Tady a teď

Je pátek večer, po celém pracovním týdnu, který rozhodně trval déle než 5 dnů, nemáte chuť skotačit s přáteli, ale Vaše chuť směřuje k činnostem, které žádnou činnost nezahrnují? A tak skončíte na gauči, se skleničkou vína či hrnkem čaje, knížkou, či hudbou nebo zapnutou televizí, nebo pouze sami se sebou…říkáte si, tak a teď jdu relaxovat, budu odpočívat….ležíte a povídáte si. Vaším společníkem jsou Vaše myšlenky a Váš mozek…co budu dělat zítra? Mám si nařídit budíka? Ne? Stihnu všechno zařídit? Hm, tenhle týden v práci, to byla chyba za chybou. A ta jídla, co jsem měla k obědu. Co Marie, nevzala si osobně, že jsem s ní na to kafe nešla? No a včera ty nákupy, nenakoupila jsme zbytečnosti? No a to bílé triko, to můžu nosit, jen když den před tím budu o vodě. A co když dostanu výpověď? Budu tak moci v zimě na hory? A mám uvařit dětem k obědu rýži, jenže co když mi to Pepa nebude jíst, to abych ještě dělala knedlíky…a tak si dokola odpovídá Vaše „JÁ“ na otázky, které generuje mozek, který následně přesunem do oblasti „JÁ“ hledá odpovědi na vymyšlené otázky…zdá se Vám to komplikovaně řečené? Ano, je to komplikované a krom vlastnosti „složitost“ lze otázkám a odpovědím přisoudit vlastnost „ztráta času“. Můžete hledat odpovědi, jak chcete, můžete si klást nové a nové otázky, ale pokud zrovna neskládáte státní zkoušku nebo nesedíte u testu z matematiky, odpovědi na vymyšlené otázky nehledejte. Nálezů by bylo velké množství, ale jejich pravděpodobnost reálnosti by se dala vyjádřit číslem jednomístným. Ano, v testu z matematiky, by byla pravděpodobnost zřejmě vyšší, výsledek může být jednociferné číslo a dokonce i v procentech, ale pro úspěšnost složení spokojenosti života je to sakra málo.

Mozek generuje otázky, týkající se oblastí, činností, vztahů, problémů, stresových situací, kterých se buď bojíme, a tak si je v mozku krásně přehráváme a tím si je ještě více přitáhneme do života a nebo se nám již někdy podobné činnosti, problémy vyskytly, a tak dopředu plánujeme, jak budeme reagovat nyní a věříme,že vymyslíme lepši situaci. Stejně jako když se s někým chcete rozejít, plánujete si předem monolog, co řeknete, na co nesmíte zapomenout, jaké vysvětlení je opravdu to, které druhá strana vezeme a tkne „Ano, máš pravdu, miluji Tě, ale tím, co jsi mi řekla, jsi mi otevřela oči a já se nebudu trápit.“ Absurdní, že? Plánujete monolog do situace, ve které vystupuje více osob. Jak plán dopadne? Skutečnost se odchýlí od plánu o xy % a pokud se ho budete držet za každou cenu, s největší pravděpodobností nabere původní záměr plánu zcela opačný směr. Stejný případ je, když s ena něco těšíte, plánujete s, jak to bude úžasné, jak se zastavíte po cestě na tamté benzince, no přece tam jako vždycky, dáte si tam kávu, no tu, jak Vám minule chutnalo, no a pak o pár desítek kilometrů, kterými se budete blížit vašemu v cíli Chorvatsku, zastavíte na tom nejvíc romantickým místě, kde Vás loni Váš současný manžel požádal o ruku… „ třeba mi letos bude chtít udělat opět radost a překvapí“, líčíte celá natěšená kamarádce u kafe…jenže vyjedete, D1 ucpaná, po chvilce objížďka, která Vás svede z cesty, kde je tamta benzinka s tou kávou, co Vám tak chutnala. A tak nejen, že jste změnili cestu, ale také se spolu s ní změnila Vaše nálada a tvar úst připomíná stále rohlík, ale obrácený než před chvílí. Jedete dále a Vašeho partnera ani nenapadne zastavit na tom nejvíc romantickém místě… „On nezastavil? On zapomněl? On neplánoval překvapení?“ A tak nastává opět změna, obličej se stáhne, zjangizuje, možná jste i snědla více bonbonu, neboť tváře se lehounce nafoukly a Váš partner naopak protahuje obličej a ptá se s klidem“ „Co jeeee? Děje se něco?“ a vy jako žena upřímná, odpovídáte: „Ne, nic, to je dobrý“. Tím partnera malinko znervózníte, nechápe, co se děje, vy evidentně naštvaná, ale všechno je přece dobrý, on nechápe, pouští nahlas svoje nejoblíbenější CDčko, které má od romantické hudby pár maratonů daleko, a blížíte se cíli, Vaší dovolené, na kteoru jste se nejen celý rok těšili, ale mimojiné také chvilku šetřili a co nejvíc, nejvíc jste si ji plánovali….a tak z nádherných plánů vznikla nevábná realita, kdy přijíždíte do hotelu s obráceným rohlíkem a bonbony ve tváři, lehounce nahluchlí z hlasité hudby a Váš partner se již poohlíží, kde najde nejbližší bar, protože to ej jediné, co bude teď opravdu a skutečně dobrý.

Neplánujte, nestavte předem virtuální skutečnost, užijte si změn, která Vám život / D1 / partner/ přinesou… při sjezdu z dálnice, kdy za objížďku opravdu nemůže partner ani vy, můžete najít jinou kávu, nebude stejně tak dobrá, protože i kdyby to byla stejná značka kávy, přístroj nebude totožný, a pokud bude totožný, nebude stejně umytý, a kdyby byl, nebude mít stejnou obsluhu, a to je jisté, neboť ani jednovaječné servírky nemají stejná gesta a pohyby a chmaty…můžete vidět místa, která jste nikdy dřív neviděli, zastavit se na místě, které se Vám uloží hned vedle nejvíc romantického místa, kde Vás váš manžel požádal o ruku. A nejromantičtější místo tak budete míjet autem se slovy, jeee „Miláčku, tady to bylo loni skvělé, viď?“ A může se Vám dostat odpovědi: „Ano, nejlepší otázka, kteoru jsem kdy položil“ Je pátek večer, růžová knihovna nikomu neublíží, ale dobře, malinko růžové ubereme „Ano, to bylo, můžeme se tu zastavit cestou domů“. A tak pokračujete serpentinami k hotelu, máte puštěnou příjemnou hudbu s decibely neohrožující Váš sluch a vnímáte to, že se blížíte na místo, kam jste se celý rok těšili, šetřili a … a nic víc! A T&T si ho nejvíc užijete. Manžel se dívá po nejbližším baru, ale již nemá potřebu prozkoumávat nápojový lístek o samotě, ale bude chtít slyšet i od Vás, co si dáte k pití, neboť teď je to opravdu dobrý….

Netrpme samomluvou, neklaďme si otázky, na které nebudeme třeba ani odpovědi potřebovat, nestavme se předem do stresové situace, která i kdyby nastala, tak dvakrát nás stresovat nemusí. Neřešme, co si myslí druzí. Náš mozek vygeneruje řadu scénářů od těch nejvíce pozitivních po ty nejvíce pesimistické, ale nedokáže se napojit na mozek a pocity druhého člověka. A buďme za to rádi a doufejme, že se o to žádný vědátoři nebudou pokoušet ve snaze získat Nobelovu cenu za výměnu mozků.

A tak zůstaňme u pátečního večera, páteční večer je teď, není zítřejší den – sobota, ani není pracovní týden, který právě skončil a spadá tak do kategorie minulost. Užijte si ten páteční večer, T&T (tady a teď), užijte si tu chvilku, na kteoru jste se těšili a dopředu si ji zajisté plánovali. A neděste se, kdyby byla odchylka od plánu, a Vás to táhlo za kamarády ven namísto gaučingu. Příště už plán nebude plán, ale pouze jedna z možností, ze které si vyberete dle aktuálního stavu a nálady, prostě T&T.

Krásný páteční večer všem, neměla jsem naplánováno psát, jen jsem to před chvilkou T&T cítila, nyní T&T už to necítím J neboť už ani nesvítím, zavírám počítač a … uvidíme, kdy usnu, chtěla bych hned, ale pokud mi za hlavou zase bude hrabošit myš, kočka skákat po břiše…okolnosti nezastavíš 😀