V letních měsících se u silnic nejen na Českolipsku ve velkém vyskytují prodejci borůvek. Mnozí lidé se nechají zlákat vidinou snadno získané suroviny do koláče, ale často si neuvědomují, jakým způsobem prodejci tento sortiment získávají.

„Samozřejmě to sbírám hřebenem, jinak bych se z toho musela zbláznit“ lakonicky podotýká prodejkyně na odpočívadle za Zahrádkami. Borůvky prodává v půllitrových kelímcích za sedmdesát korun a v pětilitrových zavařovacích sklenicích za čtyři sta. Sama ani objem zmíněných nádob nedokázala sdělit. Její stánek rovněž postrádal označení provozovny.

Opodál stojící prodejce vyšší cenu hájil tím, že borůvky sbírá ručně. Otrhané lístečky v prodávaných lesních plodech jasně tvrdily opak.

Zákon

„Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí,“ říká lesní zákon ve svém devátém paragrafu. Lesníci sice provádějí namátkové kontroly, ale dokazování bývá často složité. Sami nemají problém s lidmi, kteří si sednou do borůvčí a kuličku po kuličce sbírají do sklenic. Horší jsou organizované nájezdy česačů s hřebeny, po kterých zůstane borůvčí v doslova dezolátním stavu.

Pokračování naleznete ZDE

Liberecký deník