Zdravím Vás všechny opět na pozitivní frekvenci, máte správně naladěno.
Hned v úvodu se zeptám, jak jste na tom s objímáním? Zdráháte se objímat kohokoliv? Chcete objímat jen – pokud jde o opravdu blízkou osobu? Nebo klidně obejmete člověka, kterého jste potkali po několika letech, když jste spolu tehdy krátce spolupracovali? Pokud se objímání zdráháte – objímáte aspoň své blízké doma?
Nedávno mne překvapila dcera (16 let), kdy jsem s ní šla po městě (mimořádná událost, obvykle s semnou nikam chodit nechce) a ona se pořád cestou s někým objímala. Objímala své bývalé spolužáky, i když už s nimi pár měsíců není ve třídě, objímala své kámošky z diskotéky, ale zastavila se a objala i tzv. „přátele“, které zná pouze z facebooku… Možná je objímání trend, ale možná je to návrat k hodnotám. Vlastně jsme všichni jeden živočišný druh. Všichni na jedné lodi zvané Země a všichni jsme nohatí, rukatí, okatí, břichatí, dokonce máme všichni mozek a srdce. Všichni víme, co je láska, co je mít chuť k jídlu, nebo taky co znamená mít, či nemít peníze, nebo taky moc dobře všichni víme, jaké to je spěchat na toaletu anebo se prostě jen těšit domů, když venku řádí zima a déšť. Jsme vlastně všichni sestry a bratři a proč se tedy neobjímat? Když jsem dceru viděla, s jakým nadšením se vrhá do objetí a jak si to objetí i užívá – asi se mám co učit. A zřejmě nejen já. Tady ve videu můžete vidět, jak některé objetí povzbudí, jak je to pro někoho cizí, jak je někdo plný otázek – proč objetí? Anebo je naopak ve videu krásně vidět, jak děti jsou pro objetí absolutně otevřené, bez jakýchkoliv předsudků, nedůvěry, či zbytečných otázek…
Pojďme se společně více objímat 🙂 Pomáhá to odstranit bariéry a určitě je to léčivé 🙂
Za Pozitivní frekvenci posílám objetí nejen do Freedlantska a těším se na vás zase příště, pa Laura.
