomyšl. Divácké hlasování: 1. Věndy, 2. Duo D, 3. Kabája.

Jizerská nota 2010 / festival trampských a folkových skupin

30. ročník, 24.–25. 9. 2010, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice, Avalon Praha, Centrum Mateřídouška Hejnice

Po bleskové ničivé povodni, která 7. srpna 2010 zasáhla celé Liberecko, se organizátoři rozhodli uspořádat festival jako benefiční koncert pro oběti povodní na Frýdlantsku, resp. výtěžek měl jít na povodňové konto města Hejnice. Pořadatelé nabízeli k prodeji videozáznam z loňského ročníku, všechny skupiny vystoupily bez nároku na honorář, diváci kromě vstupného přispívali dalšími částkami. Dětská skupina Jen tak pod vedením jejich maminky Aleny Kozákové zorganizovala v Plzni sbírku a vybrala 3 950 Kč. V závěru festivalu byla vyhlášena celková suma 48 950 Kč, která však nebyla konečná, neboť ještě probíhal prodej DVD JN 2009. Na patečním country bále U Cimpla od 20 h hrála před zaplněným sálem kapela BG Bazar z Jablonec nad Nisou a již po několikáté se předtančení ujala skupina The Wings, v trampské dražbě byl vydražen plakát z 1. ročníku 1981 za 550 Kč. V sobotu dopoledne před kostelem proběhly dětské soutěže a hry a tvůrčí dílny za účasti 120 dětí. Současně v centru Hejnic probíhala Dětská nota, jíž se zúčastnily tři skupiny. Na Potlachu v kině, uváděném Tonym a Belmondem, vystoupil Kapitán Kid – Jaroslav Velinský, Robyn – Jiří Maršík a Ribíz – Radko Kocvera s písničkami a vzpomínkami na tramping šedesátých let v Jizerských horách a jejich T.O. Island. Hlavní koncert jubilejního 30. ročníku byl ve 14 h zahájen Vlajkou zpívanou všemi muzikanty. V průběhu koncertu, který provázely dešťové přeháňky, zpovídal Honza Dobiáš zasloužilé organizátory a pamětníky: Libuše Svobodová (v lednu 2010 zemřel její manžel Standa Svoboda, který coby předseda TJ Autobrzdy v letech 1984–90 Notu pořádal), Gamby – Petr Vostřák, Jéňa – Jan Zeman, Tony – Michael Antony, Déčko – Pavel Vinklát. Svou zdravici a poděkování za příspěvek pro oběti povodní přednesl starosta Hejnic Jiří Horák. Hosty povedeného koncertu byl Kapitán Kid, Miki Ryvola a Pekaringo z Bratislavy. Při vyhlašování výsledků byly předány keramické aromalampy s notičkami vyrobené Tanakou – Katkou Procházkovou, a kromě nich získala Zlatou notu kapela Lístek. Výborně nazvučený areál měl zvukař Pája Jindrák. Poté vzplál oheň, který ovšem po selhání fakulí, nesených čtyřmi ohnivci ženského pohlaví, musel rozfoukat „autor“ hranice Bobr – Jan Fol. Tentokrát se o klidnější ohňové zpívání zasloužila bratislavská kapela Pakaringo s dalšími muzikanty. Přítomné ani vytrvalejší déšť od ohně nevyhnal, vytrvalci prý vydrželi do 4 h. Celkem se Noty zúčastnilo ca 450 diváků a o jejich občerstvení se starala rodina Olgy a Lojzy Blablových a její přátelé. Zvukař Pája Jindrák dal Notě k narozeninám dárek: zdarma dopravil a postavil profesionální podium s osvětlením. Autorem plakátu byl liberecký grafik a nakladatel Roman Karpaš a camrátka zajistil Gargi. Plánovaná výstava všech minulých ročníků se neuskutečnila. Z letošního ročníku vznikl videozáznam, jeho autor Čertík – Jaroslav Kvarda dal sestřihaná DVD k prodeji na konci listopadu.

Skupiny: Bezefšeho Praha, Bob a Bobci Hrob, Lístek Praha, Marien Pardubice, Sekvoj Praha, Stráníci Osek
Hosté: Kapitán Kid, Miki Ryvola, Pekaringo Bratislava. Divácké hlasování: 1. Sekvoj Praha (223) 2. Bezefšeho Praha (191), 3. Lístek Praha (183),4. Bob a Bobci Hrob (181), 5. Stráníci Osek (105), 6. Marien Pardubice (102). Cena T. O. Jitro: Hodiny (Alva – Jiří Matěk, Lístek). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Hana Jansová (Bezefšeho), Nejlepší instrumentalista: Zubřík – Zbyněk Rosendorf (Marien), Nejlepší vokál: Bob a Bobci Hrob. Zlatá nota: Lístek Praha (za přínos trampské písni a opakovanou účast na Notě v letech 1993–2010 s výjimkou r. 2008).

Dětská nota 2010 / 3. ročník, 25. září 2010, centrum Hejnic
Skupiny: Duha Jablonec n. Nisou, Jen tak Plzeň, Věndy Litomyšl. Divácké hlasování: 1. Jen tak (273), Duha (244), Věndy Litomyšl (228). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Andrea Bělíková (Duha). Nejlepší instrumentalista: Jana Věnečková (Věndy). Nejlepší vokál: Jen tak.

 

Jizerská nota 2011 / festival trampských a folkových skupin

31. ročník, 23.–24. září 2011, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice, Avalon Praha, Centrum Mateřídouška Hejnice

O poslechovou, ale především taneční muziku se na pátečním country bále U Cimpla od 20 h starala jablonecká kapela Handl, skupina The Wings provedla několik tanečních ukázek, v programu proběhla trampská dražba i tombola. Dětská nota, kterou letos poznamenala neúčast dvou skupin, se konala v rámci hlavního koncertu. Od 10.30 h probíhal na hejnickém náměstí program soutěží a her Na divokém západě. Potlach v kině byl od 11 h věnován skupině Sekvoj a jejich třicátinám. Pořadem provázel Honza Dobiáš, písničky Sekvoje byly prokládány promítáním fotografií jednotlivých členů z trampského mládí a snímky z nejrůznějších koncertů a vystoupení. Vzpomenut byl jejich banjista Mirek Burian, který v lednu 2011 odešel do muzikantského nebe. Soutěžní přehlídka začala ve 14 h a počasí jí přálo. Koncert konferoval Honza Dobiáš a zvučil Pája Jindrák. Jako první host vystoupilo Bezefšeho a před vyhlášením výsledků se hostovské role ujal Tony Linhart se svým Pacifikem, divoký „kotel“ pod pódiem nechtěl pak kapelu pustit z pódia. Slavnostní oheň vzplál ve 21 h a opět se u něho zpívalo do pozdních nočních hodin. Ceny vytvořila Tanaka – Katka Procházková, camrátka vyrobil Gargi. Plakát poprvé navrhl grafik Petr Bíma, který také upravil i logo Noty do podoby trsátka. Z jednotlivých částí programu Noty opět pořídil Čertík – Jaroslav Kvarda čtyři DVD, které se dostaly do prodeje. Ještě jedna smutná zpráva – v červnu zemřel osvětlovač a promítač v kině Karel Brener, který se od 2. ročníku podílel na hlavních koncertech v Perunu a pak hlavně na komponovaných pořadech Potlach v kině, a který tuhle „naši“ muziku miloval.

Skupiny: Bob a Bobci Hrob, Lístek Praha, Ozvěna Brno, Sekvoj Praha, Šantré (Bezinky) Praha, Tempo di vlak Ostrava. Host: Tony Linhart a Pacifik, Bezefšeho. Divácké hlasování: 1. Sekvoj Praha (296) 2. Tempo di vlak (175), 3. Lístek Praha (142), 4. Bob a Bobci Hrob (101), 5. Ozvěna Brno (100), 6. Šantré (Bezinky) Praha (70). Cena T. O. Jitro: Tulák po hvězdách (Cowboy – Robin Hill, Tempo di vlak). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Dušan Vainer (Šantré). Nejlepší instrumentalista: Jiří Hanusek (kytara, Tempo di vlak). Nejlepší vokál: Bob a Bobci Hrob.

Dětská nota 2011 / 4. ročník, 24. září 2011, centrum Hejnic
Skupiny: Jen tak Plzeň, Věndy Litomyšl. Nepřijeli: Martin a Katka Chrást, SK20.CZ Chrást. Divácké hlasování: 1. Jen tak Plzeň (279), 2. Věndy Litomyšl (260). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Jana Věnečková (Věndy). Nejlepší instrumentalista: Iva Věnečková (klávesy, Věndy). Nejlepší vokál: Jen tak Plzeň.

Jizerská nota 2012 / přehlídka folkové a trampské písně

32. ročník, 28.–29. září 2012, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice, Avalon Praha

Na pátečním country bále U Cimpla od 20 h zahrály Nudličky, diváci ocenili nové choreografie skupiny The Wings i tradiční tombolu a trampskou dražbu. Během sobotního dopoledne probíhala od 10 h v centru Hejnic Dětská nota, odkud postoupili tři nejlepší účinkujících do odpoledního finále. Pro děti byly uspořádány nejrůznějších pohybové a zručnostní soutěže a tvůrčí výtvarné dílny Na divokém západě. Souběžně od 11 h probíhal komponovaný pořad Potlach v kině s podtitulem trampský humor a smích, myšleno v povídkách, písničkách, kreslených vtipech či filmových dokumentech, kterým provázeli Tony a Belmondo. Několik hudebních vstupů patřilo Hlubokému nedorozumění, které nahradilo plánované humorné songy skupiny Chudinkové, jíž sklátila nemoc. Jizerská nota se oblékla do prosluněných šatů babího léta, takže dorazilo pět stovek diváků.
Ve 14 h měl ve svérázném oblečku konferenciérskou premiéru Jaroslav Handlíř, kapelník country skupiny BG Bazar, Handl ad., který doslova rozjel písničkový vlak v podání šesti kapel. V roli hostů se nejdříve představil folkrockový liberecký Jarret (poprvé na Notě vystupovali v roce 1994). Závěr festivalu, ještě před vyhlášením výsledků diváckého hlasování a poroty, patřil brněnskému Kamelotu. Konkrétně ho tvořili kytaristé Roman Horký a Viktor Porkristl a hráč na foukací harmoniku Morten Alqvist. O dobrý zvuk pečoval Pája Jindrák. Po předání keramických „ptákonot“ Bohunky Jelínkové vítězům zazněla závěrečná Kidova píseň a hned na to byl zapálen tradiční slavnostní oheň. Vydržel plát za zpěvu trampských i folkových evergreenů do časných ranních hodin. Plakát připravil Petr Bíma. O občerstvení se starala opět rodina Olgy a Lojzy Blablových spolu s Janou Budkovou a Soňou Kudrnáčovou. Tak jako v předchozích letech (2009, 2010, 2011) i z letošního ročníku byl Čertíkem – Jaroslavem Kvardou pořízen videozáznam všech částí programu Noty a celý komplet všech DVD byl nabízen na webových stránkách pořadatelů.

Skupiny: Bob a Bobci Hrob, Heuréka Kladno, Hluboké nedorozumění Praha, Chrpa Chrudim, Naopak Dobříš, Sekvoj Praha. Nepřijeli: Chudinkové Praha. Hosté: Kamelot – Roman Horký Brno, Jarret Liberec. Divácké hlasování: 1. Sekvoj Praha (211) 2. Bob a Bobci Hrob (170), 3. Hluboké nedorozumění Praha (169), 4. Chrpa Chrudim (136), 5. Naopak Dobříš (131) 6. Heuréka Kladno (59). Cena T. O. Jitro: Vlídný kout (Přemysl Vágner, Sekvoj). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Bubo – Lenka Špinková (Bob a Bobci). Nejlepší instrumentalista: Petra Zajíčková (kytara, Naopak). Nejlepší vokál: Naopak.

Dětská nota 2012 / 5. ročník, 29. září 2012, centrum Hejnic
Skupiny: Duo Kozák–Kulíšek Praha, Michal Horák Vysoká n. Labem, Jen tak Plzeň, Darina Kabrhelová Česká Třebová. Nepřijeli: Exit Praha. Host: Proudy Frýdlant. Divácké hlasování: 1. Michal Horák (245), 2. Jen tak Plzeň (243), 3. Duo Kozák– Kulíšek (142), 4. Darina Kabrhelová. Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Michal Horák. Nejlepší instrumentalista: Michal Horák. Nejlepší vokál: Jen tak.

Jizerská nota 2013 / festival trampských a folkových skupin

33. ročník, 27.–28. září 2013, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice, Avalon Praha

Na pátečním country bále hrála od 20 h jablonecká kapela Nudličky, členové The Wings se již po několikáté ujali předtančení a jako obvykle se konala tombola a dražba historických trampských propriet. Sobotní dvojprogram na náměstí v Hejnicích začínal v 10 h, jednak probíhala vystoupení mladých kapel a sólistů Dětská nota, uváděná Pavlem Hurtem, a současně Na divokém západě, hravé soutěžení pro děti s tvorbou výrobků z přírodních materiálů. Potlach v kině se od 11 h věnoval uplynulých 40 letům pražské skupiny Chudinkové, samozřejmě za jejich přítomnosti a zásadního muzikantského přispění. Jednotlivé etapy čtyřicetiletého života skupiny, která kdysi ke svému jménu získala dovětek Zájmové sdružení pro zesurovění trampské písně, představoval Tony a Belmondo Ve 14 h zazněla Vlajka a nato se rozběhl víc jak šestihodinový maraton písniček, který uváděl Honza Dobiáš a zvučil Pája Jindrák. Jako hosté vystoupilo manželské duo Stráníci spolu s Mirkem Ošancem (dříve A hosté Liberec). Po předání cen vítězům vzplán slavnostní oheň, jenž postavil Bobr – Jan Fol, a při němž zpívání a klábosení trvalo dlouho do noci. O plakát se postaral opět grafik Petr Bíma, ceny vyrobil dětský keramický kroužek ZŠ Hejnice pod vedením Libuše Kučinové a Hany Podroužkové, camrátka zajistil Gargi. Vydán byl dosud poslední festivalový zpravodaj Notes 2013, vycházející od roku 1994 (20 čísel), který v průběhu let redakčně připravovali Stráša, Déčko, Skukum ve spolupráci s Tonym, Cimburou, Belmondem, Carmenem ad. Notes graficky upravovalo několik grafiků, např. Draculea, Mravenec, Jelen, Petr Bíma, a ilustrovala řada amatérských kreslířů. Občerstvení po oba dny zajištovala Olga Blablová s rodinou a přáteli.

Skupiny: Bob a Bobci Hrob, Heuréka Kladno, Hluboké nedorozumění Praha, Lístek Praha, Naopak Dobříš, Sekvoj Praha. Hosté: Stráníci a Míra Ošanec. Divácké hlasování: 1. Sekvoj Praha (135), 2. Lístek Praha (125), 3. Bob a Bobci Hrob (111), 4. Naopak Dobříš (98), 5. Hluboké nedorozumění Praha (55), 6. Heuréka Kladno (48). Cena T. O. Jitro: Brácha (Alva – Jiří Matěk, Lístek). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Petra Zajíčková (Naopak). Nejlepší instrumentalista: Ježek – René Kříž (kytara, Bob a Bobci). Nejlepší vokál: Bob a Bobci.

Dětská nota 2013 / 6. ročník, 28. září 2013, centrum Hejnic
Skupiny: Michal Horák Vysoká n. Labem, Jen tak Plzeň, David Polák Jablonec n. Nisou, Pros!m Jablonec n. Nisou, Proti proudu Jablonec n. Nisou, Védévé (Venda+David+Vilda) Jablonec n. Nisou. Host: Proudy Frýdlant. Divácké hlasování: 1. Michal Horák (125), 2. Jen tak Plzeň (119), 3. Védévé (101). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Michal Horák. Nejlepší instrumentalista: Tomáš Kozák. Nejlepší vokál: Jen tak.

Jizerská nota 2014 / nekonala se!

Plánovaný termín konání 26.–27. září 2014, Autokemp Hejnice

Tento ročník měl v záměru připomenout 80 let od vzniku trampingu v Jizerských horách. Přípravy organizátorů probíhaly od jarních měsíců, ale v půli července se vedení pořadatelského občanského sdružení Jizerské aktivity rozhodlo z ekonomických důvodů, tedy pro nedostatek financí na krytí výdajů tento ročník neuspořádat. To vyvolalo řadu diskusí mezi příznivci festivalu a také vedlo k neshodám v pořadatelském týmu, takže se část spolupracovníků a nečlenů sdružení, Marťa – Martina Plíhalová, Hanka Plíhalová, Beruška – Jana Tenglerová ad., rozhodla uspořádat týden před tradičním termínem Noty „náhradní“ přehlídku v hospůdce U Kozy pod názvem Přátelé Jizerské noty. Na podzim pak z různých důvodů odešli po dvaceti letech organizování Noty ze sdružení Halma – Martin Halmich, Madla – Jana Brnová, Píďa –Pavel Brna, Ála – Alena Halmichová. Ještě na konci roku 2014 se z podnětu Havrana – Martina Nováka a Myšáka – Martina Habra utvořil nový tým, který se v osmičlenném složení: Déčko, Myšák, Havran, Bazalka, Jana, Soňa, Terka, Šerif pravidelně měsíčně scházel, radil se o finančním krytí festivalu, promýšlel festivalovou koncepci programu, diskutoval o dramaturgii či o zajištění služeb v autokempu.

Jizerská nota 2015 / festival folkových, trampských a country skupin

34. ročník, 25.–26. září 2015, Autokemp Hejnice. Pořadatel: občanské sdružení Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice

V programu festivalu pořadatelé zrušili po mnoho let oblíbený páteční country bál a místo něho se od 19 h odehrál trampský sejšn – Slezina u Cimpla, který však nebyl příliš divácky navštívený. V sobotu se od 10 h v kempu konala Dětská nota, z šesti účinkujících si tři nejlepší skupiny zahrály v odpolední části pro dospělé kapely. Po celé dopoledne pod organizací Šerifa – Martina Ježka probíhaly tvůrčí dílničky a nejrůznější soutěže. Děti si mohly prohlédnout típí s ukázkami indiánského vybavení. Ve 13 h přivítali diváky společně spíkři Honza Dobiáš a Belmondo – Milan Plch a vzápětí rozběhli soutěžní přehlídku, kterou „přepůlilo“ vystoupení Sekvoje, prvního hosta koncertu. Po skončení soutěžní části se poprvé nesčítaly hlasy diváků z anketních lístků, ale každý divák obdržel u vstupu deset podložek, které pak navlíkal na tyčku u konkrétní kapely, čímž se celý proces vyhodnocení hlasování významně urychlil. Následně vystoupila jako druhý host pražská skupina Neřež (dříve Nerez) složená z kytaristů Zdeňka Vřešťála a Víta Sázavského a baskytaristy. Poté následovalo vyhlášení výsledků a předání keramických cen, které vytvořili Hanka Podroužková a Déčko. U slavnostního ohně se tradičně hrálo a zpívalo do dlouhé noci. O plakát a další propagaci se postaral Havran, občerstvení zajišťoval Drobeček – Jaroslav Rydval, pořadatel festivalu v osmdesátých letech.

Skupiny: Berušky Jablonec nad Nisou, Flastr Mladá Boleslav, Kvokál Praha, Modrotisk Jablonec, Liberec, Praha, Myland Děčín, Naopak Dobříš, Passage Teplice. Hosté: Neřež, Sekvoj. Divácké hlasování: 1. Berušky Jablonec nad Nisou, 2. Modrotisk Jablonec, Liberec, Praha, 3. Kvokál Praha, 4. Flastr Mladá Boleslav, 5. Naopak Dobříš, 6. Myland Děčín, 7. Passage Teplice. Cena T. O. Jitro: Anglie (Klekí – Martin Podešva, Naopak). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Hana Černá (Flastr). Nejlepší instrumentalista: Václav Spurný (harmonika, Kvokál). Nejlepší vokál: Berušky.

Dětská nota / 7. ročník, 26. září 2015, Autokemp Hejnice
Soutěžní skupiny a sólisté: Jen tak Plzeň, Made by Perents Jablonec n. Nisou, Petra Ouhelová Jablonec n. Nisou, Laura Palarcová Jablonec n. Nisou, Danny – Daniela Ulrichová Jablonec n. Nisou, Sabina Uxová Kolín. Divácké hlasování: 1. Danny – Daniela Ulrichová, 2. Jen tak, 3. Made by Perents, 4. Sabina Uxová, 5. Petra Ouhelová, 6. Laura Palarcová. Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Laura Palarcová. Nejlepší vokál: Jen tak. Nejlepší instrumentalista: Majda Šmídová (flétna).

Jizerská nota 2016 / festival folkových, trampských a country skupin

35. ročník, 23.–24. září 2016, Autokemp Hejnice. Pořadatel: zapsaný spolek Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice

V pátek večer se od 19 h v autokempu poprvé odehrál Open air neboli recitály skupin různých hudebních žánrů. Letošní Notu zahájili sami pořadatelé coby příležitostná skupina Demyha (Déčko, Myšák, Havran, Adík) a po nich následovali další čtyři účinkující svou čtyřicetiminutovou produkcí. Večer ještě pokračoval zpíváním u malého ohně a ve stánku. Dětskou notu od 10 h uváděl Pavel Hurt, do soutěže se přihlásilo pět skupin a sólistů, z nichž si tradičně tři nejlepší zahráli v odpolední bloku. Pro dětské návštěvníky byly uspořádány hry a soutěže včetně tvůrčích dílen. Hlavní koncert otevřela od 13 h Vlajka v podání Cestářů. Pak jednotlivé kapely uváděli na scénu společně Belmondo a Čára – Jiří Hantl, který se na Notu vrátil po 23 letech (naposledy ji uváděl v roce 1993). Jako hosté vystoupily dvě skupiny, nejdříve Sekvoj a na závěr koncertu Cop z Plzně. Pája Jindrák se už po několikáté staral o dobré nazvučení areálu. Vítězné skupiny a jednotlivci získaly keramické ceny z dílny Déčka. Slavnostní oheň byl opět oslavou písniček, které zněly dlouho do tmy. Plakát graficky upravil Havran – Martin Novák, když na něj použil ilustraci Bronislava Kráčmara z noťáckého zpěvníku z roku 1983. Zřejmě nikdo nezaznamenal úpravu názvu pořadatelského sdružení Jizerské aktivity z Liberce, přídomek občanské sdružení muselo být dle zákona nahrazeno souslovím zapsaný spolek (ZSJA).

Open air: Demyha Liberec, Stan Band Liberec, Spare Parts Liberec, Heuréka Kladno. Skupiny: Alibaba Olomouc, Bezefšeho Praha, Cestáři Praha, Epy de Mye Týn n. Vl., Fork Road Mladá Boleslav, Hluboké nedorozumění Praha, Adéla Jonášová České Budějovice. Host: Cop Plzeň, Sekvoj Praha. Divácké hlasování: 1. Epy de Mye, 2. Bezefšeho, 3. Adéla Jonášová, 4. Fork Road, 5. Alibaba, 6. Hluboké nedorozumění, 7. Cestáři. Cena T. O. Jitro: Namaluj (Pavel Škop, Hluboké nedorozumění). Ceny ZSJA: Nejlepší zpěvák: Adéla Jonášová. Nejlepší instrumentalista: Jiří Krbeček (Alibaba). Nejlepší vokál: Fork Road. Cena Sekvoje: Alibaba.

Dětská nota 2016 / 8. ročník, 24. září 2016, Autokemp Hejnice
Skupiny: Blue Night Jablonec n. Nisou, Tesák – René Matlášek Ostrava, Self Made Ostrava, Spolužáci Luštěnice, Sabina Uxová Kolín. Host: Danny – Dana Ulrichová Jablonec n. Nisou. Porota a divácké hlasování: 1. Self Made, 2. Tesák – René Matlášek, 3. Blue Night, 4. Sabina Uxová, 5. Spolužáci.

Jizerská nota 2017 / festival folkových, trampských a country skupin

36. ročník, 29.–30. září 2017, Autokemp Hejnice. Pořadatel: zapsaný spolek Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice

Z loňského ročníku se udržely páteční recitály na scéně Open air, které odstartovaly letošní Notu. I když nebyla příliš velká návštěvnost, byla cítit radost z poslechu v příjemné kamarádské atmosféře. Po skončení recitálů pokračoval večer známými písničkami v blízkosti občerstvení. Na letošní muzikantskou sobotu se konečně vrátilo pravé babí léto, takže slunce hřálo záda víc jak 300 diváků až do svého západu. Dopoledne od 10 h patřilo Dětské notě, kterou uváděl Pavel Hurt, z níž porota i diváci vybrali trojici nejlepších, která dostala možnost se předvést v hlavním koncertu. Souběžně s Dětskou notou opět probíhaly pro děti a mladé různé dovednostní soutěže a každý si mohl něco vyrobit z přírodních materiálů. Soutěžní část „dospělé“ Noty, zahájené ve 13 h, poprvé uvádělo manželské duo Bublina – Pavlína Plchová, Belmondo – Milan Plch. Jako první host dostala prostor Sekvoj a vyvrcholení letošní soutěžní přehlídky obstaral Robert Křesťan a Druhá tráva. Po oba dny všechny kapely zvučil Pája Jindrák. Diváky vybrané vítězné kapely a porotou jednotliví muzikanti pak měli plné ruce práce při odnášení cen. Předávaly se totiž doposud nejtěžší ceny, co kdy na Notě byly. Vznikly tak, že Šerif obrovité valouny z řeky částečně seřízl a Soňa na hladkou plochu namalovala přírodní a muzikantskou symboliku. Dlouho do noci zářící slavnostní oheň pak podtrhl po všech stránkách, tedy i včetně počasí, povedený ročník. Zatím jen v kuloárech se začalo šířit, že Sekvoj končí, a její vystoupení bylo na Notě poslední. Kapela, s níž se zakladatelé festivalu udržovali přátelské vztahy od jejího založení v roce 1982, a která pak dostávala každoroční nabídku účasti na Notě i jiných hudebních akcích, zde bude rozhodně chybět.

Open Air: Demyha Liberec, Větrno Liberec, Jenmy, Shortfingers, Vilém Roubíček & Pishtones. Skupiny: Isara Mladá Boleslav, Načas Praha, Nová sekce Praha, Naopak Dobříš, Poslední vagón Karlovy Vary, Sem-Tam Týn nad Vltavou, Spolktrio Liberec. Hosté: Robert Křesťan a Druhá tráva, Sekvoj Praha. Divácké hlasování: 1. Isara Mladá Boleslav, 2. Načas Praha, 3. Sem-Tam Týn nad Vltavou, 4. Naopak Dobříš, 5. Poslední vagón Karlovy Vary, 6. Nová sekce Praha, 7. Spolktrio Liberec. Cena T. O. Jitro: Ohlodaná kost (Michal Pravec, Načas Praha). Ceny ZSJA: Nejlepší zpěvák: Petra Zajíčková (Naopak). Nejlepší instrumentalista: Vojtěch Zícha (banjo, Sem-Tam). Nejlepší vokál: Sem-Tam. Cena Sekvoje: Načas Praha.

Dětská nota 2017 / 9. ročník, 30. září 2017, Autokemp Hejnice
Skupiny: Malý Henry Praha, Mareks Stráž p. Ralskem, Sabina Uxová Kolín, Danny – Daniela Ulrichová Jablonec n. Nisou, Ornament Jablonec n. Nisou. Nepřijeli: Spolužáci Luštěnice. Divácké hlasování: 1. Malý Henry, 2. Mareks, 3. Danny – Daniela Ulrichová, 4. Sabina Uxová, 5. Ornament. Ceny ZSJA: Nejlepší zpěvák: Sabina Uxová. Nejlepší instrumentalista: E. Kočárková (klávesy, Ornament). Nejlepší vokál: Ornament.

Jizerská nota 2018 / festival folkových, trampských a country skupin

37. ročník, 28.–29. září 2018, Autokemp Hejnice. Pořadatel: zapsaný spolek Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice

Na pátečních recitálech Open air, které se odehrávaly pod zataženým nebem, se představily nové, dosud zde nevystupující skupiny. Po jejich produkci rozezpívávali kytaroví vytrvalci usínající kemp dlouho do noci. Sobotní slunečné počasí nahrálo pořadatelům do karet, načež se organizace rozjela v optimistické náladě. Na Dětskou notu, kterou uváděli Bublina s Belmondem, se letos přihlásili pouze tři účinkující, ale nouze o dobré výkony muzikantů a zpěváků rozhodně nebyla. Hlavní koncert vypukl od 13 h a divákům se z osmi kapel představilo pět zcela poprvé, takže s rozhodnutím, komu dát svůj hlas to neměli jednoduché. Závěr soutěžní přehlídky patřil duu Slávek Janoušek a Luboš Vondrák a jejich občasnému spoluhráči kytaristovi Láďovi Zítkovi. Nutno dodat, že jejich satirické a vtipné písně opakovaně rozhýbaly bránice k potěše všech posluchačů. Předání cen, probíhalo již za tmy, a tak pod pódiem zářící svíčky ve tvaru osminové noty bylo velmi působivé (drátěnou podložku Notě věnoval jeden manželský pár). O kvalitní zvuk se staral Pája Jindrák. Diváci a muzikanti se pak přesunuli ke slavnostnímu ohni, který za zvuků několika kytar vydržel hořet do pozdních nočních hodin. Plakát zajistil Havran a keramické ceny vytvořil Déčko. Letošního 26. dubna nás opustil Gamby – Petr Vostřák, od konce šedesátých let organizátor kultury v Jablonci n. Nisou a Liberci, vedoucí Experimentálního studia, Lidových sadů a někdejší předseda Country & Western Clubu, který pořádal Jizerskou notu v letech 1990–98.

Open Air: Demyha (Déčko a Myšák), Klekni Liberec, Disneyband, Dorys, Shortfingers. Skupiny: Faux Pase Fonet Dobřany, Handl Jablonec nad Nisou, Isara Mladá Boleslav, Pětník Praha, Pavel Petran a kapela Kladno, Pavel Tabásek Jasenná, Terrakota Praha, Trapas Hořovice. Host: Slávek Janoušek, Luboš Vondrák + Láďa Zítka. Divácké hlasování: 1. Terrakota Praha, 2. Isara Mladá Boleslav, 3. Pavel Tabásek Jasenná, 4. Pětník Praha, 5. Pavel Petran a kapela Kladno, 6. Faux Pase Fonet Dobřany, 7. Trapas Hořovice, 8. Handl Jablonec nad Nisou. Cena T. O. Jitro: Berounka (L. Tauš a M. Bernátová, Trapas). Ceny OSJA: Nejlepší zpěvák: Zuzana Pokorná (Faux Pase Fonet). Nejlepší instrumentalista: Fox – Radek Kučera (kytara, Terakota). Nejlepší vokál: Pětník.

Dětská nota 2018 / 10. ročník, 29. září 2018, Autokemp Hejnice
Skupiny: Gold´n Creek Jablonec n. Nisou, Doktor – Tomáš Hejkal Jablonec n. Nisou, Sabina Uxová Kolín. Divácké hlasování: 1. Doktor – Tomáš Hejkal, 2. Gold´n Creek, 3. Sabina Uxová. Ceny ZSJA: Nejlepší zpěvák: Doktor – Tomáš Hejkal. Nejlepší instrumentalista: Vojtěch Šlajs (banjo, Gold´n Creek). Nejlepší vokál: Gold´n Creek.

Jizerská nota 2019 / festival folkových, trampských a country skupin

38. ročník, 27.–28. září 2019, Autokemp Hejnice. Pořadatel: zapsaný spolek Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice

V pátek od 19 h vypukl zahajovací koncert jako Open air, na němž vystoupily zaběhnuté kapely, ale i příležitostná seskupení, třeba Luboš Javůrek s Šany a přáteli, mj. s Myšákem, hráčem na baskytaru z pořadatelského týmu. Večer tradičně pokračoval muzicírováním v blízkém stánku se zlatavým mokem. Dětskou notu od 10 h ovládla pětice mladých skupin a sólistů, kteří ukázali, že když se hudebnost v dětech rozvíjí a podporuje, přináší své plody. Svým povzbudivým i kritickým soudem povzbudil mladé hudebníky Monty, jeden z porotců. Ve 13 h festival zahájila Vlajka a poté Bublina s Belmondem uváděli soutěžní kapely s podrobným zasvěceným komentáře z jejich historie. V průběhu koncertu se držela minuta ticha za Pavla Hurta, kytaristu a zpěváka Sekvoje, který v neděli 24. března po těžké nemoci zemřel. Pája Jindrák opět předváděl kvality své zvukové aparatury. Počasí Notě přálo jen do produkce prvních dvou kapel, následně se rozpršelo, ale naštěstí se obloha obrátila alespoň do střídavé deštivo-slunečné varianty. Jakmile vystoupil se svým spolem Žalman – Pavel Lohonka, jak bývá u něho zvykem, trochu skráplo – prostě je to mág! Po několika Žalmanových přídavcích si kapely přebíraly ceny tentokrát od kovářského mistra Tonyho Vlčka. Je pravdou, že naposledy byly kované ceny připraveny pro vítěze v roce 1983, ale Notu „svazáci“ na poslední chvíli zakázali, a tak zůstaly pořadatelům. Zapálená hranice již hřála za svitu hvězd a vše se tedy v dobré obrátilo. O plakát se postaral Havran. Jistou novinkou pro příští ročníky bylo rozhodnutí dramaturgie, že vítěz diváckého hlasování si na následujícím ročníku zahraje jako host.

Open air: Déčko + Katka + Kuba Liberec, Klekni Liberec, Šany – Petra Šanclová Brno, Luboš Javůrek a přáteli, Brno. Skupiny: Báry Děčín, Bezefšeho Praha, BG Bazar Jablonec nad Nisou, Choroši střední Čechy, Monty – Jiří Motyčák Přibice, Spolektiv České Budějovice, Terrakota Praha, Vomiště Děčín. Host: Žalman & spol. Divácké hlasování: 1. Monty – Jiří Motyčák (128), 2.–3. Bezefšeho Praha a Terrakota Praha (112), 4. Spolektiv České Budějovice (88), 5. BG Bazar Jablonec nad Nisou (86), 6. Vomiště Děčín (76), 7. Báry Děčín (74), 8. Choroši střední Čechy (28). Cena T. O. Jitro: Kraken (Petr Ovsenák/Petr Ovsenák a Tomáš Machalík, Choroši). Ceny ZSJA: Nejlepší zpěvák: Oldřich Dolejš (Terrakota). Nejlepší instrumentalista: Antonín Vidlák (Spolektiv). Nejlepší vokál: Báry.

Dětská nota 2019 / 11. ročník, 28. září 2019, Autokemp Hejnice
Skupiny: Ája Nýdrlová Chrastava, G-Sis Jablonec n. N., Doktor – Tomáš Hejkal Jablonec n. N., Eliška Jaroušová Jablonec n. N., Štěpánka Berberová Chrastava. Porota a divácké hlasování: 1. Eliška Jaroušová, 2. Ája Nýdrlová, 3. Doktor – Tomáš Hejkal, 4. G-Sis, 5. Štěpánka Berberová. Ceny ZSJA: Nejlepší zpěvák: Doktor – Tomáš Hejkal. Nejlepší instrumentalista: Ája Nýdrlová (piáno). Nejlepší vokál: G-Sis.

Jizerská nota 2020 / festival folkových, trampských a country skupin

39. ročník, 25.–26. září 2020, Autokemp Hejnice. Pořadatel: zapsaný spolek Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice

Celá páteční příprava areálu kempu byla poznamenána deštivým a studeným počasím. Pořadatelé i přes velmi nevstřícnou předpověď na celý festivalový víkend připravili dřevo na oheň, zajistili velký party stan pro diváky a několik menších pro kapely, pokladnu a stánky s různým zbožím. Dešti se nevyhnul ani páteční Open air, přesto kapely zahrály s radostí a pro potěchu několika desítek diváků. Ani sobota nepřinesla, co se týče počasí, žádné zlepšení, naopak od 10 h vystoupení mladých muzikantů v rámci Dětské noty probíhalo ve vytrvalém dešti. Organizátoři dětských soutěží a dílniček marně vyhlíželi nějakého zájemce. Na soutěžní přehlídku zahájenou ve 13 h pak dorazily všechny skupiny, ale v areálu se dlouho nezdržely a s omluvou se vracely domů. Tím byl jaksi narušen i vyhlašovací ceremoniál, neboť ceny, vyrobené Terezou Plašilovou, nebylo komu předávat. V hlavním koncertu na závěr první půlky vystoupil jako host Monty – Jiří Motyčák s doprovodem dvou muzikantů. Závěr patřil dívčímu triu Pavlína Jíšová & Bababand. Ozvučení areálu zajišťoval osvědčený mistr zvuku Pája Jindrák. Zní to jako v pohádce, ale jakmile se zapálil oheň, déšť ustal a k jasné hvězdnaté obloze se za zpěvu a zvuků kytarových strun vznášela hejna jisker. Pořadatelé se na prvním setkání od skončení Noty shodli, že tento „mokrý“ ročník dokonale prověřil jejich organizační schopnosti a že napříště udělají vše pro to, aby se již nikdy neopakoval.

Open air: Déčko + Katka, Bílý Potok, Liberec, Klekni Liberec, Poslední Šance Mirka Ošance Liberec. Skupiny: Hřích Vysočina, Lipo Děčín, Nová sekce Praha, Pakáž bluegrass band Liberec, Víťa Troníček Trio Pardubice, Z hecu Praha, Zuzana a spol. Plzeň. Hosté: Pavlína Jíšová a Bababand, Monty – Jiří Motyčák. Cena diváků: 1. Víťa Troníček Trio (77), 2. Z hecu (61), 3. Nová sekce (20), 4. Hřích (15), 5. Pakáž bluegrass band (7), 6.–7. Zuzana a spol. (5); Lipo (5). Cena T.O. Jitro: Butch Cassidy a Sundance Kid (Víťa Troníček, Víťa Troníček Trio). Cena ZSJA: Nejlepší zpěvák – Eva Vlasáková (Hřích). Nejlepší instrumentalista – Martin Homola (kytara, Z hecu). Nejlepší vokál – Lipo.

Dětská nota 2020 / 12. ročník, 26. září 2020, Autokemp Hejnice
Skupiny: Eliška Jaroušová Jablonec n. Nisou, Katka Korbelářová Jablonec n. Nisou, Alena Nýdrlová Chrastava, VoHuBa Ruda nad Moravou, Gold´n Creek Jablonec n. Nisou. Cena diváků a poroty: 1. Alena Nýdrlová, 2. Eliška Jaroušová, 3.–4. Katka Korbelářová a VoHuBa. Cena ZSJA: Nejlepší zpěvák: Katka Korbelářová. Nejlepší instrumentalista: Ondřej Kohl (housle, Gold´n Creek). Nejlepší vokál: VoHuBa. Zvláštní cena: Gold´n Creek (účast na Open Air, Jizerská nota 2021).

 

Jizerská nota 2021 / festival folkových, trampských a country skupin

40. ročník, 24.–25. září 2021, Autokemp Hejnice. Pořadatel: zapsaný spolek Jizerské aktivity Liberec, Město Hejnice

Letos v lednu se uskutečnila schůzka štábu Jizerské noty v Tříči u Milana Patery, který již léta festivalu aktivně pomáhá, kde to jen jde. Tam do spolku Jizerské aktivity vstoupily (samozřejmě po úspěšném splnění přijímacího rituálu) Verča Podubská a Míša Eder, které se už několik let pravidelně zapojují do organizace. Již dříve se členství ve spolku zřekli Soňa a Myšák. V pátek se uskutečnil vzpomínkový večer 40 let Jizerské noty, na kterém zahráli účastníci 1. ročníku v roce 1981 Chudinkové a Ozvěna, zavzpomínali všichni tři zakladatelé Jizerské noty, Káča, Déčko a Luk, a další pořadatelé a někteří zástupci skupin. Na pátečním večeru byl pokřtěn Notes 2021 s historií jednotlivých ročníků a vzpomínkami účastníků z řad kapel i pořadatelů, který vznikl jako ohlédnutí se za 40 lety Jizerské noty. Představen byl také soubor Písničky Jizerské noty (1981–2021), sestavený Déčkem z písní oceněných skupin v minulých ročnících, který pořadatelé nabízeli zájemcům ke stažení. Dětské noty se zúčastnilo pět mladých skupin a sólistů. Pro návštěvníky nejmladší generace byly připraveny dovednostní soutěže, hry a tvůrčí rukodělné dílničky. Ve 13 h byl zahájen jubilejní 40. ročník Vlajkou a postupně se vystřídalo všech sedm soutěžních skupin, které na pódium postupně uváděli a pod pódiem zpovídali Bublina a Belmondo.
O zvuk se tradičně staral Pája Jindrák. Jako host vystoupil loňský vítěz Víťa Troníček Trio z Pardubic. Po vyhlášení výsledků a předání
putovní ceny vítězné kapele se všichni přítomní sešli u zapálení slavnostního ohně. O plakát se postaral Petr Bíma, ceny pro nejlepší skupiny vytvořily Hana Podroužková a Jedličkův ústav Liberec, kde podle návrhu inspicienta Ježka – Víta Edera vznikly i keramické knoflíky coby camrátka.

40 let JN: Chudinkové Praha, Ozvěna Brno.  Skupiny: Berušky Jablonec n. Nisou, Bob a Bobci Hrob, Hluboké nedorozumění Praha, Isara Mladá Boleslav, Modrotisk Jablonec n. Nisoi, Ozvěna Brno, Terakota Praha. Host: Víťa Troníček Trio Pardubice.

Dětská nota 2021 /13. ročník, 25. září 2021
Skupiny: Doly přes celý hory Jablonec n. Nisou, Eliška Jaroušová Jablonec n. Nisou, K-2 Jablonec n. Nisou, Jitka Padronová Jablonec n. Nisou, Vohuba Ostrava.

Vzpomínky na Jizerskou notu

Kytara v trsátku

Každý festival se v obecné rovině skládá ze tří skupin lidí: diváků, účinkujících a pořadatelů. Každá z nich pak přijíždí do Hejnic s přece jen odlišnou motivací a zájmem. Ty tři pak tvoří dohromady pevný rovnoramenný (i rovnocenný) trojúhelník, obdobně jako první logo Noty, kde všechny spojuje uprostřed černý otvor kytary s šesticí strun. Tedy muzika! Coby logo je mi bližší současné trsátko, které vzniklo tím, že se ostré úhly zaoblily… a dalším klikáním myši by se logo proměnilo třeba až do tvaru kruhu. V pomyslném kruhu se během konání Jizerské noty nacházejí vlastně všechny tři jmenované skupiny lidí, různě se na ploše kempu proplétají, seznamují a povídají, postávají u stánků, posedávají a zpívají u ohně…, opět v kruhu.
K té první skupině, tedy divákům by se dala předložit statistika, kterou si od začátku festivalu vyhodnocujeme z ankety vyplňované diváky. Konkrétně, kolik, který rok přijelo lidí, jakých byli věkových skupin, odkud přijeli (z Kanady a USA byl nejvzdálenější návštěvník, bližší ze slovenské Detvy a nejbližší z hejnického paneláku) či po kolikáté na Notě jsou a nebo odkud se o ní dozvěděli a rovněž, co se jim líbilo a co nelíbilo.
Holt časy se mění a s nimi také návštěvnost festivalu. V sále hotelu Perun se do roku 1994 počet vždy blížil k tisícovce a od následujícího roku, kdy se začal festival pořádat pod širým nebem v autokempu a zažíval nejrůznější vrtochy počasí, se snížil na půlku až třetinu, přesto rekordních bylo asi šest stovek návštěvníků. Jistě na tom má svůj podíl i všeobecně po listopadu 1989 menší zájem o hudební žánry, které Nota prezentuje.
Druhou skupinu tvoří účinkující, tedy především kapely, které jsou na Notu zvány. Na prvních ročních bylo běžné, že vystupovalo až 16 skupin, aby zahrály a zazpívaly pouhé tři písničky. Počet kapel se později snižoval, aby v hlavním koncertu dostaly delší čas na svou hudební produkci.
Další příležitosti k hraní využívaly skupiny podle toho, jak se festival postupně rozrůstal o doprovodný program. Tím prvním byla v neděli dopoledne Trampiáda a dalšími páteční country bál, sobotní dopolední recitály v kině (i na náměstí), na které navázal Potlach v kině, a v neposlední řadě to bylo hraní u slavnostního ohně. Od roku 2016 v pátek probíhá Open Air, kde se představují nesoutěžící kapely a sólisté.
V roce 2008 se k dospělácké Notě přidala Dětská nota neboli soutěž skupin, duet a sólistů do 18 let. V Hejnicích za 13 let docela pěkně zakořenila. Soutěžním kláním prošly dobré dvě desítky začínajících i pokročilejších uskupení, z nichž mnohé dál amatérsky muzicírují.
K účinkujícím by se měli zařadit mnozí nehudební hosté, kteří na Notu přijeli besedovat v rámci Potlachu v kině, např. spisovatelé M. Nevrlý, Z. Šmíd, fotograf S. Weiss, kreslíř a bandžista Marko Čermák, trampské psavkyně Tapi a Kavče… Do zvláštní kategorie účinkujících pak rozhodně patří konferenciéři, moderátoři, spíkři a průvodci, uvádějící hlavní koncerty a ostatní doprovodné pořady a akce. O nich se, stejně jako o zvukařích, dočtete v předchozím bloku, zaměřeném na jednotlivé ročníky.
Opět se dá nahlédnout do statistiky, abychom zjistili, že mezi skupiny, které byly zvány na festival opakovaně, náležejí: Sekvoj, Lístek, Bezefšeho, Chudinkové, Ozvěna, Cestáři… A také, že na Jizerské notě za 40 let hrálo a zpívalo celkem 163 kapel včetně hostů.
Dramaturgie festivalu vybírala jako hosty především trampské písničkářské legendy, které hrály většinou na závěr soutěžního bloku a za všeobecného nadšení diváků. V roli hostů (i víckrát) vystoupili: Kapitán Kid, Wabi Ryvola, Miki Ryvola, Žalman & spol., Tony Linhart a Pacifik, Wabi Daněk a Miloš Dvořáček, Vojta Kiďák Tomáško, Hop Trop, Roháči, Nezmaři, Neřež, Jitka Vrbová, Štěpán Rak, Cop, Roman Horký a Kamelot, Robert Křesťan a Druhá tráva ad.
A na závěr jsem si nechal třetí skupinu – pořadatele. Povídání o trampech a lidičkách, kteří se podíleli a dosud podílejí na přípravách a realizaci festivalu, by vydalo na půlku tohoto Notesu. Už od vzniku Jizerské noty šlo o „armádu“ nadšených a pro věc zapálených dívek, žen, chlapců a mužů. Můžu však jednoznačně říct, že vždycky všichni brali svou pořadatelskou službu zcela dobrovolně, tj. ve svém volném čase a zadarmo. A pokud byla nějaká odměna, měla většinou naturální formu někde ve stánku či v restauraci.
V prvním období se jednalo o kamarády ze spřátelených trampských osad, s nimiž se pořádající T.O. Jitro dobře znala z potlachů, výročních ohňů, drakiád či zlatých horeček.
Po úspěšném prvním ročníku se stala ještě jedna důležitá věc. Od Gamby – Petra Vostřáka, který byl na první Notě coby pracovník Okresního kulturního střediska, aby napsal na akci oficiální hodnocení (posudek byl pochvalný), dostal Luk a Déčko nabídku pořádat od září 1982 v nově vzniklém Experimentálním studiu v Liberci vlastní trampské pořady. A tak se zrodil klubový komponovaný cyklus Copánek, jenž měsíčně připravoval rozšířený pořadatelský tým Jizerské noty. Tím se i k Notě po celá osmdesátá léta postupně nabalovali další nadšenci pro trampskou muziku.
Když už jsem jednou výš použil slovo armáda, tak aby dobře fungovala, uplatňovala se i v pořadatelském týmu obdobná hierarchie. Každoročně vznikal štáb Noty, čítající tři až pět „generálů“ – hlav pomazaných, z nichž měl každý něco na starosti v systému tzv. 5 P: peníze, program, produkce, propagace, pořadatelé.
Zpočátku stačilo asi 15 pořadatelů, ale jak se Nota dostala do fáze třídenního festivalu a bohatší programové nabídky (např. soutěže pro dospělé i děti Rolf zálesák, Na divokém západě, Havraní pero), pořadatelský tým narostl na 25 až 30 lidí. Nebylo v mých silách vytáhnout z ručně či na psacím stroji psaných soupisů všechna ta jména a často jen přezdívky, abych z nich udělal nějaký přehled. A tak odhaduji, že za uplynulé ročníky Jizerské noty se v organizaci festivalu vystřídala dobrá stovka pořadatelů.
Vám všem, kamarádky a kamarádi, patří od pořadatelské organizace Jizerské noty velký a zasloužený dík!

Déčko – Pavel Vinklát
dramaturg Jizerské noty

Jizerská nota na třech pilířích

Už jsem za tu dlouhou dobu organizování festivalu coby jeho dramaturg napovídal a napsal o Jizerské notě do různých médií včetně zpěvníku a Notesu mnohé. Jedna z nejčastějších novinářských otázek byla: Co je pro váš festival typické a charakteristické? Odpovídal jsem většinou, že je toho dost… a že některé věci prostě nejdou jednoduše vyjádřit či popsat. Musí se zažít! A také, že z pohledu dramaturgie Jizerská nota vždy stála na třech pomyslných, ale i stabilních pilířích.
Tím prvním pilířem jsou na Notě hudební žánry folk, trampská píseň a country, i když do roku 2007 bylo v záhlaví plakátů uváděno pouze trampská autorská přehlídka nebo přehlídka trampské písně. Později se postupně přidávaly kapely hrající trampský folk, moderní folk i folkrock a v neposlední řadě bluegrass a moderní country. Ale čas od času také zaznívají skladby bluesové, swingové, folklórní, taneční…
Druhý pilíř představuje samotná soutěž vokálně-instrumentálních skupin (nikoliv písničkářů) o hlavní putovní cenu, kterou od začátku Jizerské noty uděluje hlasováním festivalové publikum. Do roku 1995 byla hlavní cena udělována autorovi nejlepší, nejhezčí, nejzajímavější písně. Aby vznikla určitá vyváženost kolektivní divácké volby, která se občas přece jen nechala ovlivnit líbivostí, podbízivostí, jazykovými klišé či jednoduchými rýmy, vznikla cena T.O. Jitro, o níž rozhoduje odborná porota. Ta si u soutěžní písně všímá a posuzuje originalitu, netradičnost harmonie, působivost melodie a současně původnost, kvalitu a neotřelost obsahu sdělení v textové složce.
Od roku 1996 získává od diváků putovní cenu kapela za nejlepší interpretační výkon. Pořadatel Jizerské aktivity od roku 2001ještě uděluje ceny za sólový zpěv, vokál a instrumentální výkon.
A tím třetím pilířem, na jehož základě dramaturgie vybírá či upřednostňuje kapely, je prezentace původních písniček, vlastní autorské tvorby dané kapely.
Všem nám je jasné, že se všechno, i toliko náš hudební festival, vyvíjí, protože ho tvoří lidé, kteří taktéž procházejí vývojem. A ten vývoj může i nemusí být vždy jen k lepšímu. Pak také platí, že je dobré se držet tradice a nikam neuhýbat. Myslím, že Jizerská nota může v dalším období najít jistý kompromis: být v něčem „svázaná“ a v něčem „otevřená“. Ve výsledku to budete právě vy – diváci, kteří rozhodnou, zda se na Jizerskou notu vrátit nebo jet jinam.

Déčko – Pavel Vinklát
dramaturg Jizerské noty

Moje první Jizerská nota

Už ani nevím, jak se to stalo, že jsme před devatenácti lety s improvizovanou kapelou, složenou ze světeckejch Střepů a mý rodiny, vyrazili kamsi do Ferďáku na nějakej jizerskej festiválek. Nejspíš to zavinil Déčko, se kterým jsem se znal přes nějaký ty Porty a jeho kapelu, která se jmenovala Průvan, nebo tak nějak, jo, Větrno. Já větrno nemám rád, vždycky jsem míval delší vlasy, a ve větru za prvé vypadám jako šílenec a za druhý mě vlasy šimraj na ksichtě. Nemůžu popřít, že se to v poslední době značně zlepšilo (vlasů ubejvá).
Tenkrát jsme si řekli, že to spojíme s návštěvou Islandu, což bylo rozhodnutí naprosto šílený, protože jsme táhli basu a akordeon. Basa je příliš velká a kufr s akordeonem váží asi jako pytel cementu. Nikdy nezapomenu na ten pochod smrti…
Byl to první ročník. Hrálo se v hospodě, na pódiu postaveným z nějakejch prken, nejspíš na sudech od piva. Nebyli jsme kompletní, hráli jsme dost z voleje, ani nevím, jestli jsme něco vyhráli, spíš ne; ale nikdy nezapomenu na katastrofickej závěr našeho vystoupení.
Na levý straně jeviště stál nejtěžší muž kapely, Bob s kontrabasem. Když jsme se poděkovali za „umí“ a za potlesk, slejzali jsme pěkně jeden po druhým z pravýho konce toho přepevnýho pódia. Jeden po druhým! Takže nakonec zbyl sám Bob na tý levý straně… A když poslední z nás odlehčil pódium zprava, ta levá strana pod Bobovou tíží klesla až na podlahu, zatímco pravá trčela v odvážným úhlu ke stropu. Bob se zachránil i s kontrabasem jen odvážným skokem mezi židle, kde se zřítil k zemi i s řadou radostně povykujících diváků.
Zajímavé je, že si vůbec nepamatuju, jak jsme se z toho prvního ročníku Jizerské noty ve Ferďáku vraceli. Pěšky přes Island to ale zaručeně nebylo. (Notes 2000)

Kapitán Kid – Jaroslav Velinský
písničkář a spisovatel

Kiďák něco pronesl a já už nevím přesně co

Léto osmdesátýho roku bylo horké a suché. Ve Štolpichu už netekla skoro žádná voda. Po všech úpravách ubytovacích prostor nám Jednota nepovolila u Cimpla ubytování. Z LVT k nám dorazil autobus se 43 lidmi na přespání, což bylo o dva víc, než nepovolené ubytování bylo schopno pojmout. Uvolnili jsme tedy náš pokoj a šli s Káčou přenocovat do kupky sena na zahradu. Moc jsme toho nenaspali.
Jaro jedenaosmdesátýho bylo chladné a Štolpichem se valily spousty kalné vody. Jednota z ústního nepovoleného ubytování vydala přímo písemný zákaz této bohulibé činnosti… Následkem loňské absence spánku v kupce sena se nám narodil syn Honza. Bylo to v neděli a u Cimpla se konzumovalo zadara. Místní si rychle zvykli, ale túristi byli nesví, když si museli točit pivo sami. Přibrali si ještě Tatranku na cestu. Protože jsme už jednoho měli, říkal jsem mu zlosyn. Do 15 let se za to důvěrné oslovení styděl, později to už nějak skousnul.
Příští víkend poctil naši provozovnu svou návštěvou kamarád Déčko. Bez kytary, zato s Káčou a Lumírem. Usedli ke stolku v zádveří a z útržku debaty jsem vyrozuměl, že chystají nějakou větší hudební akci. Pozvali mě ke stolu. Samozřejmě jsem myslel, že jako budoucího účinkujícího. V tomto ohledu jsem byl dlouho opomíjen, což mě i při mé vrozené skromnosti docela štvalo. Byl jsem to totiž právě já, kdo svou hudební produkcí dlouho po zavírací hodině vyháněl hosty. Bravurně jsem zvládal všechny tři své písně na tři akordy. Brzy se ukázalo, že budu pověřen daleko důležitější funkcí. Takovejch rádoby umělců jsou spousty, ale napojit, nasytit a ubytovat takovej dav…, to bude fuška!
Zklamu, ale z prvního ročníku si moc nepamatuju. Mám jen originál plakát. První ročník měl obrovskej úspěch a dostal se do povědomí široké veřejnosti. A to nejen trempů, ale i úřadů. Za prvé tam měli hrát důstojnější roli svazáci než nějaké T.O. Jitro. Další vážná připomínka byla k vzhledu toho člověka s kytarou na plakátě, jestli by neměl přeci jenom být mladší, když je to vlastně svazák! Jednota mi doručila další a důraznější varování ohledně ubytování.
A pak přišel den, který vidím jako by to bylo včera. Na okrsku VB ve Frýdlantě působil jakýsi policajt Bohouš. Slušnej kluk, rybář a čundrák. Měl nezvykle vysokou hodnost – poručík, a přitom nikdy nebyl náčelníkem oddělení. Jednou se zastavil a povídá: „Hele, máme novýho náčelníka, je to pěknej vůl a před Notou to sem přijede zkontrolovat. Na všechno mu kejvni, nedělej problémy, von je schopnej všeho!“
A za pár dní opravdu dorazili. Malej skřet s kapitánskými výložkami, pisklavým hlasem a z toho vyplývající notnou dávkou arogance. Lítal po hospodě jak utrženej vagón a kladl podivné otázky typu: kolik se tu bude nacházet osob, kde jsou únikové východy, jaký budu podávat alkohol… Ač stál u pípy s cedulí, že točím 11°, ubezpečil jsem ho, že točíme 10°. Nato prohlásil, že až přijedou na kontrolu a posoudí situaci, tak nebudu podávat alkohol žádný. Bohouš tušil, co asi řeknu, a tak za zády skrčka (vlastně nad ním, protože Bohouš měl dobrejch šest strop a pět palců) mával rukama jak větrnej mlýn a dělal posuňky, ať držím hubu! Nedržel! Řek jsem tenkrát památnou větu: „Tak takovej policajt se ještě nenarodil, kterej by mi zakázal točit pivo, a to ani o volbách!“
Jak říkám, je to čtyřicet let. Nechci si vymejšlet a v podstatě nevím, co minináčelník odpověděl. Myslím, že nic.
V sobotu odpoledne se prostory našeho restauračního zařízení začaly plnit, večer bylo plno, v noci přeplněno. Požádali jsme je s Káčou, ať naskládají občanky na pípu. Aspoň ti, kteří ji mají. Po závěrečné hodině jsme v hospodě zhasli a všichni se přesunuli na sál. Pivo si točili většinou sami (zas tak dobrej hospodskej jsem nebyl, abych obsloužil přes sto lidí) a spíš jsem se věnoval krájení sekaný a nandávání utopenců. Taky si občas někdo do kuchyně přišel ohřát vlastní guláš nebo uvařit pytlíkovou polívku.
Ze sálu jsme nechali jen pootevřené dveře do lokálu, aby bylo vidět na pípu a já u okna z kuchyně šmíroval, kdy přijede VB. Někdy po třetí raní jsem spatřil policejní auto. Přišouralo se z kopečka ke kuchyňským dveřím bez majáku, světel a vypnutým motorem. Hrklo ve mně! No, nejsem žádnej hrdina, spíš si na něj hraju… Z auta se vysoukalo „šest stop a pět palců“ a ještě dva mladý policajti. Obrovská úleva, že nevylez malej ďábel. V kraťasech jsem otevřel dveře do chladný noci.
„Tak co, jak to jde?“ trochu nuceně povídá Bohouš. „Dobrý, normálka“, povídám já. „A je tam Kiďák?“ „Jo, s celou partou. Hrajou písničky z tý nový desky.“ Bohouš se začal celej ošívat a bylo vidět, že chce něco říct. Nakonec to z něj vypadlo: „Hele, Yetti, nemohli bysme chvilku dál?“ Čekal jsem leccos (vono vod policajta můžete čekat cokoli), ale tohle? „Ty vole, Bohouši, tam je sto čundráků… a vy s těma pistolema a vysílačkama!“
Nastalo dlouhé, řekl bych i mrazivé ticho. Ve mně se to pralo. Uvědomoval jsem si, že můžu dokázat něco do tý doby neskutečnýho…, nebo to taky pěkně posrat. Nakonec jsem vyměk. „Tak tady počkejte, já se zeptám.“
Šel jsem do sálu a nevěděl jsem, jak začít. Kapitán Kid právě dohrál jeden ze svých nových songů. „Hele, vy všichni, co jste tady, jste samozřejmě zvaní,“ začal jsem svou diplomatickou misi a pokračoval, „ale venku jsou tři, který jsem fakt nezval, a voni by rádi dovnitř.“ Nezdálo se, že by to někdo pochopil, ale v podstatě řekli, že v tom nevidí problém. „Ale voni maj uniformy. A policajtský! No, voni jsou to vlastně policajti“, doplnil jsem svoje sdělení nepříliš pevným hlasem. Nastalo ticho. Ticho sta lidí. I škrtnutí zapalovače by bylo slyšet nebo upadlej špendlík. V tu chvíli se všichni u dlouhých sražených stolů podívali na Kida…
No, a je to tady zase…, těch dlouhejch 40 let. Kiďák něco pronesl a já už nevím přesně co, a nechci si vymýšlet. Každopádně to byl inteligentně a vtipně (jak jináč u Kida) vyslovenej souhlas. Vrátil jsem se pro Bohouše se zasahující jednotkou. Po dvou schodech z výčepu do sálu jsem vešel jako první, za mnou hromotluk Bohouš a pak další. Možná se mi to zdálo nebo si to v duchu přál, ale v očích zákona jsem uviděl strach. Strach a pokoru.
Pod schůdky byl prázdnej stůl, kam se odkládalo nádobí a půllitry. „Střelné zbraně odkládejte ve výčepu!“ zavelel jsem tentokrát pevným hlasem. Policajti odepli opasky s pistolemi a vysílačky s dlouhou zahnutou anténou s naprostou nenuceností položili na stolek. Naproti Kidovi se uvolnilo místo, tam usedl Bohouš, zbylí dva se rozptýlili mezi ostatní.
Pak jsem měl nějakou práci u pípy a když jsem nesl další mok, viděl jsem Kida s Bohoušem v družném rozhovoru. Nakonec vyšlo nalevo, že se ti dva někde potkali na vandru, nebo jinde, ale to už vůbec není podstatný…
Já z toho měl a mám dodnes dobrej, hodně dobrej pocit. Taky z toho, že tam nepadlo klišé o tom, že policajt, když sundá uniformu, je taky člověk, a když si vezme maskáče a na záda usárnu…
Policejní komando se po hodině vytratilo, poněvadž, jak mi Bohouš pošeptal, vypnuli i vysílačky a vlastně měli jet do Bílého Potoka k nějaký potyčce.

Yetti – Petr Zeman
cestovatel, horolezec, dříve hospodský u Cimpla

Na první ročník jsme šli vandrem

Vzhledem k mému pokročilému věku došlo v mé hlavě k vymazání hardwaru i softwaru. Takže vzpomínky jsou kusé, i když jich bylo přehoušle. Bohužel, všichni členové kapely, kteří by mohli pamatovat zážitky ze starých časů, kdy jsme ještě závodili, již nejsou k dosažení. Jařénka v té době ještě nebyla členkou našeho vzácného sdružení.
Zaručeně v mé paměti z účinkování ve starém objektu nevymizí některé okamžiky. Například, když jsme se připravovali v zákulisí na vystoupení s přidělenou písničkou Hradba lesů vrhá stín. Myslím si, že písnička byla od Sekvoje a jmenovala se úplně jinak. Jenže tento verš zaujal především Hoodlana, který viděl ve „vrhání“ zcela jiný význam, který hlasitě předváděl a komentoval. Na závěr pronesl, že by chtěl vědět, který tvůrce má na svědomí tento hit. Vzápětí se ozvalo od kapely, která se též připravovala. „To jsem napsal já“, pravil Olda ze Sekvoje nepříliš potěšen. Od té doby se máme rádi.
Další příjemná vzpomínka byla na chvíle po vystoupení, kdy se kapely sešly v některé z místních hospůdek a nenasytně hulákaly do pozdní noci. Kaďour přímo slzel štěstím, když v hospůdce obdržel svá oblíbená smažená játra, luxusně upravená. A to vůbec nebylo lehké jej v tomto směru uspokojit. Ale který ročník to byl, si nepamatuji.
Tenkrát na ten první ročník jsme šli z Liberce vandrem. Po cestě jsme nocovali u známého příznivce trampské muziky režiséra Horáka v Hraběticích. Pokračovali jsme kolem Černého jezera a kolem Kidova claimu do Hejnic. Po vysilujícím stoupání před Hejnicemi jsme vyhlásili posilující přestávku, kdy každý z nás vytáhl svůj vařič a začaly zoufalé pokusy o přípravu potravy. Všechny vařiče, jako z udělání, vyhlásily stávku. Nakonec souboj vyhrál Kaďourův Juwel. A tak vznikl již tradiční souboj vařičů tradovaný na mnoha dalších vandrech.
Na stejném ročníku vznikla trapná situace, kdy Hoodlan za živého Boha nebyl stavu naladit svého gibsona. Tuto vlastnost nástroje potvrdili i Cestáři, se kterými jsme měli sraz v hospodě.
Hoodlan vzteky zahodil a do archivu uložil svého milovaného, leč nepoužitelného gibsona. Následně si objednal vzácný nástroj od mistra Kubly – jeho slavnou devítistrunku, na kterou hrál až do konce svých dnů. Tímto se Jizerská nota podílela na soundu kapely Chudinkové.
Potěšující událost nás potkala při některém z pozdějších ročníků, kdy jsme se setkali se Zdeňkem Šmídem. Srdečně nás objal jako jednu z prvních kapel, která zhudebnila a provozovala některé jeho texty na veřejnosti. Liboval si, že naše provedení je správně surové a dostali jsme jeho požehnání. Ze samé radosti jsme Zdeňka pozvali k účasti na našich pravidelných večerech v klubu Trojická. Nejen, že přijal, ale jeho večery měly veliký úspěch. Čest jeho památce!
Jak šla léta, opouštěli jsme účast v soutěžích s vědomím, že jsou na řadě mladší. Prapor vítězství však nadále vlaje nad skupinou Sekvoj. Z toho plyne poučení, že kdo vydrží, ten vyhraje.

Max – Jiří Rohan a Jařénka – Jarmila Mücková
Chudinkové Praha

Ozvěna a Jizerská nota

Kdysi vznikaly trampské kapely na trampu. Třeba tak, že na jakémsi potlachu v roce 1977 Pitta vylákal už ze spacáku úchvatný dívčí zpěv od dohořívajícího ohně, vybalil kytaru a k Čitě se přidal. K nim se po nějaké době nakrátko připojili Jack – Jaroslav Jakesch (později kapelník Myšáků a Wanailonu) a Šany – Dušan Kuchár s harmonikami. Hned v září 1978 skupina poprvé vystoupila před mikrofony v brněnském klubu Horizont. K Čitě a Pittovi přibyli Martin Klemš s mandolínou a s kontrabasem Sup – Jiří Polák. Autorskou Portu za jeho písničku Nádraží mu na Portě 1980 v Sokolově Ozvěna vyzpívala v kvartetu Pitt, Čita, Sup a Martin, které se vylouplo z party kamarádů „Sdružení brněnských tunelářů“, sborově zpívající na vandrech, potlaších, slezinách a trampských bálech a již skládající i vlastní písničky.
A myslím, že Déčko s Káčou ze skupiny Jitro nás už v Sokolově (ať mě Déčko opraví. Opravuji: bylo to na první Portě v Plzni 1981) zaujali myšlenkou festivalu za devatero horami, kde kapely budou soutěžit s písničkou jiného účastníka, aniž by věděly, kdo ji napsal a jak ji hraje, neboť dostanou jen anonymizované noty, slova a akordy. To bylo tenkrát originální a unikátní. Jen škoda, že se to později rozchodilo. Soutěž se měla konat někde v Jizerských horách, kde jsme my Brňáci zatím nikdy nebyli. Kromě snad Čity, která v šestasedmdesátém prošlapávala s kamarádkami severními horami cestu na Portu v Ústí nad Labem.
Noty na Notu jsme dostali, bohužel jsme Stín Jiřího Šatopleta předtím slyšeli od Cestářů z Prahy na Festivalu trampských písní v Horním Jelení. (Pozn. V Jelení se nám později s naší verzí tradiční Písně severu podařilo v roce 2001 – po devatenáctileté pauze – jako prvním vyhrát potřetí). Náš vklad do skladby Stín byl vedle vokální aranže taky drzá inovace vložením Sommer time mezi třetí a poslední sloku, ale i nezapomenutelné „inteligentní“ výrazy kapely v černých rádiovkách s anténkou. To už bylo bez Supa, který musel na vojnu, ale Ozvěna mě s předstihem zlanařila už v Sokolově tehdy z konkurenčního trampského sboru Lata 25.
Ono ani nebylo lehké se vůbec na Jizerskou notu dostat, na několik set kilometrů vzdálené místo konání v Hejnicích. Ve žluté Škodě 120, nonšalantně pronajaté z BrnoCaru (což jsme si jako samostatná součást Divadla Komorní scéna díky horentním ziskům z prodeje vstupenek na pravidelné Večery Písní táborových ohňů po 7 Kčs mohli dovolit), jsme se s nástroji dost mačkali. Takže k večeru, když jsem se (jediný s řidičákem) za Směďavou vynořil zpod dolní hranice mraků před půlkilometrovou rovinkou, jsem to konečně trochu pustil. Bohužel před levoúhlou zatáčkou byla na silnici odřená čerstvá kůra z klád přetahaných dřevaři na levou stranu. Nezkoušejte na tom brzdit nebo kroutit volantem. Stejně pojedete rovně do lesa. Naštěstí tam byla hluboká vrstva hrabanky, takže se Š 120 zastavila levými koly ještě skoro na silnici a pravými koly hluboko v jehličí. Když jsem vylezl jako z tanku, volal na mě Pitt: „Vycouvej!“. Tak jsem mu otevřel pravé dveře, on se vykutálel do lesa, a bylo mu jasno. Naštěstí bylo skrz ten les za zatáčkou vidět něco jako pila, tak jsem tam došel a v likusáku u brány natrefil na párek studentů. „My jsme tu jen na brigádě. A nikdo tady není…“ Mladík se nakonec uvolil vzít z areálu traktor a vytáhnout nás zpátky na silnici. Opravu vozidla jsem provedl vlastnoručním povytažením pravého předního spoileru do původní polohy. Pak už to bylo jen asi dva kilometry do cíle, k sálu, který už dnes nenajdu ani na gůglu.
Koncert jsme stihli, byl to báječný podnik, Chudinkové například skvěle zaswingovali Supova nostalgického Samotáře, i ostatní skupiny sršely nápady. Měli jsme fajn pocit a rád bych si dnes myslel, že jsme první ročník se Stínem od Cestářů vyhráli. Ale po čtyřiceti letech to po mně nejde chtít. Třeba má Déčko někde tehdejšího vítěze napsaného. (Má, vyhrál právě Supův Samotář).
Na Portě 1982 v Plzni jsme skupině Na půli cesty odloudili Pavlu Dvořáčkovou, protože jsme se považovali za ztracené bez brzké výpomoci za Čitu v naději. Ta nakonec přivedla na svět synáčka dva dny po odzpívání Líšeňského večera P.T.O. a za pár týdnů byla v kapele zpět. Pavla se stala stálicí teď už definitivně pětičlenné Ozvěny, a to bylo více než dobře, takže na příštích Notách jsme byli o to silnější. Pohráli jsme si s Malým kouskem popela od brněnské Bystřiny a Inzerátem od Jitra. Rádi a s chutí, avšak výsledek soutěže se mi však už ztratil v mlhách.
Na Jizerskou notu jsme jezdívali stejně rádi jako na velký Svojšický slunovrat, kterého jsme se účastnili už od nultého ročníku – v nejvybranější společnosti Stopy, Hop Tropu, Brontosaurů, Spirituál kvintetu… Tam jsme taky coby snad první trampská kapela odvážně hráli poprvé s baskytarou. A svatým grálem pro nás byla tehdy Porta. Po Sokolově 1980 jsme nechyběli na žádném finále Porty v Plzni až do roku 1989. Interpretační Portu jsme si vybojovali před třiceti tisíci diváky v Lochotínském amfiteátru v roce 1985, a pak hned 1986. Dál už jsme tam jezdili jako hosté, soutěžení jsme nechali „mladším“.
Na Jizerské notě jsme pak řadu let chyběli, a nejen tam. A vrátili jsme se konečně zase „soutěžit“ moc rádi začátkem nového tisíciletí, už do kempu v Hejnicích. A jestli jsme neuspěli u diváků nebo snad poroty s Pittovou Po řece dolů, ať mě Déčko opraví. (Uspěli, písnička dostala cenu T.O. Jitro v roce 1984 a současně Ozvěna skončila na 2. místě a v roce 2008 na 3. místě)
Už od března se na letošní jubilejní 40. ročník a na setkání s vítězi předchozích ročníků moc těšíme v klasické sestavě:
Fazola – Pavla Střechová (zpěv, kytara, zobcové flétny), Čita – Milena Čechová (zpěv, kytara, zobcové flétny), Pitt – Petr Vyhlas (zpěv, 12 strunná kytara), Žralok – Michal Čech (zpěv, baskytara) a Forzajt – Pavel Pavlík (zpěv, kytara, bendžolína). Suchou stezku s modrou oblohou!

Žralok – Michal Čech
Ozvěna Brno

Naprosto šílená situace!

Především – nechce se mi vůbec věřit, že je to už 40 let! Vzpomínám si, že na první ročník Jizerské noty jsem jela tenkrát ještě se skupinou Sázava. A z nějakého důvodu, který si už dnes nevybavuji, jsme jeli autem! Dneska se to všem asi zdá úplně normální, ale my, v té době nechci říct přímo ortodoxní, ale věrní trampové, jsme jeli autem na trampský festival! A nejeli jsme vlakem!
Dnes už je to spíš úsměvné, ale tenkrát to byla pro mě naprosto šílená situace. A teď si představte, že jak jsme se blížili, na té silničce, kudy jsme jeli nahoru do Ferdinandova na místo konání první Jizerské noty, neustále přibývaly skupinky trampů. A tak jsme za chvilku už jeli krokem a doslova jsme se prodírali davy trampů. Všichni se na nás ohlíželi a s udivenými výrazy v obličejích nás pouštěli, abychom mohli projet. Já, já jsem se tenkrát tak styděla, že jsem v tom autě zajela téměř až pod sedadlo, aby mě nikdo neviděl. Ale trampové vždycky byli tolerantní, a tak to nikdo nekomentoval a nikdo nás nezatracoval… Ale ten pocit, že jsme něco tenkrát udělali špatně, mám v sobě dodnes.
Jinak festival se skvěle vydařil, dokonce se celý program musel opakovat, protože diváků bylo tolik, že se napoprvé do sálu všichni nevešli. Prostě paráda! A musím říct, že tu sounáležitost a radost z toho prvního ročníku si pamatuji dodnes a Jizerská nota je od té doby moje srdeční záležitost.

Hana Řeháčková
Ajeto Praha, dříve Sázava a Sekvoj

Příběh viklanu z Muchova

V pověstech od spisovatele Vladimíra Mikoláška jsem se dočetl, že na Muchově kdysi hodně dávno existoval viklan, který bylo možno nejen rozhoupat, jako celou řadu dalších na Jizerských horách, ale i jím otáčet a podle toho věštit budoucnost. Za tímto účelem do těchto míst nelenili táhnout až od Mělníka a obětovat své kohouty mocnému božstvu, které jim pak zajistilo bohatou úrodu. Mne jako geologa upoutala představa otáčejícího se viklanu natolik, že jsem se rozhodl pana Mikoláška vyhledat a na kámen se poptat blíže.
V pozdním odpoledni jednoho sychravého podzimního dne jsem se vydal na adresu jeho tehdejšího bydliště. Starý temný dům s jediným blikotavým světýlkem se ukrýval v hustě zarostlé zahradě, kam jsem vstoupil vrzajícími rezavými železnými vraty. Domovní dveře byly zavřené a žádný zvonek jsem neobjevil. Do zahrady už se vkrádalo šero a mé bušení na dveře nepřiměřeně narušovalo hrobové ticho zahrady. Dlouho se nikdo neozýval, až konečně ze skřípajících dveří vystoupila mohutná postava dámy ve fialovém županu. Hodně nevlídně se zeptala, co zde pohledávám. Chvějícím se hlasem jsem se otázal, zda tu bydlí pan spisovatel Mikolášek. „Tomu jsem vyhodila kufry z domu!“ odtušila vztekle dáma a zacouvala zpět do tmavé chodby. Veškeré další otázky zanikly v hluku zavíraných dveří a já už se tehdy nedozvěděl, kde bych své toužené informace mohl získat.
Hřeben Muchova jsem poté mnohokrát prošel, aniž bych po viklanu nalezl jakékoli stopy. Vyptával jsem se místních obyvatel, zda o kamenu něco nevědí, až jsem objevil starou paní, která po válce pracovala v textilce dole ve Smržovce. Polední přestávku využívala společně s ostatními dělnicemi k posezení před továrnou s výhledem na Muchov. Jednoho jarního slunečného dne se od vrcholu Muchova zablesklo a ozvala se hromová rána. Viklan od té doby již nikdy neviděla. Toto svědectví sice trochu zavánělo pověstmi pana Mikoláška o čertech a jejich neplechách, ale protože jsem kromě staré fotky Beranské skály v údolí pod Muchovem nesehnal jiných informací, musel jsem se s tímto stavem smířit. Zatím plynula léta a já svou sbírku geomorfologických útvarů skal Jizerských hor ve čtyřdílné knižní podobě předal Severočeskému muzeu v Liberci bez vysněného otočného viklanu.
Po mnoha letech jsem se při přípravě Jizerské noty v hotelu Perun v Hejnicích setkal s člověkem, kterého ani po té dlouhé době raději nebudu jmenovat. Povídali jsme si u piva o svých zálibách a já se pochlubil vášní pro skalní útvary Jizerských hor. Posteskl jsem si, že mi chybí viklan z Muchova a zažertoval jsem, že ho asi odnesl čert. Ten muž viditelně zbledl, a pak z něj postupně vylezlo, že z toho kraje pochází a že si s kamarády přísahali, že to, co provedli, nikdy nikomu neprozradí. Těsně po válce se jako kluci potulovali po lese na Muchově a pod skálou (nejspíš oním viklanem) našli bednu s neznámým materiálem. Hned dostali úžasný nápad, rozdělat oheň a bednu do něj hodit. Pak nastalo Boží dopuštění. Kluci sotva stačili upadnout za okolní skaliska, když bedna s ohlušujícím rachotem vybuchla a nejbližší skálu vyhodila do vzduchu. Škoda, že se toho pan Mikulášek nedožil! Asi by to dokázal popsat dokonaleji, ale nám nezbývá než se smířit s tím, že zázračný viklan z Muchova už asi nikdy neuvidíme.

Jéňa – Jan Zeman
Farmáři, bývalý konferenciér recitálů v kině, country bálů a Jizerské noty

Jezdili jsme tam skoro pravidelně

Nahlédl jsem do svých análů a zjistil jsem, že první přihláška na Jizerskou notu byla již v roce 1981 (od vás, od ZO SSM Ferdinandov a T.O. Jitro Liberec), psaná na psacím stroji a podepsaná Káčou a Déčkem. Od té doby jsme tam jezdili skoro pravidelně, zvláště proto, že v Hejnicích u říčky Smědé měla Zoologická zahrada Praha podnikovou chalupu a já jsem v zoo pracoval. Správcem tam byl pan Podlesný, a to byly jízdy a fúze zvláště s Chudinkama, kterým nescházel nikdy rum!
No, a jak běžel čas, tak s námi přestal hrát po mrtvici brácha Jirka (čekali jsme na něho skoro dva roky, protože on byl přece nepřekonatelný hráč na basu a zpěvák, že?) a naposledy jsme na Notě hráli v roce 2016, kdy to uváděli kamarádi Belmondo a Čára.
Nechci se dál rozpovídat, ale vždycky se nám u vás líbilo!

Jan Šatoplet
Cestáři Praha

Dodnes je mojí krevní skupinou

Když mě oslovil Déčko s žádostí o pár řádků do připravovaného Notesu, festivalového bulletinu, vydávaného pro letošní jubilejní 40. ročník Jizerské noty, nejprve jsem si myslel, že se spletl v určení roku, kdy první Nota spatřila světlo světa. Čtyřicet let! To přece nemůže být pravda! Nu, bohužel – je.
Necítím se sice být tak úplně správnou osobou, která by měla dnes vypouštět moudra a hodnocení a rozplývat se nad vzpomínkami…, ale budiž.
Bylo pro mě nesmírnou a ohromnou ctí, být členem přípravných a realizačních týmů Jizerské noty a spolupracovat s lidmi, kterých jsem si vážil a dodnes vážím, které jsem měl rád a dodnes je mám rád, na tomto festivalu. Nejsem muzikant, a i když žánr, který Jizerská nota přinášela byl a dodnes je mojí krevní skupinou, nikdy jsem se nevyjadřoval a nemíchal do dramaturgie, do výběru kapel a interpretů. Od toho tam byli jiní. A že to dělali dobře, dokazuje to, že se festival dožil krásných čtyřiceti let. Vyřádil jsem se tedy především na logistice, přípravě a organizování doprovodných programů a později na zajištění bezpečnosti.
Festival vznikl za nesvobodného režimu. Musel se potýkat s mnoha nesmyslnými příkazy a nařízeními, kterými „soudruzi“ znepříjemňovali život nám všem, kdož chtěli dělat něco navíc, něco po svém, něco jinak. Mohli by o tom vyprávět třeba ti, kteří v těch letech připravovali a uváděli Copánek, klubový pořad v Liberci. Vlastně se jednalo téměř o stejnou partu, která byla u pořádání Jizerské noty.
Ale festival přežil i dobu po roce 1989. Dobu, kdy se najednou uvolnily nejen hranice, ale i lidské myšlení. Nashville najednou nebyl tak daleko a nedostupný. Hudební nosiče se nemusely shánět, ale daly se obyčejně koupit. Mnoho lidí najednou „roztáhlo křídla“ a rozletělo se do světa cestování, podnikání. Najednou bylo na všechno nějak méně času…
A přesto Jizerská nota přežila, na rozdíl od mnoha jiných aktivit, a je tu s námi dodnes. A to je moc dobře.
Co napsat na závěr. Jistě jste si všimli, že jsem nejmenoval nikoho, kdo tuto skvělou akci vymyslel, připravil a po čtyři desetiletí udržoval při životě. Záměrně. Všichni si zaslouží uznání. A opomenout kohokoliv, by byla nepředstavitelná chyba. Takže – ještě jednou. Díky vám všem!

Míra – Jaromír Dolanský
bývalý pořadatel

Díky za krásné skoro čtvrtstoletí s tímto festivalem

K Jizerské notě jsem poprvé „čuchnul“ jako student někdy kolem roku 1992. Tehdy se ještě trampský festival konal ve fungujícím sále hotelu Perun.
A jak jsem se vlastně k Notě já, v devadesátých letech zapálený posluchač punku a metalu, dostal? S trampingem jsem neměl, kromě toho, že jsme léta jezdili na vodu, vlastně nic společného. Měl jsem ale kamarády, též rockery, kteří zároveň občas jezdili na vandry, a ti zase měli kamarády, už pravověrné trampy, shodou okolností pořadatele Jizerské noty.
Už při mé první účasti jsem se hrdě zařadil mezi „pořadatele“, abych nemusel platit vstupné, občas jsem něco přinesl nebo naopak někam odnesl.
Trampská a folková muzika se mi líbila, spoustu písniček jsem od táboráků na vodě i znal, ale zbytek trampské kultury se mi zdál strojený, a ano, nebojím se říci, i naivní a směšný. V té době jsme vždy plni energie přes den připravili pódium, oheň a oddřeli spoustu dalšího, abychom pak s kamarádem před půlnocí házeli kelímky od piva do slavnostního ohně s provokativním obličejem pozorujíce, jak se trampové budou tvářit.
Zlom nastal koncem devadesátých let, kdy se zcela změnil tým pořadatelů. Tehdy bylo založeno občanské sdružení Jizerské aktivity (OSJA ostatně pořádá notu dodnes) a já se jako jeho člen ocitl takzvaně v centru dění. Následovalo pro mě cirka 15 krásných let slastí i strastí, plánování i improvizací, hektických pátečních večerů a sobotních dopolední a pohodových odpolední, kdy jsem si už v klidu vychutnával pocit z někdy i dobře odvedené práce.
Nejradši vzpomínám na úplně první léta s OSJA, kdy jsme s širokým pořadatelským týmem jezdili na Notu už ve čtvrtek. Čtvrteční večer byl vyhrazen vždy poslední schůzi před Notou, která se konala většinou na Hausmance u Kozy a nezřídka se protáhla až do časných ranních hodin. Víkend poté byl vždy krušný, ale plodný a nadšený. Domů jsem se vracel v neděli navečer sice neodpočinutý, ale zato s dobrým pocitem, že vše zase dobře dopadlo.
Štáb Noty jsem opustil někde kolem roku 2014. Rád bych řekl, že jsem přenechal místo mladším, ale vím, že to není pravda. Díky za krásné skoro čtvrtstoletí s tímto festivalem.
P.S. Snad mi trampové ty kelímky ve slavnostním ohni odpustí, když jim diskrétně prozradím, že postupem času, když se u ohně hrála Vlajka, stával jsem se jedním z nejdojatějších přítomných.

Halma – Martin Halmich
bývalý člen štábu Jizerské noty

O Notě po Notě aneb reportáž z Jizerské nory 2009

Kdysi dávno jsme vyrazili na vandr na Šumavu a až na nádraží u pokladen zjistili, že některým z nás stačí prachy akorát kousek za Plzeň…, a tak jsem se dohrabala na svou první Portu. V dalších letech jsme podobných akcí vymetli víc a davových akcí si užili natolik, že jsme na ně pak řadu let ani nepáchli. Vzato kolem a kolem, kdyby nás na Jizerskou notu nelákali kamarádi a o kus dál nám nemávaly žitavské úzkorozchodky, zámek Frýdlant, Obří sud v Lázních Libverda a pár dalších zajímavých míst, z nichž jsme mnohá ani nestihli, obešli bychom se bez hudebního festivalu i letos. A nebýt Belmonda, i tenhle článek by psal někdo jiný – někdo, kdo jel na Jizerskou notu kvůli muzice, kdo neprošvihnul začátek koncertu, kdo většinu písniček neprožvanil s okolím a kdo je zkrátka víc v obraze než já.
Už se vám někdy povedlo zapomenout doma fusekle? Pak porozumíte hloubi mého neštěstí, s nímž jsem velela zastavit rodinný kočár u každého krámu od Raspenavy do Hejnic (fakt dálka, mimochodem). V tom prvním byla prodavačka, její rodina a velký kulový, v druhém už jen to velký kulový, ve třetím prodavačka, fusekle a pár dalších ohavností. Využila jsem to a zásobila rodinu ponožkama na několik let.
Potěšila mě zřícenina hotelu na náměstí, protože to se fakt hned tak někde nevidí. Kuriozity já ráda, a tahle se dá dokonce koupit. Když pro nic jiného, tak z piety, protože tady prý Jizerská nota začínala. Podobně nepřehlédnutelný je kostel, kam soudě podle čepic na hlavách zabrousili i ti, kteří podobná zařízení nenavštěvují. Možná ještě lepší ale byly poutnické ambity s křížovou cestou, kde – jak jinak – nebyla ani noha. Škoda. Zato v cukrárně před kostelem bylo nabito; docela by mne zajímalo, jestli 10 kaček za kopeček zmrzliny je tradiční hejnická taxa nebo ji jednorázově zvedli kvůli mlsným vandrákům. Na druhou stranu mě to nezajímalo natolik, abych se šla přeptat. Námět pro drzé jedince na příští rok.
Hnala jsem se do kina, protože něco, co program označoval jako „komponovaný potlach“ (neměl to být kompotovaný?) jsem ještě nezažila a taky jsem nechtěla tábořit před kinem. Ti „notyznalejší“ mě brzdili s tím, že když se v kině sejde třicet lidí, je to moc. Nakonec jich tam bylo o hodně víc, protože povídání Tonyho a Belmonda se spisovatelem Miloslavem Nevrlým o slovenských, ukrajinských a rumunských Karpatech, to celé proložené báječnýma fotkama a písničkama Lístku, bylo naprosto úžasné, i když jsme celou dobu s Bublinou rušily. Ponaučení: kverulantky by si fakt neměly sedat do první řady.
Když už probírám hejnické nemovitosti (hotel, kostel, cukrárna, kino), tak by se slušelo zmínit i nového „majitele“ místního autokempu, který jej prý navzdory chmurným předpovědím z loňského roku Jizerské notě pronajal bez větších problémů. Sláva, tradice zůstala zachována.
Kdo zná Jizerské hory jako oblé vrcholky a táhlá návrší ve stylu „cyklistův sen“, zůstane v Hejnicích paf: že by ty strmé zubaté skály fakt byly Jizerky? Jsou, z té nepřístupnější strany. A Nota prý tohle údolí dokáže zaplnit tak dokonale, že když se vykašlete na koncert a jdete místo toho courat po kopcích, slyšíte písničky až vysoko nahoře na skalách.
Pokračování tématu nemovitosti: několik hospod mělo z technických důvodů zavírací den a v té, co jsme jedli my, pořád vypadávala elektřina a kuchař si šel ve finále zřejmě hodit mašli. Servírka nahlas špekulovala, že asi někde mají velkou spotřebu elektřiny, že to tak zlobí… Nedalo mi to a vzpomněla si na dávný skvělý slogan „elektronikou za folk krásnější“. Že by hlavním viníkem byly elektrické kytary?
Zatímco zelení maskovaní návštěvníci nerušeně popíjeli svá piva a kafe, nervní pán od vedlejšího stolu pokřikoval různá hesla, dožadoval se oběda, obsluhy a knihy přání a stížností, až nakonec lezl vzteky po stropě. Tímto mu na dálku děkuju za divadelní představení „moderní muž a jeho odolnost vůči stresu“, která nám zkrátila hodinové čekání, A tak jsme prostě přišli pozdě a nikomu to nevadilo.
Ono vůbec Jizerskou notu nejlíp vystihuje příjemné anglické slovo „lazy“, čti lejzy a přelož jako líný, lenivý, lenošivý a zahálčivý. Organizátoři by mi za to nejspíš dali po čenichu, ale atmosféra byla přesně taková – žádný spěch a žádná křeč, pohoda, písničky, poflakování a povalování se v trávě, milé průvodní slovo Honzy Dobiáše vhodně kombinující fakta a drby v přesně vyváženém poměru. Chceš poslouchat – poslouchej, chceš si povídat – povídej, nechceš dělat nic – nedělej… A k tomu vlídné sluníčko českého indiánského léta, svítící ostošest od rána až do večera. Koho by to nepotěšilo? Zejména někoho, kdo mohl zůstat bez fuseklí. Takže vzato kolem a kolem se to organizátorům moc povedlo.
Vyhráli ti, kterým jsem dala hlas i já, takže můžu být vlastně spokojená. Ale tak úplně spokojená nejsem a říkám si, ještě že nejsem muzikolog. Fůru písniček jsem zapomněla hned, jak odezněly a vůbec si je nepamatuju, další bych možná pochopila až napodruhé nebo napotřetí (a možná nikdy), a už vůbec si nedovedu představit bandu, která se večer sleze u ohně pod skálou a začne s chutí drnkat a zpívat něco z toho, co na Notě zaznělo. Ale možná už patřím mezi staré stanové kůže, co melou, že dřív bylo všechno lepší, lesy zelenější a písničky zpěvnější.
V žádném případě nechci rozviřovat debatu, jestli něco je nebo není málo nebo hodně trampské, z toho jsem už vážně vyrostla. Přesto se s vámi podělím o pár osvěžujících postřehů, které jsem vyslechla: jak prý si vandrák může k zelenýmu stanu pořídit červený (modrý, stříbrný, fialový, jakýkoli jiný než zelený) auto…? Kde se prý dají koupit kempinkový křesílka s maskáčovým potahem a na kolik to vyjde, když si to člověk udělá sám na koleně? A že už večerní oheň není trampský jako dřív a že červená do lesa nepatří.
A tak zaplať Pajda za pohotové muzikanty, kteří na to hbitě zareagovali výkřiky: „Pryč s brusinkami!“ a „Smrt jahodám!“
V Hejnicích po notě moc veselo nebylo, v neděli a v pondělí tam hořel les a hasiči jezdili jako zběsilí. Že by někdo vzal jahodová a brusinková hesla doslova?
Kdysi jsem se učila výti s celebritami a zaplatila za to tím, že mi jsou venkoncem fuk. Chcete-li vědět, kdo tam byl a nebyl, kdo se opil a kdo zůstal nechutně střízlivý, s kým byla sranda a kdo byl protivný jako vždycky, ptejte se jiných. A chcete-li vědět, co všechno se na Notě dělo, o co všechno jste přišli a co jsem vynechala, dá se to snadno zjistit na webu www.jizerskanota.cz anebo jinde. (Folktime, 2009)

Šklíba – Eva Obůrková
ilustrátorka obálky Notesu 1997

Za tuhle vášeň vděčím Jizerské notě

Vzpomínám na Jizerskou notu ve dvou jejích obdobích. Nejprve jsem jako nadšený návštěvník hltal svět, kdekterému jsem chtěl patřit, později jsem se na čas stal i součástí štábu. Jsou to rozdílná období, jiné pocity. Jako nejmladší z party puberťáků jsem se nechal přesvědčit, že festival je nutné propojit s vandrem, a tak své první Noty jsem absolvoval tak, že jsem se účastnil promítání či besedy v kině, odpoledne doslova tábořil (na báglech místo na židlích) v sále hotelu Perun a krátce po Vlajce na slavnostním ohni odcházel na noční výstup Štolpichem. Někde jsme přespali a v neděli obyčejně došli až do Lidových sadů. Důležitá věc: udržovali jsme si s kamarády předsudek, že páteční country bály jsou trapné, nevandrácké, na ně že se nechodí.
Zavčas se to změnilo a já zažil fantastické noťácké bály, jak v Perunu, tak u Cimpla, později i v té restauračce na Ferďáku přímo nahoře pod lesem. Jmenuje se Lesní restaurace? A začal jsem chodit i na country bály dole v Liberci, v Jablonci a jinde. Pak jsem objevil i bigbít a underground, ale bluegrass zůstal mojí srdcovkou, vlastně té muzice nerozumím, ale cítím její energii a krásu, ať už se hraje dobře, nebo blbě, klidně blbě, neurvale a nasucho. A ty texty, jo jsou většinou blbé, ale to nevadí, vždyť je to hlavně k tanci! Za tuhle vášeň tedy vděčím Jizerské notě. Díky.
I později do autokempu jsem jezdil rád, můj přínos nebyl bůhvíjaký, prostě jsem trochu pomáhal Déčkovi s Notesem. Country bály většinou v té době (na přelomu století) už nebyly, nebo rozhodně ne každý rok. To mne mrzelo, ale moc se mi líbila Déčkova dramaturgie, kde kromě soutěžních skupin vždycky pozval nějakou ikonickou kapelu nebo písničkáře. Hoptropáky, Žalmana, Pacifik a podobně.
Když nedávno zemřel Tony Linhart, vzpomněl jsem si na rozhovor, který jsem s ním vedl po e-mailu pro Notes. A koncert Hop Tropu na Jizerské notě byl jejich nejlepší, tedy, z těch, které jsem zažil. Jizerská noto! Díky a hodně zdaru do dalších let!

Skukum – Vojtěch Vaner
tvůrce Notesu, bývalý pořadatel

Jó, to za našich mladých časů

„…a vítěznou písní letošní Jizerské noty se stává… písnička Pavla Déčka Vinkláta Kam chce zapadat slunce!“ vykřikl Čára, konferenciér (nejen) 4. ročníku Noty, a já jsem nadskočil nadšením. Tu písničku jsem zpíval já: Déčko a Káča byli tak laskaví, že ji výjimečně ponechali mému sólo zpěvu – a hle, na Jizerské notě porazila všechny všech ostatních kapel i favorizované naše. „Naše“ – to byla kapela Jitro, ve které jsem s větším nadšením než umem již
2,5 roku působil.
Na vysvětlenou: v prvních letech Jizerské noty nebyly nádhernou obří osminovou notou oceňovány vítězné kapely, ale vítězné písně. Dokonce se mohlo stát, že některá kapela vyhrála Notu pro autora z jiné kapely, jehož píseň si vylosovala.
Na vítězství zmiňované písně jsem měl jistě podíl zcela marginální, ale následnou radost obrovskou: psal se rok 1984 a muzicírování bylo to hlavní, pro co jsem dýchal. Radost byla živená ještě tím, že Jizerská Nota 84 byla posledním vystoupení Jitra a strašně jsme chtěli naši existenci nějak důstojně završit. Následně jsme se plánovaně rozpustili a rozešli do všech stran. Já jsem pak proběhl ještě řadou druho- a třetiligových kapel, než jsem pochopil, že o hudbě lépe píši, než ji provozuji a že mě to tím pádem taky víc baví. V době, kdy jsem byl redaktorem hudebního měsíčníku Folk
& Country, jsem byl (jistě několikrát) na Jizerskou notu pozván a v roce 1999 jsem se (konečně) dostavil. Přes velký posun ve všem možném jsem měl pocit, že jsem se vrátil domů a moc jsem si to užíval. Pak jsem několik ročníků dokonce Jizerskou notu uváděl; přesto už jsem (jistě nepřekvapivě) nikdy tu palčivou radost z roku 1984 v Hejnicích nepocítil.
Když už jsem se jmenoval do role pamětníka, zkusím aspoň naznačit, jak takový trampský festival v osmdesátých letech působil. Jak jsem již napověděl, v roce 1999 byla totiž atmosféra i provoz podstatně blíže pojetí dnešnímu, než roku 1984. V proslulém sále hotelu Perun (který znáte možná spíše už jen jako díru ve zdi) bylo všechno prostě víc natěsno – a tím nemyslím jenom židle diváků. V průměru podstatně mladší publikum (jo, prostě celý žánr byl mladší…) vydechovalo pocit spříznění až spříseženství, všichni nadšeni z toho, že sedí na festivalu, kterých v té době bylo pomálu, řičeli „umííí“ po každé skladbě a vyprodaný sál byl emocemi tak napěchovaný, že škrtnout by se nevyplatilo… Ne, ne; to není referát do sborníku „Jó, to za našich mladých časů…“ Sám si nejsem jistý, jestli by se mi dnes všechno líbilo, tedy třeba to, že se nemůžu kdykoliv zvednout a dojít si pro pivo nebo na kus řeči s kamarádem, kterého jsem tři roky neviděl. Nebo že kolem mě pořád všichni jásají nad kdejakou blbostí. Ale někdy se mi po těch hudebních letech zatraceně stýská. Nebo na ně aspoň rád vzpomínám. Díky, že jsem mohl.

Tomáš Hrubý
konferenciér Noty v letech 2001–2006,
dříve Jitro Praha

Hluboké nedorozumění a Jizerská nota

Jen několik málo festivalů můžeme i po více než dvaceti letech existence označit jako srdcovou záležitost. Jizerská nota je ale určitě jedním z nich. V hlavě nám tak při vzpomínce na Hejnice neblýskne určitě jen jedna konkrétní příhoda. Před očima se míhají především výjevy z nočních jam sessionů u ohně, ale je tu i řada dalších vzpomínek. Abyste nám věřili, připojujeme úryvek z kapelní kroniky, kam v roce 2006 přispěla zápisem z Jizerské noty naše tehdejší zpěvačka Elka – Eliška Zachariášová.
…Škopy někde ztratil klíče od auta. Problém trochu násobilo to, že v autě měl basu i kombo. Vydal se tedy zpátky do města, neboť se domníval, že klíče zapomněl po obědě v restauraci. Bohužel zjistil, že se mýlil. Mezitím se zbytek kapely chystal na vystoupení, které se rychle blížilo, protože jsme na schůzce kapelníků zjistili, že krátce po třetí zahajujeme festival.
Ve 14:45 se stav blížil panice, protože už to vypadalo, že vystoupíme bez basy. Klokan mě tedy zaúkoloval, zda bych nezajistila náš přesun v programu. Tak jsem trochu poděsila pořadatele, ale vzhledem k tomu, že už bylo pověstných „za pět minut dvanáct“, v našem případě za deset minut tři, tuto variantu jsme zavrhli. Naštěstí se ukázalo, že ve vedlejší chatce zkouší Ozvěna, která oproti našemu očekávání neměla kontrabas, ale právě baskytaru. Navíc nám ji ochotně půjčili. Sláva a díky jim! Kluci rychle utíkali s nástroji k pódiu, zatímco já v horním patře chatky hledala kapesník. Tahle skutečnost jim ale ušla a v chatce mě zamkli. Naštěstí jsem vzala za kliku ve chvíli, kdy byli ještě v dohledu, takže jsem napjala hlasivky na nejvyšší výkon a podařilo se mi upoutat jejich pozornost. To už jsme se ale museli smát, protože absurdnost situace už nebyla ani k pláči.
Po Vlajce, kterou zahrál Lístek s větší částí HN jsme konečně přistoupili k tomu, proč jsme na Jizerskou notu přijeli. Občas si stěžuju, jak se necháváme rozhodit nenadálými situacemi, které nás často krátce před vystoupením potkávají. Díky nevím komu (asi nám) se tak ale tentokrát nestalo. Všech šest písniček i s přídavkem jsme si užili ve vzájemné shodě…

Klokan – Petr Vrátný
Hluboké nedorozumění Praha

Kdysi jsme vzhlíželi k osobnostem a pamětníkům. Teď už jsme pamětníky sami

Někdy musí člověk odjet daleko, aby našel to blízké…
Rok 1993 – setkání se dvěma tuláckými a básnickými dušemi u ohně kdesi na východě Čech. Vzájemné sympatie a pozvání na další víkend na festival do Jizerek. Na Jizerskou notu, do té doby neznámou, neobjevenou…
Hejnice. Městečko v klíně hor. Náměstí se secesním hotýlkem Perunem, v jehož útrobách je sál, kde se to jen hemží vandráky, folkaři, vílami i kovboji, US tornami, maskáči, vůní ohně i staré kůže.
Probdělá noc na pódiu za zvuku kytar a zpěvu písniček. Nový kamarád Bedla, který nám obětavě celou noc nosil meltu v ešusu a my ho obdivovali, kde jí celou tu dobu vaří. Až po letech se přiznal, že kafe doléval horkou vodou z vodovodu. Ale chutnala náramně takhle kolem páté ráno… Setkání, které mělo na pár dalších let, a možná i napořád, ovlivnit můj další život. Nasměrovat ho tím správným směrem.
Určitě jedním z nezapomenutelných zážitků, spojených s Jizerskou Notou, byl koncert Wabiho Ryvoly právě v sále Perunu o rok později. Byla to jedna z posledních Not, ne-li poslední, kdy se ještě v Perunu odehrál hlavní koncert. Také jeden z posledních Wabiho koncertů.
O pár let později zničila Perun lidská hloupost a lhostejnost. V historii festivalu ale tento dům bude mít navždy své místo.
Následovala léta, kdy jsem jako již stálý člen liberecké a jizerské vandrácké tlupy, měla možnost se podílet na organizaci Noty, která se rozprostřela vždy poslední víkend v září po celých Hejnicích a její srdce bilo v hejnickém kině a kempu.
Country bály, které vždy v páteční večer zahajovaly festival, to nebyl a není můj šálek čaje, ale ten rok (1995), kdy se bál konal v Lesní restauraci ve Ferdinandově a kde se strhla legendární bitka mezi tzv. „amíky“ a ostatními návštěvníky Noty, tehdy jsem u toho byla, a ještě dlouhé roky potom jsme tuhle historku, nejen na Notě, dávali k dobru.
Jizerská nota vždycky byla takovým vrcholem podzimních toulek, místem setkání s kamarády, kteří celý rok vandrují světem, ale sem se rádi vracejí za krásou jizerských kopců, za barvou bukového listí, za „našimi“ písničkami, za dlouhými sejšny trvajícími do ranních hodin.
Tak jako jsou lidé, kteří k Jizerské notě vždy patřili a patří, tak jsou taky písničky. Karolína od Sekvoje, Jizerská sova od Chariotu… Jejich texty a značky akordů byly každým rokem zvěčněny ve festivalovém sborníku – Notesu. Nejdříve ručně psané a tištěné, jak se dalo, později v barvách a doprovázené krátkými články.
I já jsem několik let měla možnost podílet se na tvorbě Notesu. Kamarád Mravenec by mohl vyprávět, jak jsme vždy pár dní před termínem odevzdávali sborník do tisku a někdy ještě teplé výtisky putovaly z tiskárny rovnou na Notu. Ale stálo to za ten pocit, když se všichni kolem začetli…
Dnes se vše zdá být tak vzdálené a neskutečné, ale vím, že to bylo, že my jsme byli u toho. Už nevidím z okna jizerské kopce a nesedám poslední zářijový pátek do vlaku, ale ty Noty pořád nosím v hlavě, ty kamarády v srdci a nepřeberně zážitků vepsaných do paměti. Podělit se o všechny by vydalo na víc než jednu stránku výročního Notesu.
Tak díky za ně, za to, že jsem mohla být toho všeho součástí.
Never more, Wabi, Kide, Tony, never more, Perune… Zase se sejdem, to se ví… na Notě v Hejnicích.

Stráša – Jitka Bílska
tvůrce Notesu, bývalá pořadatelka

Jedno slunce nad Jizerskou notou bude svítit furt

Pro mě osobně má Jizerská nota, ve víru vzpomínek na všechna absolvovaná vystoupení za posledních třicet let, poměrně zvláštní umístnění. Totiž bohužel pokaždé, když jsem na Notě hrál, ať už s Poupaty, Marien nebo Triem, vždycky děsně pršelo, foukalo a bylo drsně tak, že se kolikrát člověku ani nechtělo vylézt z vyhřátého auta. Nepamatuji tu ani vstřícné, ani neutrální počasí, vždycky prostě nesnesitelně lilo a byla zima. Fascinuje mě ale, že pokaždé se to nakonec nějak přetavilo v krásný zážitek, ať už zásluhou diváků či pořadatelské Déčkovy smečky. Možná nejraději vzpomínám na období Poupat-Magisonského přátelství, kdy se deštěm utrápené trampstvo kdysi dávno přesouvalo do kina. Tu vytlemenou atmosféru a vůni zmáčených kamarádů cítím doteď. A s úsměvem si vybavuji i vcelku tradiční licitace vítězných souborů, kterej chudák se s tou těžkou krávou notou, nejtěžší první cenou na tuzemských žánrových soutěžích, potáhne domů.
Jedno slunce ale pro mě nad Jizerskou notou bude svítit furt. Byl to totiž nejoblíbenější festival Zubříka – Zbyňka Rosendorfa (pozn. hráč na foukací harmoniku ve skupinách Lístek, Magison a Marien, který tragicky zahynul v roce 2014). Měl tolik rád kopečky kolem Hejnic a tolik vzpomínek a příběhů na Jizerskou notu, že to v jeho očích nepřetloukly žádné věhlasné megafestivaly. Ne všechno jsme si bohužel stihli říci a počasí nikdy nepřálo, aby nás potahal po okolí, jak sliboval… Ale protože nevěřím, že kamarádi jen tak mizí do zapomnění, ani že hmotná nepřítomnost kámoše nějak brání dalším společným dobrodružstvím, jsem si celkem jist, že jednou, až se počasí na Jizerské notě v mé přítomnosti nebude chovat jako úplnej kretén, Zubřík mě (nebo nás) do kopců před hraním vytáhne a bude to stát za to… Těším se na to moc. Jizerské notě zdar!

Víťa Troníček
Marien Pardubice, Víťa Troníček Trio,
dříve Poupata

Sobotní Nota

Začátek babího léta nebo podzimu byl pro mne na přelomu tisíciletí spojený s Jizerskou notou v Jizerských horách.
Na Notu jsme občas vyráželi ve čtvrtek, to, když byl koncem září statní svátek. A pěšky jsme to brali přes slavný Island, a pak už za tmy scházeli přes Ferďák dolů do Hejnic…
Někdy jsme z Noty vyráželi v neděli v poledne přes Jizerky, to když vyšel pro změnu státní svátek na pondělí. Ale většinou jsme jezdili na Notu v pátek večer, když byl jenom víkend –
a v jizerskohorské lokálce jsme se potkávali s ostatními čundráky, kteří tam mířili. Užili jsme si Notu se vším všudy, abychom pak v neděli unavení odjížděli domů a v Liberci se loučili s kamarády ze severu.
A když vzpomínám na uplynulé ročníky, tak ty mám spojené s Lístkem, Magisonem, Déčkem, Potlachem v kině (který se už bohužel nekoná, a na kterém jsem se dokonce i jednou podílel), podzimním sluncem, sobotním ohněm… a spoustou dalších drobných vzpomínek.
A když mi v mém podkrovním bytě občas zazní písnička Sobotní od Magisonu, vždy mne napadnou podzimní vandry, Jizerky a Nota.

Carmen – Jiří Lipka
tvůrce pořadu Potlach v kině

Vzpomínám rád

Byly doby (naštěstí už nejsou), kdy hudba, která se hraje na Jizerské notě, neměla na růžích ustláno. Ti, co rozhodovali o všem, rozhodovali i o muzice a o písničkách a tu se jim zdály být málo angažované, tu málo kladné, tu příliš připomínající země, které režim neměl rád atd. Naštěstí ti, co ty písně skládali nebo zpívali si nedali říct, nepomohly ani zákazy koncertů a festivalů, až začaly na „podezřelou“ Portu jezdit z celé republiky desetitisíce diváků a nejen mladých. A nejen na Portu.
Začaly vznikat festivaly a festiválky taky po celé republice a díky obětavým lidem, kteří se nebáli, těšily písničky, které nevysílal rozhlas ani televize, spoustu posluchačů. Těšily, ale také dodávaly sílu a naději, že bude líp. Tak vznikla i Jizerská nota a přibyl další červený puntík na mapě republiky, kam stálo za to jezdit, hrát, zpívat, kamarádit se a být rád s těmi, kteří to brali stejně.
Jizerská nota patřila k těm akcím, kam jezdily kapely nejen proto, že uspěly na velkých festivalech jako byla třeba Porta nebo Svojšický slunovrat. Na tyhle festivaly jezdili i kamarádi a kamarádky, kteří už měli děti a brali je s sebou. A tak netrvalo dlouho, a právě tyto festivaly měly čas a pochopení i pro ty nejmladší a prozíravost plodila nové a nové muzikanty tohoto žánru.
Nikdy nezapomenu, jak Hejnice končily společným zpěvem písničky Kapitána Kida No, to se ví, zase se sejdem! ale i na to, jak přivezla maminka z Plzně skupinu Jen tak, a když nastoupili mlaďoši na podium Jizerské noty, sedla si kousek před podiem a výrazně napovídala (nebo pomáhala, aby se děcka nespletla) jen otvíráním úst slova písniček. Tehdy nás to mohlo pobavit, dneska víme, že tahle kapela tak začínala a dneska patří k oporám žánru. A dík patří právě i Jizerské notě.

Jan Dobiáš
bývalý redaktor Mladého světa, Melodie, konferenciér Svojšického slunovratu, Svojšického Letorostu, Porty a Jizerské noty v letech 2007–2015

Ulovil jsem ji na Jizerské notě 2010

Nejsem fotograf. Tato činnost mě nějak extra nebaví a víceméně se jí věnuji jen když je to nutné. A tak fotím hlavně nádraží, technické a vojenské památky, opevnění… Prostě všechno, co se nehýbá. Zaměříte, stisknete… a je to!
Hledáte souvislost s Jizerskou notou? Občas fotím i na koncertech nebo festivalech. Raději si užívám atmosféru. Ale i totální laik a neumětel může mít štěstí. Podaří se udělat fotku, která přesně vykresluje autentičnost oné chvíle. Tu fotku jsem ulovil na Jizerské notě 2010. Náhodou jsem se zrovna ocitl vedle pódia v okamžiku, kdy se po hodně letech znovu potkali Kapitán Kid a Miki Ryvola. Zalomili palec a já stiskl tlačítko. Životní fotka!
Ohně jsou na Jizerské notě pokaždé jiné, ale vlastně velmi podobné. Tenhle oheň byl v době vítězné éry kapely Bezefšeho. Vítězové zapálili oheň a s ostatními muzikanty hráli a zpívali. Střídaly se písničky trampské, folkové i odjinud. S přibývajícím časem stoupala i hladina alkoholu v krvi. Z ničeho nic se ke kapele připotácel řádně uniformovaný tramp, brousil svým zrakem z muzikanta na muzikanta a vybral si nejhůř jak mohl. Basáka Bezefšeho – Zdenála. Důrazně mu do tváře značně nejistým blekotavým hlasem deklamoval: „Co to pořád hrajete? Dejte něco echt trampskýho. Třeba od Hurikána!“ Zdenál ani vteřinu nezaváhal, chopil se basy a hlasitě nahodil na celé okolí: „Říkal si Hurikán…“
Mladá nadějná trampská kapela Tempo di vlak přijela poprvé na Jizerskou notu. Společně jsme se vypravili nahoru na Island. Mlha, déšť, nevlídno… Po návratu první, koho jsme v Hejnicích potkali, byl Kapitán Kid. Po přivítání mu Bublina hned vyklopila, odkud jsme se z hor vynořili. Kid se jen suše zeptal: „A jak se vám tam líbilo?“ Tempáci velmi neurčitě a nejistě prohlašovali něco ve smyslu, že je to jako docela hezkej kemp. Moc jistě to neznělo.
Situaci rozčísla Bublina: „Pěkně hnusnej kemp. Tam se snad ani pořádně nedá spát!“
„Že, jo, já to pořád říkám,“ rozzářil se Kid a pokračoval, „a to jste to neviděli v zimě, když tam byla paseka po požáru se zamrzlým popelem. A to jste tam neviděli mrtvolu!“

Belmondo – Milan Plch
konferenciér Noty od roku 2015–dosud,
dříve tvůrce pořadů Potlach v kině

Na Jizerskou notu máme krásný vzpomínky

Jeden rok zima, div, že nám nezmrzly struny, další rok slunce a večer vítr, který málem všechny odnesl. Spousta dobré muziky a skvělých lidí, kteří se podíleli na organizaci festivalu, setkání u Kozy a výborná pečená kolena, hraní u ohně až do rána a ráno teplý kafíčko a polívčička… Setkání s muzikanty, z nichž někteří už hrají u nebeské brány. Kamarádi, kteří za námi přijeli si polechnout Naopak, aby pak zůstali na celý program, protože nám všem tam bylo dobře! Těšíme se, že si brzy na Jizerské notě opět zahrajeme a přejeme Jizerské notě dalších nejméněstejně úspěšných 40 let.

Martin Zajíček
Naopak Dobříš

Milá Jizerská noto

Má vzpomínka je už poměrně letitá, ale stále živá. Je noc. Vedle mě hoří obrovská hranice dřeva. Všichni muzikanti i diváci v tichosti poslouchají výsledky diváckého hlasování. Jsme začínající kapela a máme ohromnou radost z toho, že jedna z našich písní získává cenu. Píseň potom hrajeme a společně s námi ji všichni zpívají. Je to intenzivní dojemný zážitek, který se z paměti nikdy nevymaže. Píseň Ženy mužů dodnes hrajeme na našich koncertech, ale hromadný noční zpěv u ohně Jizerské noty už nic nepřekoná.
Děkuji a festivalu přeji, aby přinášel další a další intenzivní zážitky.

Lucie Vlasáková
Epy de Mye Týn nad Vltavou

Prostě symbióza lidí…

Ahoj všem, kdož máte rádi festival Jizerská nota. Já osobně mám rád festivaly, které si drží svou tradici a pokračují přes všechny peripetie dál a zvou své diváky na kvalitní akustickou muziku. Takovým festivalem jistě Jizerská nota je!
Nepamatuji si už kolikrát jsem na něm hrál, ať už v sestavě Stráníků, či jinak, ale pamatuji si vždy na vřelé přijetí a maximální pohodu mezi účinkujícími, pořadateli a diváky. Prostě symbióza lidí, kteří vědí, kde jsou a co tu chtějí dělat.
Pokud nám všem vydrží zdraví a pořadatel bude mít zájem o mou produkci anebo produkci Lenky Slabé s Triolou, tak moc rád zase přijedu a potěším diváky našimi písněmi.
Přeji tedy Jizerské notě ve zralém věku (vždycky jsem byl na zralé dámy), ať jí její zralost a svěžest vydrží do dalších let a pořadatelům přeji ať si jí hýčkají a rozmazlují jako v minulých letech.

Stranďa – Lubomír Stráník
Triola Lenky Slabé, dříve Stráníci

A zážitků bylo nepočítaně

Jizerská nota patřila vždycky do kalendáře plzeňské juniorské kapely Jen tak, jako stálice. První pozvání přišlo po úspěchu kapely na celostátní Portě, kdy nám Hejnice doporučil Cimbura – Karel Vidimský, dobrá duše všech začínajících i dlouhotrvajících trampských, folkových a jiných spřízněných žánrů. Popsal festival tak barvitě, že nebylo možné odolat. A od té doby jsme jezdili snad každý rok, co kapela fungovala a zážitků bylo nepočítaně. Karel nelhal. Atmosféra podhorského festivalu byla vždycky jedinečná a díky všem lidem, kteří ho připravují parádní. To, že je festival obohacen o možnost soutěžení s juniory a dětmi, je skvělý bonus.
V roce 2010, kdy jsme přijeli poprvé, vystupovaly děti na náměstí na valníku, to nám přišlo legrační. Pamatujeme si, že jsme tehdy vezli nějaké peníze na pomoc po povodních, a když jsme projížděli krajem, bylo to smutné… Ale jak jsme se vraceli v dalších letech, vše se pomalu vracelo k normálu, a kdykoliv jsme viděli, že v tom kraji prší nebo přišla další velká voda, prožívali jsme to, jako by to bylo u nás doma.
A jak vzpomínají členové kapely? Tom a Kačka Kozákovi: „Ten kraj nám přirostl k srdci a podzim byl pro nás vždycky spojený s hejnickou Notou, mlhavými rány v chatkách a napětím před vyhlášením. A taky samozřejmě s návštěvou cukrárny na náměstí.“ Na Hejnice si vzpomíná i Eva Röhrichová, zakládající členka: „Určitě je potřeba poděkovat za skvělou atmosféru, vždycky jsem se tam těšila a ráda vracela.“ Na cukrárnu s úsměvem vzpomínají i Magdalena Šmídová a Kačka Keplová a taky na prosmáté večery a noci v chatce a dny s písničkami. Jednoduše těch několik podzimů, které jsme mohli díky Jizerské notě strávit s vámi nám zůstalo v srdci a děkujeme za ně.

Alena Kozáková
Jen tak Plzeň

Tady jsme doma

Jizerky jsou místo, kde jsem doma. Aspoň takový mám pocit pokaždé, když se do nich vracím. Táta se narodil pod Ještědem a asi nikdy nezapomenu, jak to v létě na loukách kolem Jablonce nad Nisou nebo Smědavy vonělo. Jizerská nota pak byla pravidelným cílem každoročního podzimního vandru po Jizerkách, kdy jsme ušlapaný spokojeně lehli pod podium na trávu a poslouchali muziku. Tehdy nás ještě nenapadlo, že bychom mohli na tom podiu taky hrát. Ale s o to větším nadšením jsme hráli písničky Hoptropáků a Ryvolů u ohně nebo v hospodě. To bylo ale dávno před tím, než jsme probudili k životu ten živel s názvem Isara.
Vlastně pro našeho čechokanadského basáka Máru Procházku jsme v roce 2017 přihlásili Isaru do všech muzikantských soutěží. Od táty totiž v Kanadě slýchával o nádherné atmosféře Porty, tak jsme mu tu parádu chtěli dopřát. Isara díky tomu v roce 2017 získala přídomek „plackožrouti“. Vyhráli jsme skoro všude. Jen na té Portě jsme byli druhý. Z Jizerské noty toho roku si pamatujeme, že byla zima, ve stánku naproti pódiu měli hafo druhů karibských rumů a vyhráli jsme.
Náš bubeník Honza Pavlíček vzal ochutnávku karibských rumů velmi zodpovědně. Cestou domů nejdřív objímal na zadní sedačce putovní cenu Jizerské noty a nazýval ji nepublikovatelným výrazem, pak ještě celkem něžně vyhlašoval asi v jednu ráno spícímu Oldřichovu z otevřeného okna káry isarací: „My jsme vyhráli!“ aby vzápětí předvedl ukázkový příklad přerodu Jekylla v Hyda hulákáním: „Vy ignoranti, tady je to každýmu jedno!“ Pokud byl někdo z obyvatel Oldřichova vzhůru, tak tímto se mu omlouváme. Ale Jizerská nota se nevyhrává každý den.
Když jsme vybírali název pro kapelu, brácha otevřel slovník a první výraz byl Isara – původní keltský název řeky Jizery. Té řeky, u které jsme v té době bydleli a měli u ní pod mostem první zkoušky. Určitě jsou větší a věhlasnější festivaly, ale jak už jsem psal, tady jsme doma.

David Šelemberk
Isara Mladá Boleslav

Jen tak dál!

Jizerská nota – krásný festiválek v Jizerkách, kde jsem potkala vždycky parádní lidičky. Mejdánky u ohně, v teplých bundách, do rána – co víc si přát na jednom z posledních sezonních festivalů. Jsem ráda, když mohu přispět nadanejma dětičkama z našeho Studia Kokos do Dětské noty, je to pro ně další skvělá příležitost si zahrát. Jen tak dál!

Ála – Alena Schernstein-Vítová
Ladybirds Jablonec nad Nisou

…díky, kamarádi!

Pokud můžu napsat něco za sebe, pak hraní v Terrakotě s kamarády z bývalé Sekvoje mi pootevřelo dveře k spoustě bezvadných zážitků a příležitostí k získání nových přátel.
Řada z nich je nějakým způsobem spojená právě se severem a Jizerskou notou, nebudu jmenovat, oni se určitě poznají. S řadou z nich jsme se začali scházet nejen při příležitosti vašeho festiválku a bezpočtukrát do ranního kuropění odřeli hlasy. Což je pro mě asi to nejhezčí, co mě mohlo v souvislosti s Jizerskou notou potkat.
Kdyby pak ten zážitek měl být přímo z půdy festivalu, pak vězte, že mě drobet zaskočilo půlnoční vyhlašování vítězů s tím, že bych si dovedl představit i vhodnější formu k zahrání vítězné písně. A rád bych na pravou míru uvedl jednu věc, ano, cena za instrumentální výkon mě sice potěšila, ale stejně tak by slušela mnohým dalším z těch, kteří na Notu dorazili. Když si uvědomíš, kolik výborných muzikantů k vám každoročně zamíří…
Na každý pád, díky, kamarádi!

Fox – Radek Kučera
Terrakota Praha

Poprvé na Jizerské notě

Pokaždé, když jedeme hrát a zpívat někam, kde jsme ještě nikdy nebyli, moc se na to těšíme. Zároveň však cítíme lehkou nervozitu z toho, jak neznámé publikum přijme naše písničky.
Jizerské noty jsme se zúčastnili v roce 2019, tedy ještě v době, kdy nikdo nemohl tušit, že veškeré kulturní dění bude zanedlouho značně ovlivněno koronavirem. Po dvou předchozích letech, kdy jsme byli zváni, se ale termín festivalu bohužel nepotkal s volnými místy v našich kalendářích. To do třetice konečně vyšlo a my mohli v sobotu ráno vyrazit z naší středočeské kotliny severním směrem do kraje, o kterém se rozhodně nedá říct, že bychom tam hrávali často. Tentokrát jsme sice byli k dispozici jen v neúplné dvoučlenné sestavě, ale s o to větším odhodláním představit své písně novým posluchačům. Bez problémů jsme dojeli na místo, zaparkovali auto, vyložili nástroje a vydali se obhlédnout areál, abychom nasáli atmosféru místa a zjistili, co nás zde asi může čekat. Většinou se už na první pohled pozná, jestli jsme s našimi trampskými písničkami na správném místě nebo jestli se naopak s diváky žánrově poněkud míjíme. Zde naštěstí platila první varianta.
Přivítalo nás příjemné místo uprostřed Jizerských hor a spousta známých tváří z jiných folkových či trampských festivalů. Bylo nám ctí zahájit hlavní odpolední blok festivalu, který trval až do pozdních večerních hodin a zakončil ho stylově v deštivém počasí Žalman se svým spolem (jak jsme se dozvěděli, špatné počasí k Jizerské notě už tak nějak patří a nikoho nepřekvapí). Cena pro naši píseň Kraken pak byla tou pověstnou třešničkou na dortu a velkým překvapením, protože nám moderátoři do poslední chvíle nic neprozradili a vylákali nás na pódium pod úplně jinou záminkou. Užili jsme si i hraní u ohně, než jsme museli vyrazit zpět domů.
Přejeme Jizerské Notě do následujících let spoustu skvělých kapel, spokojených diváků, a především neutuchající nadšení pořadatelů, bez kterých by se žádný festival nemohl konat.

Aleš Rogalewicz
Choroši střední Čechy

Jizerská nota zůstane naším hnízdem

S Jizerskou notou a jejími kořeny jsou pevně propleteny i kořeny kapely Větrno, a taktéž i mé osobní muzikantské. Od druhého ročníku jsem byl s touto každoroční podzimní událostí pevně spjatý a Nota formovala i mé první nesmělé muzikantské krůčky tehdy bláznivé duše trampíka. Standardem společenské prestiže v těchto dnech bylo vydat se do Hejnic pěšky přes Jizerky s přespáním někde nahoře. Mnohá přátelství navázaná na Notě trvají dodnes. A dokonce kapela Větrno vznikla díky existenci tohoto festivalu už v samých jeho počátcích a umožnila mi cestu z hlediště, kde jsem mohl slyšet a obdivovat kapely a kde jsem tleskal (a tehdy také křičel: Umííí!), nahoru na podium mezi mikrofony… A tak se i dokonce stalo, že jsem se na obří dřevěnou notu mohl chvíli dívat doma.
Větrno se po letech opět schází na pódíích a Jizerská nota zůstane jejím hnízdem, kam se rádo vrací…, třebaže automobilem.

Trhánek – Petr Peuker
Větrno Liberec, bývalý pořadatel

Co nám Jizerská nota dala a dává?

Přišla výzva od našeho předsedy Déčka, abychom jako současní pořadatelé napsali do Notesu nějakou osobní vzpomínku, zážitek, příběh, hodnocení, názor na Notu.
Je to docela oříšek, protože toho všeho, za ty roky, nám Nota dala už spousty. Děvčata se shodla, že moje psací střevo na toto stačí a dala mi důvěru napsat i za ně.
Já jsem se prvně setkala s Notou díky Myšákovi. Tenkrát jsem pracovala jako OSVČ, pojistný poradce, a svého prvního ročníku v září 2015 jsem se účastnila jako sponzor festivalu. A v říjnu jsem byla přijata do spolku.
Lidé, atmosféra, super muzika, kopec legrace. Uchvácena, pohlcena, lehce zmordována, ale šťastna. Tady si dovolím psát i za děvčata, myslím, že to měla stejně. Ani jedna z nás neměla moc potuchy, jak to na Notě chodí, co se od nás očekává a co se bude dít. Ne, že bychom do té doby neměly zkušenosti s festivaly, to zase prrr!
Jenže jako návštěvník to vidíte úplně jinak a z jiné stránky, než jako pořadatel. Z počátku je to trochu chaos, trochu panika, ale pořád kopec srandy. Každý ročník se však dostáváme dál a dál, takže je to kopec srandy, trochu chaos a trošinku panika. Až nám zbude jen kopec srandy, vás může jímat panika. No, jenže o tom jsem vlastně ani moc psát nechtěla. Tématem je, co nám Nota dala.
Úplně teda nevím, jak to mají děvčata, řekla bych však, že dosti podobně jako já. Krom již zmíněnému chaosu, panice a legraci, nám Nota dala a dává pocit naplnění. Pocit, že děláme něco smysluplného, co může ostatní lidi potěšit a obohatit.
Skutečně silný význam pro mě však má přátelství. Nechť je to společné přátelství uvnitř spolku nebo s vámi, kteří na Notu jezdíte pravidelně. I vás si dovolujeme považovat za přátele. Zrodilo se však jedno přátelství, které obohacuje naše životy každý den, a já, jsem za něj neskutečně šťastná.
Děkuji Štěpánce, Terezce, Verunce a Míše, že jsou a že jsou takové, jaké jsou.

Jana Kuhnová
členka štábu Jizerské noty

Vlajka vzhůru letí…

Je mi ctí, že můžu tento vskutku přívětivý vzpomínkový blok všech možných pamětníků „uzavřít“, i když to ve skutečnosti nejde, neboť mnozí další své vzpomínky a vyznání nesvěřili papíru. I pro mě, lehce pošetilého starce, je nadmíru obtížné za ty čtyři dekády vybrat v paměti nějaký zážitek nebo příběh spojený s Jizerskou notou, který by byl něčím zcela výjimečný. Zvláště poté, co jsem si při
přípravě tohoto Notesu rozložil na podlahu
39 hromádek všech uplynulých ročníků. Dobrý měsíc jsem opatrně našlapoval a kličkoval v úzkých uličkách mezi plakáty, zpěvníky, Notesy, fotkami či jinými „zaprášenými“ dokumenty, zatímco moje kočka Moly si v tom libovala a chodila v klidu napříč.
A s prohrabováním se v tom všem mi vyskakovaly zapomenuté přezdívky kamarádů, názvy a jména některých členů kapel, nevšední situace a momenty z jednotlivých Not, rovněž mnohé trable z příprav i samotné organizace, ale s tím vším i okamžiky čiré radosti, pohody a štěstí, že alespoň na pár dní (tedy především v době totality) se Hejnice proměnily v zelený ostrůvek svobody a kamarádství v moři muziky.
Pro mě osobně je tou nejsilnější chvílí, když už je vlastně po předávání cen a společně jsme si s muzikanty a zpívajícími diváky slíbili „ zase se sejdem“, zapalování ohně. Jeho slavnostní atmosféra, když první plamínky začínají ozařovat nejdříve jen siluety postav, později sílící plameny rozsvítí onen lidský kruh… a do toho zaznívají první tóny Vlajky. Oči mi těkají od ohně ke stožáru, na který stoupá letitá kožená vlajka Jizerské noty.
Čtyřicet let jsou vlastně už dvě generace –
otec a syn. Moc bych Notě přál, aby dál v publiku, na pódiu i ve štábu existovala jako festival dvougenerační. Ale pozor, ta třetí generace se už rodí!
A tak končím s mou oblíbenou písničkou Wabiho Ryvoly: Na pokroucenej generační strom se slétaj z dálky hejna divnejch ptáků… Nevím, co bude za rok, za pět…, ale chce se mi věřit, že se všichni minulí i současní diváci, muzikanti a organizátoři sejdem i na onom
50. ročníku, tedy dvouapůlgeneračním!

Déčko – Pavel Vinklát
dramaturg Jizerské noty, pořadatel

Premiérový blešák se v Kunraticích vydařil / Fotoreportáž

Premiérový blešák se v Kunraticích vydařil / Fotoreportáž

V sobotu 21. září 2024 se v areálu Jednička v Kunraticích konal premiérový bleší trh, který přitáhl pozornost místních obyvatel i přespolních návštěvníků. Pořadatelé si poslední letní sobotu nemohli přát lepší počasí – slunce jasně svítilo a venku bylo hřejivé teplo....

číst více
Letošní Kunratická stopa se těšila velkému zájmu

Letošní Kunratická stopa se těšila velkému zájmu

Kunratickou stopu si letos nenechaly ujít dvě stovky nadšených účastníků. Na fáborky vyznačenou trasu se dopoledne vydalo celkem 103 dětí v doprovodu 96 dospěláků. Během pěti kilometrového pochodu návštěvníci postupně plnili nejrůznější úkoly na celkem 10 kontrolách....

číst více
  • Datum

    Název

    Barva

    Přidáno

    Tento měsíc
  • Hejnicman 2024 tradiční závod pro drsné ženy a muže

    Hejnicman 2024 tradiční závod pro drsné ženy a muže

    Zapsaný spolek Jizerské aktivity Liberec a město Hejnice pořádají 12. ročník HEJNICMAN 2024 závod pro drsné ženy a muže 4. ročník HEJNICFILM 2024 přehlídka outdoorových filmů Libereckého kraje sobota 19. října 2024, Hejnice (náměstí, kino) HEJNICMAN 2024 12. ročník...

    Kunratická JamParáda 2024

    Kunratická JamParáda 2024

    Obec Kunratice tradičně pořádá soutěž ve vaření marmelády, letos se koná již 12. ročník naší marmeládové soutěže. Kunratická JamParáda 2024 Veřejná ochutnávka se bude konat v sobotu 2. listopadu 2024 od 15.00 hodin v Kulturním domě v Kunraticích. Vyhlášení vítězů...

    Společnost CiS hledá do svého týmu Předáka výroby

    Společnost CiS hledá do svého týmu Předáka výroby

    CiS systems s.r.o. je již 25 let inovativním a úspěšným rodinným podnikem v Jizerských horách a je dle auditorské společnosti Intertek-London roky jedním z nejlepších zaměstnavatelů v celosvětovém srovnání. Vyvíjíme a vyrábíme specifická řešení...

    Oslava 155. výročí založení SDH Dolní Řasnice / Fotoreportáž

    Oslava 155. výročí založení SDH Dolní Řasnice / Fotoreportáž

    V sobotu 22. června 2024 oslavil 155. výročí svého založení Sbor dobrovolných hasičů  v Dolní Řasnici, který je druhým nejstarším sborem ve frýdlantském výběžku. I přes nepřívětivé počasí během dopoledne byla oslava zahájena úvodní řečí pana starosty obce Marka...

    Policie pátrá po ozbrojeném a nebezpečném muži z Libverdy

    Policie pátrá po ozbrojeném a nebezpečném muži z Libverdy

    Služba kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pátrá od časných ranních hodin 5. února 2023 po Petru Krausovi z Lázní Libverda na Liberecku. V souvislosti s násilným trestným činem, při kterém zemřela...

    Řidič s ukradeným vozidlem havaroval a skončil v poutech

    Řidič s ukradeným vozidlem havaroval a skončil v poutech

    V pátek 7. října převážel 33letý cizince vozidlo, které bylo v mezinárodním pátracím systému evidováno jako odcizené. Jeho záměrem bylo vozidlo odcizené v Německu převést do Polska. Liberečtí policisté však cíl pachatele zmařili, neboť vozidlo...

    Děje se u vás něco zajímavého nebo potřebujete dát o sobě vědět? Jsme tu pro vás! Neváhejte a kontaktujte nás na redakce@frydlantsko.eu nebo telefonicky 487 953 167.

    Kunratickou stopou prošly desítky návštěvníků / Fotoreportáž

    Kunratickou stopou prošly desítky návštěvníků / Fotoreportáž

    Druhý zářijový víkend nabídl veřejnosti opravdu spoustu společenských událostí a jednou z nich byla i Kunratická stopa. Tradiční pochoďák pro malé i velké, spojený s plněním zábavných úkolů, láká návštěvníky již bezmála 40 let. Letošní ročník uvítal 78 dětí a jednou...

    Rozhovor s Jakubem Čermákem

    Rozhovor s Jakubem Čermákem

    S Jakubem Čermákem o práci dluhového poradce Člověka v tísni, o tom, s čím se potýkájí zadlužení lidé i o tom, jak může být člověk zavřený doma a současně se procházet uměleckou galerií. Mužů v sociální práci je výrazně méně než žen, přitom jsou často...

    Vidět stromy i les

    Vidět stromy i les

    Rozhovor s Martou Vaňkovou, vedoucí Střediska výchovné péče Frýdlant o její práci, o tom, proč ji práce baví, že etoped opravdu jezdí na mopedu a může se tedy hladce dopravit do Frýdlantského výběžku pod svými milovanými Jizerkami. Středisko výchovné péče Frýdlant....

    Pin It on Pinterest