[singlepic id=1721 w=101 h=133 float=left]Termín okurková sezona se objevil v Německu již na konci 18. století. Vžil se pro čas sběru okurek, což je doba, v níž se děje minimálně zajímavých věcí, a proto novináři nemají o čem psát. Leda o okurkách. To stoprocentně platilo ještě před několika lety. Občas dokonce nedostatek událostí vedl k tomu, že jsme si museli o prázdninách nějakou tu zprávičku vycucat z prstu. Jednou jsem takto vytvořil exhibicionistu, nazrzlého chlapíka, který na libereckém sídlišti onanuje před ženami. Dvě odvážné dělnice si na něj počkaly, zmlátily ho a odvedly na policii. Prasák jim však odvážným plavmo skokem z okna utekl. Tři dny poté jsem se dozvěděl z televize, že mu jsou policisté na stopě a na obrazovce ukazovali jeho identitu! Jo, to byly časy! Při pohledu na dnešní média musí mít člověk pocit, že okurkové sezoně zvoní hrana. Spíš, že jí odzvonilo. Zatímco před lety politici neprudili celoročně a drželi dva měsíce prázdnin, dnes se musí, snad proto, že nám chystají každý rok volby, mediálně producírovat i v létě. Ani tzv. celebrity si nedají pokoj. Ožírají se a exhibují také celoročně. Jsem však optimistou a předpokládám, že tato nepřirozená situace nebude trvat věčně. Ostatně mám pocit, že „okurkáč“ začíná vystrkovat růžky. Není to tak dlouho, co ve Švýcarsku pokousal agresivní candát (sladkovodní ryba), bytem v Lago Maggiore, šest rekreantů a někdo ukradl z márnice umělý nos zpěváka Michaela Jacksona. Léto, agresivní candáti a ukradené nosy, buďte pochváleni!
(Publikováno Sedmička 6.srpna)
