[singlepic id=1721 w=101 h=133 float=left]Občas si dělám z kamarádů legraci, že příště už budu volit komunisty, protože se za posledních dvacet let nestačili vládně namočit, když nepočítám, ty, kteří rychle odhodili rudé legitimace a srší kolem sebe zuřivý antikomunismus. A taky, že až se to otočí, což se zdá být díky současným vládním garniturám dost pravděpodobné, to bude dobrý argument pro příspěvky za čtvrtý odboj. Ale vážně! Seděl jsem s jedním chlapíkem, který mi vyprávěl historky z rodu dvouhlavých telat a veganských lvů.Je členem vládnoucí strany na Kraji a dnes z jeho povídání vyberu pasáž, jak jedna firma (A) vyhrála výběrové řízení na „cosi“ do kamerového systému na Kraji. Áčko ale nemá licenci na to, aby zařízení koupilo, ani mu dělalo servis. Proto si najala firmu (B), taktéž účastníka výběrka. Béčko koupilo od oficiálního výrobce zařízení za 100 % ceny, dalo si na to marži (obvykle 30%) a prodalo to Áčku, které zas Kraji. Pochopitelně se svou marží, tedy už ze 130% původní ceny. Aby toho nebylo málo, Áčko nesmí zařízení montovat a Béčko bude, nikoliv pro Kraj, ale pro vítěze výběrového řízení, dělat i servis. Řekl jsem tomu chlapovi, ty vole, v hospodě si my chlapi tak říkáme, já tomu nějak nerozumím. Podíval se na mě krhavým očima a padnul pod stůl. Nechal jsem ho tam ležet. Zřejmě kecal, takhle by přeci nehospodařil ani ten největší debil na světě. Někoho možná napadne otázka, proč jsem začal o komouších. Hádejte! Ale můžete jen jednou.
(Publikováno: Sedmička 21. srpna 2009)
