Výročí školy ve Višňové

VIŠŇOVÁ – „Pro střediskovou obec s 1300 obyvateli a tak rozsáhlým katastrálním územím je již neúnosné financovat plně organizovanou základní školu s tak malým počtem žáků, proto zastupitelé obce po důkladné úvaze rozhodli k 1. 9. 2012 zrušit II. stupeň základní školy ve Višňové. Ironií osudu je to právě v době, kdy zde byl před 50 lety druhý stupeň školy otevřen.“
Tolik citát z příspěvku paní Hany Severové, kronikářky obce Višňová.

Celý článek zde:
Výročí školy ve Višňové
Základní škola ve Višňové je nyní jedinou venkovskou plně organizovanou školou Libereckého kraje.
V obci bylo vyučování v české škole zahájeno hned po válce 3. září 1945 v 8 hodin 30 minut. Ten den přišlo do školy 45 žáků, během měsíce rychle žactva přibývalo, takže koncem září bylo ve škole již 87 žáků. Byli rozděleni do tří tříd s pěti postupnými ročníky. Ve školním roce 1946/47 bylo ve škole 113 žáků, v roce 1947 již 130.
Až do roku 1962 museli všichni žáci po ukončení 5. ročníku ve Višňové pokračovat ve školní docházce ve Frýdlantu. V roce 1960 bylo rozhodnuto rozšířit pěti třídní Národní školu na plně organizovanou Základní devítiletou školu. Dne 2. září 1962 byla slavnostně otevřena nová školní budova. V jedenácti třídách se vyučovalo 327 žáků. Škola se stala spádovou školou, v povinné školní docházce zde pokračovali žáci malotřídních škol ve Vísce, Andělce a Černousích. Tyto malotřídní školy byly postupně zrušeny a od roku 1982 žáci z obcí Ves, Černousy, Boleslav, Filipovka, Saň, Loučná, Andělka, Víska, Minkovice, Poustka, Předlánce a Višňová absolvují celou školní docházku ve škole ve Višňové. V roce 2003 v souvislosti s právní subjektivitou školy došlo ke sloučení dvou školských zařízení – mateřské školy a základní školy – v jednu příspěvkovou organizaci Základní škola a mateřská škola Višňová. V letošním roce tedy od vzniku plně organizované základní školy ve Višňové uplyne 50 let. V průběhu padesáti let působilo ve vedení školy 5 ředitelů: pan Josef Chotěnovský, pan František Kulendík, paní Dagmar Pavlíčková, která byla ve funkci nejdéle (18 let), paní Hana Severová a Ing. Luboš Šlechta. Vyučovalo zde 104 učitelů, ve školní družině se vystřídalo 8 vychovatelek, o školní strávníky se staralo 15 kuchařek (většina bývalých zaměstnanců i žáků vzpomíná na výbornou kuchařku paní Vlastu Polčákovou, která ve školní jídelně vařila 33 let). Bezproblémový provozní chod školy zajišťovalo 6 školníků a 21 uklizeček. Po roce 2003 bylo nutné zaměstnat také hospodářky, které se vystřídaly 3. Povinnou školní docházku absolvovalo přes 1100 žáků. Nejvíce žáků v historii školy bylo ve školním roce 1963/1964, kdy byly třídy naplněné 336 žáky.
Postupně počet žáků klesal a od roku 1995 musel zřizovatel (Obec Višňová) žádat MŠMT o udělení výjimky z počtu žáků. V letošním školním roce plní školní docházku pouze 113 žáků a demografický vývoj ukazuje na trvale se snižující počet narozených dětí ve školní spádové oblasti. Pro střediskovou obec s 1300 obyvateli a tak rozsáhlým katastrálním územím je již neúnosné financovat plně organizovanou základní školu s tak malým počtem žáků, proto zastupitelé obce po důkladné úvaze rozhodli k 1. 9. 2012 zrušit II. stupeň základní školy ve Višňové. Ironií osudu je to právě v době, kdy zde byl před 50 lety druhý stupeň školy otevřen. Všichni doufáme, že se podaří udržet alespoň existenci prvního stupně základní školy.
Mezi absolventy naší školy jsou výborní řemeslníci, někteří jsou svou dobře odvedenou prací známi nejen v Čechách, ale i v cizině. Řada našich žáků absolvovala studia na vysokých školách a jsou z nich lékaři, inženýři, ekonomové, architekti, pedagogové na všech stupních našeho školství. Čtyři z nich se vrátili na svou „alma mater“ jako učitelé: pan Miroslav Dědek, paní Alena Štrbová, roz. Kovalčíková, paní Vladimíra Erbanová, roz. Vojtíšková, a paní Adéla Paříková, roz. Mládková. Z pedagogů školy byly ve volbách do místní samosprávy zvoleny dvě starostky obce Višňová: Mgr. Marie Matušková, která funkci starostky vykonávala 20 let a Mgr. Vladimíra Erbanová, která je ve funkci první volební období.
Na většinu svých bývalých žáků jsme my, učitelé, pyšní a největší odměnou pro nás je, když se s námi i po letech rádi setkají a podělí se s námi o své životní příběhy.