Horní Řasnice

Kontakt

Obecní úřad

Horní Řasnice 230
464 01 Frýdlant v Čechách
Tel: 482 341 018
Mobil: 724 195 929
Email: obec@hornirasnice.cz
www.hornirasnice.cz

Historie

HORNÍ ŘASNICE se ve starých pramenech vyskytuje jen pod označením Bärnsdorf nebo Bernsdorf, což se vysvětluje zkomolením slova Bernhardsdorf, tedy Bernhardova vesnice. První písemná zmínka o ní je z roku 1381 a nachází se stejně jako u Dolní Řasnice ve frýdlantském urbáři. Poloha obou vsí rozložených na stejnojmenném potoce podél téže dávné cesty z Frýdlantska na severovýchod i zhruba stejné půdní podmínky se podílely i na podobě jejich osudů. Horní Řasnice však měla vlastní kostel Početí Panny Marie, jehož gotický původ je ještě znát v klenbě presbytáře i na vítězném oblouku a je potvrzen nejstarší zmínkou v míšeňských církevních zápisech z roku 1346.

Pohromy husitských tažení a třicetileté války postihly obě vsi stejnou měrou a obdobně probíhala i násilná rekatolizace. Do Bernsdorfu sezvala protireformační komise poddané na rychtu 10. a 11.května 1651. Žilo tu tehdy 296 obyvatel, dostavilo se jich však jen 83, vyslechli misionáře, na nic se neptali, na kladené otázky neodpovídali a rozešli se domů. Podle dalšího soudobého pramene zde mělo být 47 katolíků (36 mužů a 11 žen), ale v roce 1654 zůstalo obydleno jen 5 usedlostí, zatímco 84 jich majitelé pro víru opustili a odešli ze země. Po sto letech se však i tyto rány zhojily, takže v roce 1790 v obci zase stálo 110 domů. Tento příznivý vývoj pokračoval díky rozvíjejícímu se průmyslu v blízkých Jindřichovicích pod Smrkem, neboť tamní firma E.Heintschel zřídila v Horní Řasnici pobočnou továrnu vyrábějící pánské i dámské látky a potištěné i tkané šátky, v níž bylo před 1.světovou válkou zaměstnáno na 1400 lidí. Také tento podnik byl postižen válkou a poválečnou krizí a poznamenán těžkostmi v odbytu zboží na zahraničních trzích. Produkce byla omezována a v době velké hospodářské krize postupně zastavena. Když se budova továrny měla začít v srpnu 1938 bourat, poukazovaly na to henleinovci jako na důkaz protiněmeckého postupu československé vlády, která prý ničí průmysl v pohraničí. Nakonec zůstal objekt zachován a po 2.světové válce v něm podnik Severka vyráběl až do konce roku 1950 pracovní oděvy. Potom zde byla zřízena betonárka produkující hlavně panely a železniční pražce a využívající nedaleké pískovny. K podniku ŽPSV patřil rovněž kamenolom v nedalekém Krásném Lese. Od roku 1992 pokračovala ve výrobě firma Železniční průmyslová výroba z Uherského Ostrohu, dále následovalo začlenění podniku do ŽPK Čerčany, později firma Beron. Od roku 1999 převzala výrobu železobetonových dílců a směsí firma Hans Wolf – nemovitosti, s.r.o.

Velký úbytek obyvatel zaznamenala Horní Řasnice především po 1.světové válce, ale pokles se od té doby vlastně nikdy nezastavil, takže dnes je z velké části chalupářskou obcí. Naděje na oživení vkládané do otevření hraničního přechodu v Srbské se naplnily 1.12.2006, kdy hraniční přechod původně určen jen pro pěší a cykloturisty doznal rozšíření o provoz osobních automobilů.

SRBSKÁ se během svých dlouhých dějin lišila od většiny okolních vesnic hned v několika směrech: už její jméno bylo po druhé světové válce zvoleno jako připomínka slovanského původu prvních obyvatel této lokality v ranném středověku. Ten připouštějí i němečtí vlastivědní badatelé a mají ho za doložený v někdejším německém názvu Windischendorf (1482), tedy ve slovanských Vendů. Z toho pak vzniklo později vžité pojmenování Wünschendorf. Další zvláštnost spočívá v tom, že ačkoliv Srbská byla již v 15.století lenní vsí, nestál zde nikdy poplužní dvůr, na němž by místní obyvatelstvo muselo konat roboty. Za to však byla obec po dlouhou dobu spojena s vesnicemi za dnešními hranicemi – se Schadewaldem (dnes Smolnik) a Oertmannsdorfem (Szyszkowa). Nejstarším držitelem lenního statku byla lužická šlechtická rodina Döbschitzů, z nichž je nejznámější Georg von Döbschitz (1552 – 1632). Byl od mládí ve službách frýdlantského Melchiora z Redernu a doprovázel ho ve Francii a Nizozemí (1571, 1572), potom v Německu (1575). A nakonec v Uhrách při bojích proti Turkům v 90.letech 16.století. Tento válečnický způsob života mu nedovolil založit si rodinu, a tak po jeho smrti přešla Srbská na hejtmana frýdlantského panství Heinricha Griessela a pak na dalšího hejtmana Christopha Straucha von Blumenthal. To, že léno měli v držení tito přední gallasovští úředníci, svědčí o výnosnosti statku. Že byla obec i lidnatá, dosvědčuje údaj z 10.června 1651, kdy se k náboženskému „pohovoru“ s jezuitským misionářem dostavilo 78 místních obyvatel, vyslechli ho, ale na rozdíl od jiných vesnic odtud masově neemigrovali, neboť v roce 1654 zůstaly z někdejších 38 usedlostí jen 2 pusté. Držitelé statku – od r.1655 někdejší sekretář hraběte Matyáše Gallase Johann von Püchler – neprováděli zřejmě rekatolizaci na samých hranicích s protestantskou Lužicí do krajnosti a tolerovali protestanty, kteří navštěvovali bohoslužby v blízkém městě Marklissa (Leśna). V r.1666 se stal majitelem Srbské Johann Jakob Roerich von Kleinberg, jehož potomci ji drželi do roku 1722, kdy jí Gallasové vykoupili a spojili s frýdlantským panstvím. Srbská sice byla typickou zemědělskou vesnicí, ale v r.1653 se zde na 12 stavech provozovala i domácká výroba plátna a o 8 let později tu pracovalo již 28 stavů. Obraz obce, jíž vévodí barokní kaple Panny Marie Sněžné z doby kolem r.1724, kdy se tu s podporou frýdlantské vrchnosti začíná silněji prosazovat katolická víra, doplňovala rychta panský pivovar a 4 rybníky. Poddaní však pociťovali vrchnostenský tla velmi silně, takže se proti němu vzepřeli již v 50.letech 17.století a znovu v r.1706. Jejich zástupci však byli na Hrubé Skále donuceni slíbit krajskému hejtmanu poslušnost. Dva z nich dokonce skončili ve vězení, podařilo se jim však uprchnout. Mezi zvláštnosti Srbské patří i skutečnost, že až do 18.století tvořili většinu obyvatel protestanti a teprve v jeho průběhu se na nově přidělované půdě začali usazovat katoličtí poddaní. Tato dvojakost měla odraz i ve školských poměrech. V r.1689 ve vsi působil protestantský učitel, když pak ale přibývalo dětí z nových katolických rodin, bylo nutno zavést výuku i tohoto náboženství, což se po několik týdnů řešilo účastí dětí na vyučování v jindřichovické škole. Poměry si však posléze vynutily existenci dvou škol (katolické a evangelické), původně umístěných v různých obytných domech. Tento stav trval do r.1808, kdy byla postavena nová škola pro děti obojího vyznání. Zhruba stovka žáků tak měla zajištěnu výuku ve své víře, jak to později stanovil zákon. Nová budova dvojtřídky pochází z r.1902. poloha na hranici předurčila Srbskou za sídlo celních a finančních úřadů. Pomník u celnice připomíná tragickou událost z 23.9.1938, kdy se tři celní úředníci stali obětí přepadu nacistických diverzantů. Hraniční přechod do Polska obnovený v 90.letech je od 1.12.2006 určen nejen pěším a cykloturistům ale i automobilistům. Rozšíření tohoto přechodu o osobní automobily předcházela více než patnáctiletá „bitva“ s úřady.

Osady byly v minulosti lenními statky frýdlantského panství. Z pozdějších šlechtických majitelů Řasnice připomeňme Maxe z Mexenu erbu tří stříbrných lipových listů v červeném poli.

Pamětihodnosti a tipy na výlet

Památkově chráněný kříž před domem čp. 79

Bílá skála je geomorfologický útvar tvořený čistým křemenem.

Přírodní památka Kamenný vrch s výskytem vzácných mravenců druhu Formica polyctena

Na říčce Řasnici žijí ledňáčci říční.

Pomník u celnice v Srbské připomíná její přepadení nacistickými diverzanty.

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

Původní středověký kostel byl zřejmě založen spolu s vysazením vesnice. Pravděpodobně ve 2. polovině 15. či počátkem 16. století prošel přestavbou, na jejímž konci byly na věž zavěšeny dva nové zvony. V této podobě zůstala budova zachována až do 19. století. Roku 1683 Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi vysvětil nový hlavní oltář. Roku 1862 byla kvůli vážným trhlinám stržena klenba a položen nový rákosový strop. Zároveň byly opraveny empory a instalována nová kazatelna. Další drobné opravy byly prováděny v následujících desetiletích / nová střecha věže roku 1887, nová dlažba a omítky roku 1911.

Stavba je typickou ukázkou vesnického kostela druhé poloviny 13. století na Frýdlantsku. Plochostropé jednolodí půdorysu čtverce o straně 8,5 m osvětlují ve spodní úrovni dva okenní otvory, vyzděné z cihel, jedno v jižním a druhé v severním zdivu. Nově proražené okenní otvory se segmentovým záklenkem souvisejí s osvětlením prostoru pod dřevěnou emporou, která je přiložena po třech stranách lodě kromě strany k presbytáři. V další, vyšší úrovni prostupují dva okenní otvory jižním zdivem a jeden severním. Jejich široce rozevřené špalety vynášejí plné záklenky, klesající po vrcholnici k plnému oblouku. Záklenek a špalety nemají rovný povrch. Jedná se pravděpodobně o původní okenní otvory, rozšířené ve světlé šířce do současné podoby.

Nízký dveřní otvor osazený ve středu severozápadní zdi lodi se do prostoru otevírá široce rozevřenými špaletami a segmentovým záklenkem. Zdá se, že se jedná o rezidium původního vstupu do kostela, otočeného k vesnici.

Presbytář, odsazený od lodi lomeným vítězným obloukem, je obdélníkového půdorysu v příčné orientaci na osu kostela. Kněžiště zaklenula křížová klenba s lomenými široce rozevřenými čely. Kamenná žebra odstranilo pravděpodobně mladší období, stejně jako tomu je i v kostele v Krásném Lese. Okenní otvor na jihovýchodní straně je stejný jako v lodi, další na severovýchodní straně se zdá být původním a neopravovaným. Široce rozevřené špalety, směřované do prostoru presbytáře a do průčelí, vynášejí záklenek s plným obloukem, připomínající spíše konchu. Stejné okenní otvory byly nalezeny při sondáži v kostele v Krásném Lese. Jejich šířka při průčelí je shodná, 120 cm. Na severozápadní straně se žádné okenní otvory nenacházejí.

Sakristii, situovanou po severozápadní straně presbytáře, zaklenula v delší ose lomená valená klenba, v místech patky podseknutá. Obvodové zdivo se úměrně zúžilo vůči prostoru na 80 cm, naopak zdivo presbytáře, lodě a věže dosahuje 150 cm. Úroveň současné podlahy sakristie klesá proti kněžišti asi o 55 cm. Severovýchodní stěnou prostupuje malý okenní otvor se široce rozevřenými špaletami, vynášejícími záklenek s plným obloukem, který strmě klesá po vrcholnici z obou stran k segmentovému oblouku světlé šířky. Pod mladšími omítkami se objevuje hladká, bíle pačokovaná pasparta v šíři 12 cm. Okenní otvor nápadně připomíná původní okenní otvor v severovýchodním zdivu presbytáře. Sakristie je přístupná portálem v hlubokých špaletách a segmentovým záklenkem z presbytáře. Druhý vstup z exteriéru je novodobým průrazem, v současnosti zazděným. Severozápadní stěnou sakristie prostupuje kubická nika s kamennou výlevkou, ústící na vnější průčelí. V horní části ji doplňuje odkládací výklenek.

Hranolová věž, přistavěná k jihozápadnímu průčelí, je v přízemí a v patře omítaná. Od úrovně 3. patra byla nadezděna a provázána se štítem lodi, který se do výšky cca 250 cm nad podlahou krovu zachoval ve své středověké podobě. Důvodem jeho částečného snesení byla právě stavba věže, která nasedá na středověký relikt štítu. Nová zeď byla vyzděna ze smíšeného zdiva. Další dva štíty, mezi lodí a presbytářem a nad ukončením presbytáře, se dochovaly beze změny.

Prostory krovů zpřístupňuje jednoduchý dveřní otvor s rovnými špaletami a vysokým segmentovým záklenkem. V pravidelných rozestupech, vodorovně cca 115 cm, na výšku cca 150 cm, se také dochovaly kulaté díry po dřevěném lešení v průměru od 7 do 15 cm.

Ojedinělá je konzola, vystupující z průčelí na pravém zadním nároží presbytáře, která byla zapojena do systému krovové konstrukce.

Stavba kostela je řazena mezi nejlépe dochované kostely druhé poloviny 13. století na Frýdlantsku. K nejstarší hmotě kostela patří dispozičně čtvercová loď, pravoúhlý presbytář a obdélná sakristie. Věž byla přistavěna pravděpodobně později v průběhu 15. století. Jasné doklady jejího stáří chybí. Můžeme ale do souvislostí s její existencí dát zvon, kterým byla osazena a který literatura klade do let 1444 – 1517. Znamenalo by to, že věž by v této době už stála.

Rekonstrukce podoby raně středověké stavby kostela:

Plochostropé jednolodí téměř čtvercového půdorysu osvětlovala tři úzká okna se široce rozevřenými špaletami a s plným obloukem záklenku. Okenní otvory byly velmi podobné těm současným, pouze o něco užší. Loď osvětlovala okna nejspíše v rozvržení jedno ze severu a dvě od slunečně exponovanější jižní strany. Severní stranou na středu prostupoval vstupní portál. K východu se loď do presbytáře otvírala lomeným vítězným obloukem zachovaným do dnešních dnů. Pravoúhlé kněžiště zaklenula křížová klenba, vynášená masivními kamennými žebry. Prostor kněžiště osvětlovaly do současné doby zachované okenní otvory od východu a od jihu. Na severní straně patrně už od počátku stála sakristie zaklenutá lomenou valenou klenbou, osvětlená jediným okenním otvorem.

Dveřní otvor zajišťoval propojení s presbytářem. Štíty měly zhruba současný spád. Další přestavby se hmoty kostela výrazně nedotkly. Upravena byla horní patra věže a nově postaveny předsíně lodi a schodišťové přístavky na emporu.

1826- byly renovovány varhany (Michaelem Nasem, stavitelem varhan z Hajniště) za cenu 85 zl. (60 zl. zaplatil hrabě Clam-Gallas, zbytek obec)
1830- provedena výzdoba pro období svatého půstu, zaplatila ji selka Theresie Neumann z č. p. 8, cena 19 zl. 30 kr.,byla zprovozněna Křížová cesta ze sbírky obce, její malířskou výzdobu provedl Joseph Hübner ze Semil
1831- pořízen obraz na hlavní oltář, jenž byl renovován, za 24 zl. (sbírka), autor J. Hübner, – v obci je 176 obydlí, počet dětí 144
1840- (novoměstskému) faráři platí obec 6 zl. 59 kr., jako jediná v okolí
1844- do kostela se vrací opravený zvon, který před rokem praskl, byl přelit v Praze
1862- byla nově pozlacena báň kostela, přibyla fasáda (dosud neomítnut), opraven strop hlavní lodi, který popraskal, znovu postaven kůr, nová kazatelna a tabernákulum, vše hrazeno z dobročinných darů, 100 zl. přidala vrchnost
1868- byl pozlacen mešní kalich, 5 zl.
1871- pořízen nový misál, se zlatou ořízkou a v červené kožené vazbě, 25 zl.
1876- byla vysvěcena nová škola, postavena na místě stržené dřevěné školní budovy, stržení proběhlo 1. května 1975
1886- proběhla oprava prasklého umíráčku (byl přelit firmou Julius Herold Söhne v Chomutově za 224 zl.), platila obec, vysvěcen jménem sv. Barbory- patronky všech umírajících, přítomeni Fr. Heintschel, majitel továren v Jindřichovicích a Horní Řasnici, představitelé obce, vrchnost
1887- byla nově omítnuta věž a zakryta novou, vyšší věží, stará šindelová střecha kostela byla nahrazena břidlicí (z Železného Brodu), opravena hřbitovní zeď, do níž byla po rozšíření vstupu zasazena nová železná brána s dvěma klečícími anděli na jejích pilířích (za 13 zl.), vybílen vnitřek kostela, bylo postaveno nové schodiště k oběma galeriím, nově zastřešena boční hala kostela a trochu zmenšena díky odstranění schodu v přízemí, bylo instalováno 14 obrazů Křížové cesty, dárce Hugo Schwertner, rodák z H. Řasnice, na jeho přání byly obrazy umístěny na galerii
1888- byla vydlážděna sakristie, nově nalakována zpovědnice, stejně tak dveře sakristie a na boční straně kostela, dále byly pořízeny nové košile a suknice pro ministranty, nové oltářní podušky, cenu 350 zl. zaplatil dárce
1889- byly pořízeny nové varhany
1897- se uskutečnilo rozšíření hřbitova a pohřební kaple
1910- byla instalována Lurdská jeskyně, vydlážděna předsíň (terazzo) a vysvěcena nová škola (dnes budova OÚ)