Blog Ester Brožové – Někdo to ví, někdo ne, kupříkladu já, ale letos /2011/ je to 15 let, co spolu navázala kontakt města s historickým jménem Friedland. Kupodivu takových měst není úplně málo. O Frýdlantu nad Ostravicí víme asi všichni, ale hned tři další jsou v Německu, dvě v Polsku, a kdo by to čekal, jedno až v Rusku. Ani to dokonce ještě není všechno, ale ne každý se také hned chce družit. Ovšem kdo chce, ten si hledá (a nachází) různé formy, třeba divadelní seminář, fotbalový turnaj nebo letní tábor. A právě o něm teď bude řeč, protože na konci července se pomyslné pořadatelské žezlo už podruhé dostalo sem k nám.
Na koho tedy padne slovo, aby nám o tom mezinárodním družení pověděl víc? Určitě na Jaroslava Vančuru, který si neváhal těch bezmála 40 teenagerů naložit na svá sportovně-turistická bedra. A pak také přímo na ty, kteří se do celého dobrodružství vrhli. Takže kolik Frýdlantů nakonec vyslalo své zástupce? Všechny? „Ne, nedorazili Rusové,“ říká Jaroslav Vančura, „ale jinak jsou tady děti z Německa z Friedland Niederlausitz, Friedland Mecklenburg a Friedland Niedersachsen, potom samozřejmě Češi od nás a z Frýdlantu nad Ostravicí a ještě Poláci z Korfantówa a Mieroszowa.“ Něco mi tu neladí, má to přeci být setkání měst jménem Frýdlant…? „Jenže s historickým jménem Friedland,“ dostává se mi vysvětlení, „obě polská města se přejmenovala. I to ruské, dnešní Pravdinsk. Ale založena byla všechna jako Friedland. Dokonce i v Čechách jedno takové místo existuje. Nabídku spolupráce kdysi odmítli, proto tady teď nikdo z nich není, ale máme v plánu je oslovit znovu.“ A aby byly úvodní informace úplné, sluší se ještě doplnit, že otcem celé myšlenky spolupráce je starosta Wilfreid Block z Friedland Mecklenburg.
A teď zpět k táboru. Určitě nás mezi prvními napadne otázka, jak se asi tak pestré společenství mezi sebou domlouvá. „Většinou anglicky,“ říká Max z Německa a pak spokojeně dodá: „ale zrovna včera jsem se naučil pár slov polsky.“ Jaroslav Vančura, pro kterého je tento „frýdlantský“ tábor již šestým, zaznamenal v oblasti komunikace změnu – původně byla oficiální řečí němčina, dnes se ale dominantní stává angličtina, a to napříč všemi národnostmi. Jistou výhodu mají Češi a Poláci, přeci jen jsou naše jazyky příbuzné, takže tam, kde v angličtině nevědí, si jednoduše vypomohou slovem v mateřštině. Aga a Marta z polského Korfantówa to potvrzují, už teď si pochvalují, jak snadno jim Češi rozumějí. Ptám se, co navazování kontaktů přes hranice. Podle „naší“ Vlaďky, která je na táboře už podruhé, zatím ještě moc nejde, zezačátku se každý drží svých kamarádů, ale zkušenost praví, že se to zlomí. „Nejvíc se všichni budou kamarádit samozřejmě na konci, když se bude muset odjet,“ dodává s úsměvem. Pomoci překonat hranice je jeden z úkolů pro tým vedoucích. Jakým způsobem na to půjdou, záleží na pořadatelském místě stejně jako organizace celého pobytu a jeho náplň. Jaroslav Vančura se vydal cestou sportu, turistiky a poznávání. Děti tedy čekaly kolektivní sporty, protože ty spojují, výšlapy do Jizerek, prohlídka frýdlantského zámku, radnice, rozhovor se starostou, výlet do Liberce nebo třeba vyjížďka na koních, lehce atletická olympiáda (kvůli nepřízni počasí alternovaná v tělocvičně) a klasicky táborák (alternovaný krbem kvůli témuž). Po celou dobu navíc běžela pozorovací soutěž, děti si jednoduše musely všímat, co se kde okolo šustne, protože večer je čekaly záludné otázky. Třeba jak se jmenovala společnost, která je ten den vezla autobusem. „Přiznám se, že se snažím, aby měli hodně nabitý program,“ říká k tomu Jaroslav Vančura, „Neznám je, takže je raději zaměstnám tak jak chci já, aby nedělali hlouposti. Pro mě je prostě hlavní, aby se všichni vrátili zdraví.“
Celou tábornickou partu jsem potkala ještě předtím, než stačili dostat rozchod po Frýdlantu, což byla škoda, protože mi toho o svých dojmech z našeho města ještě nemohli moc říci, ale přesto si už něčeho povšimnout stihli. Kluci z Německa třeba toho, že se to u nás příliš neodlišuje od jejich měst a společně s Kubou z polského Mieroszowa se shodují, že se jim náš Frýdlant líbí, připadá jim hodně historický. K čemuž Tereza z Frýdlantu nad Ostravicí doplňuje: „Tady je to lepší než u nás, starodávnější, prostě zajímavější. U nás je víc paneláků, celé město je novodobější, má úplně jiný styl. A mně se tohle líbí víc.“ Zajímavý je postřeh Agy z Korfantówa: „Myslím, že váš Frýdlant není špatné město, je mnohem větší než to moje, je tady víc obchodů i víc možností, ale přesto já jako mladý člověk nevím, jestli bych tady chtěla žít. Nevšimla jsem si tady zatím žádných atrakcí pro lidi mého věku. Vím, že jsem neviděla zdaleka všechno, ale zatím to na mě tak působí.“ Ptám se tedy ostatních, co si o tom myslí. Přikyvují všichni. A Max doplňuje: „Třeba já žiju v malé vesničce, není tam ani supermarket jako tady, ale máme to blízko do velkého města, takže si snadno dojedu za zábavou, sportem a tak dál.“ Max přijel z Friedlandu in Niedersachsen, což je vůbec zajímavé místo. Nejde o jedno město jako třeba u nás, ale spíš o jakousi skládanku ze čtrnácti obcí, které se tu rozmohly v teprve nedávné minulosti (i když prvotní osídlení je velmi starobylé), a to hlavně díky uprchlickému táboru, který tam po válce vznikl pro Němce vysídlené z jiných částí Evropy. Později začal sloužit imigrantům všeobecně. „Celá obec z tohoto tábora žije,“ vysvětluje Jaroslav Vančura, který tam dokonce absolvoval jeden z ročníků frýdlantských táborů. Podle jeho slov teď místo prochází horším obdobím, jednoduše proto, že se výrazně snížil počet lidí v oblasti. Zaprvé padl komunismus, zadruhé je situace celkově jiná, ne každý je dnes prohlášen za utečence. Teď tam potkáte hlavně hodně Iráčanů.
A jinak? Mají Frýdlanty něco společného, nebo jsou každý úplně jiný? Všechny začaly vznikat zhruba ve stejnou dobu a byly zakládány za stejným účelem – jako vstupní brány do další části země, jako strážná či obranná místa. Dokonce i Friedland in Niedersachsen, který jako jediný nenajdete v blízkosti žádných dnešních hranic, ve své minulosti však hlídal hranici hned tří území. Zajímavé je založení Frýdlantu nad Ostravicí rodem Ronovců: „…kteří se ještě před příchodem na Moravu označovali podle hradu Frýdlant v Čechách. Na severovýchodním cípu Moravy pak založili stejnojmennou lokalitu. Současný Frýdlant n. O. má tedy svého přímého staršího ‚příbuzného‘ v dnešním Frýdlantu v Čechách.“ Tak praví oficiální stránky města. Všechny Frýdlanty jsou také jednoznačně spojeny s německy mluvícím obyvatelstvem včetně toho ruského, který byl založen přímo Řádem německých rytířů v Prusku a Němcům ho vzalo až nové uspořádání Evropy po druhé světové válce. Teprve potom se Friedland stal Pravdinskem. Také Mieroszów a Korfantów dostaly svá současná jména až v poválečné historii. Do té doby byly Fredelantem, Friedlandem či Fridlantem, dokonce Ferlondtem, Fyrlandem nebo Frylandem. Jako Fredelant vznikl i Friedland in Niedersachsen a asi to má ledacos společného se jménem Vredeland, což bylo zase první pojmenování Friedland Mecklenburg. Vrede znamená „mír, pokoj“ (v holandštině) a „land“ zase „země“. Dohromady tedy něco jako „mírová, pokojná země“. No a „friede land“ je německy totéž. Nakonec mě napadá už jen to, že varianta Fryland mi zní stejně jako anglické Freeland, tedy „svobodná země“, čehož si již dnešní angličtinou vládnoucí generace dávno všimla. Takže nám všem frýdlantským ze srdce přeju mír, pokoj a svobodu, a to ve všech směrech.
Odkazy na některé Frýdlanty zde: http://www.vyletnik.cz/mesta-a-obce/severni-morava/moravskoslezske-beskydy/6216-frydlant-nad-ostravici/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Frýdlant, http://cs.wikipedia.org/wiki/Friedland
