Ve věku 91 let zemřel v úterý 21. června 2016 uznávaný a oceňovaný veterán z druhé světové války a občan Frýdlantu, npor. Alexander Hron. Na Frýdlantsko přišel v roce 1948 a od té doby se stalo jeho domovem. Jeho rodina žila nejdříve v Raspenavě, později se přestěhovala do Frýdlantu. Alexander Hron se během druhé světové války účastnil například Karpatsko-Dukelské operace a za osobní statečnost získal během svého života řadu ocenění. Do poslední chvíle byl také činný v Československé obci legionářské.
Alexander Hron se narodil v roce 1924 na Volyni, v Rovenské oblasti. Do armády narukoval v devatenácti letech, v březnu roku 1944. „Tenkrát k nám přišla armáda generála Ludvíka Svobody. Na Volyni udělali vojenský štáb a verbovali Čechy, kteří tam žili. Zájem byl veliký, protože naši dědové přišli na Ukrajinu z Čech a vlastenectví nám velelo pomoci. Všichni jsme chtěli osvobodit Prahu. Nakonec nás šlo s generálem Svobodou dobrých 6 nebo 7 tisíc. Někteří další hoši se přidali k ruské armádě, ale těch bylo podstatně méně,“ vzpomínal u příležitosti 70. výročí konce druhé světové války loni v květnu.
Po nezbytném absolvování poddůstojnické školy pokračoval spolu s dalšími ve výcviku. Do války se zapojil coby průzkumník 1. brigády, třetího praporu, průzkumní roty. „Můj úkol byl chodit na průzkumy, přivádět takzvané „živé jazyky“, zkoumat, co kde mají Němci postavené a jak jsou rozmístěni,“ vyprávěl. V 1. brigádě prožil první válečné dny u Krosna, v září roku 1944. Postupně postupoval přes Machnówku až k Dukelskému průsmyku. „To byly těžké boje a ztráty na životech byly obrovské. A nejhorší byla Dukla. Postupovalo se tam a zpět, kolem vojáků lítaly části lidských těl. V potůčku, který tam byl, tekla místo vody krev. A když se do toho všeho připojily ještě sovětské raketomety zvané Kaťuše, bylo to už opravdové peklo. Kámen hořel na kameni, tisíce padlých tam byly. Nepřál bych to, co jsme si museli prožít, ani nejhoršímu nepříteli,“ hledal při popisu Alexander Hron jen těžko slova.
Pokračování naleznete ZDE
Velmi hezky napsané. Musel to být skvělý člověk. Mrzí mne, ze jsem ho nikdy nepoznala.
Dobrý den , velice rád bych Vám ze srdce poděkoval za článek , který mě velice potěšil i v tom nejsmutnějším období, které jsem si prožíval, když můj dědeček Alexandr Hron od nás navždy odešel. Článek jsem dočítal s velkou slzou u oka. Vzpomínáte na něj jako na opravdového hrdinu, kterým bezesporu opravdu byl. Takovýmto hrdinou byl i pro nás pro vnoučata. Miloval nás do konce svého života a byl příkladným prarodičem. Na dědu budu vzpomínat vždy s láskou a hlubokou úctou. Jelikož tak skromných a uctivých lidí jako byl náš děda se na světě v tento čas již mnoho neobjevuje. Tato jeho vzácná a veselá povaha byla určitě způsobena protipólem toho , co si prožil jako voják ve druhé světové válce. Když válka skončila a děda ji přežil, tak už chtěl myslet jen na hezké věci a ne na hrůzy války. V tuto chvíli , když už mezi námi děda není, musíme pořád myslet na odkaz a slávu bojovníků , kteří bojovali za naši vlast, vážit si míru, který pro nás tehdy vybojovali.
S velkou úctou
Moudrý Jan nejmladší, vnuk Alexandra Hrona.
tel:604412120